Jak fotografovat jasnou kometu?
Opravdu jasné komety jsou poměrně vzácné a nejen z toho důvodu zpravidla bývají velkým lákadlem pro kohokoliv vybaveného nějakým vhodnějším fotoaparátem. Vyfotografovat si majestátnou vlasatici na tmavém nebi dnes není až tak velký problém, ovšem takových komet opravdu moc není. V průběhu skoro každého roku se ale naskýtá možnost pozorovat a fotografovat komety, které očima příliš dobře vidět nejsou, ale na vhodně pořízené či následně zpracované fotografii nádherně vyniknou. Tedy komety s jasností mezi 3. a 6. magnitudou. Jak tedy fotografovat nepříliš jasné, ale fotograficky stále výrazné komety? Jakou techniku je nejvhodnější použít? A na co se připravit, kdyby kometa záhy výrazně zjasnila?
Vybavení
Ačkoli výhodu mají majitelé digitálních zrcadlovek, vývoj pokročil a tak se dá očekávat, že slušný snímek komety může nyní pořídit i majitel lepšího kompaktu, bezzrcadlovky a dokonce nejlépe na tom možná bude majitel CCD kamery.
Běžné kompakty s pořizovací cenou řekněme 2 tisíce Kč nemusí splňovat základní podmínky a těmi jsou možnost manuálních nastavení expozice. Pokud však na našem kompaktu manuální režim máme, pak je dobré zjistit maximální možnou délku expozice a ISO. Kompakty obecně hodně šumí, takže ISO bychom měli volit spíše o dva až tři stupně níže než maximum (např. při max. ISO 1600 vyjde jako rozumné maximum ISO 400). Maximální expozice by měla být lepší, než často se vyskytující pouhé 4 sekundy. 15 sekund už je lepší a někde se setkáme i s expozicemi do 60 sekund.
Digitální zrcadlovka má nespornou výhodu v tom, že je dostatečně kvalitním záznamovým zařízením, které je zároveň snadno přenosné, takže se určitě vyplatí použít právě ji. Uvidíme, zda budou ve výhodě majitelé DSLR upravených pro astrofotografii, které jsou celkově citlivější na světlo a to hlavně směrem k červené oblasti spektra.
Pokud se za kvalitní objektiv připojí CCD kamera, je ve výhodě, díky chlazení a tím i lepšímu poměru signál-šum. Navíc bývají kamery citlivější i v blízké infračervené oblasti, takže pokud to optika propustí, dá se lépe snímat prachový ohon komety proti modré obloze. Pořizovací cena je zpravidla nejvyšší a je třeba mít s sebou notebook a zdroj energie.
Způsob snímání
Stativ a krátké expozice
Ať už budeme vlastnit jakýkoli fotoaparát, zřejmě nastavíme na svém objektivu dostatečně nízkou clonu, ale takovou, při které již obraz není k rohům deformovaný, nebo hvězdy příliš "barevné". Zpravidla se volí clona o stupeň vyšší než minimum (např. při f3,2 se nastaví f4, ovšem toto je velice závislé na objektivech a majitel by měl dávno vědět, jak na tom ten jeho je).
Jaké bude asi zvolené ohnisko? Pokud vlastníme kvalitní teleobjektiv, bude zřejmě vhodné zkusit využít ohniska od 135 do 400 mm. Při všech těchto rozsazích nejspíš neuděláme chybu a odměnou by měla být pěkná kometa s ohonem, nebo vějířem ohonů. Pozor, uváděná ohniska platí pro běžné kinofilmové políčko "fullframe" zrcadlovek. To neznamená, že bychom si ho my jako majitelé DSLR s crop faktorem (menším čipem) měli přepočítat, to ne, kometa bude na čipu pořád stejně velká se stejným objektivem. Upozornění míří na čtenáře vlastnící kompakty, kde např. 6 mm může odpovídat šíři záběru objektivu 28 mm na kinofilmu.
Pokud zvolíme širší ohnisko, rozhodně neuděláme chybu. Nejemotivnější záběry přišly z jižní polokoule např. ohnisky 70, 55 i méně. Zde pak vidíme kometku nad krajinou, což je určitě také krásný záběr.
Expoziční časy budou ze stativu velmi krátké. Důvod bude hlavně jas pozadí, kdy soumrakové nebe pravděpodobně nedovolí použít expozice delší než 15 sekund. Taková expozice však dává prakticky bodové hvězdy ještě při ohnisku 50 mm ze stativu, takže to je opravdu jednoduchá technika snímání. Často budou zřejmě stačit i kratší expozice. Majitel teleobjektivu jistě zváží namontování na poháněnou montáž, protože zde by časy nad 4 sekundy dopadly s kometou protaženou jako čárečka pohybem po nebeské sféře.
Montáž a delší expozice
Kometa je na snímku lépe vykreslena, ohon bývá strukturovanější a delší. Čím výše je kometa nad obzorem, tím delší expozice půjde volit, ale pokud nezačne vadit Měsíc. Optimální čas k použití této techniky je samozřejmě kdykoli, ale je třeba uvážit rychlost pohybu komety mezi hvězdami či (bohužel) i míru světelného znečištění. Zpravidla lze touto metodou lépe zachytit ohony, pokud jimi kometa disponuje. Ohon přímý modré barvy, tvořený ionty z uvolněného ledu, dále ohon bílý zakřivený, z prachových částic a snad i ohon nejvíce zakřivený a zřejmě i nejkratší, tvořený nejtěžšími částicemi.
Příklady z minulosti
Pokud vám text přijde nesrozumitelný, podívejme se nyní na nějaké snímky a použitou techniku.