Každoroční roje

Kvadrantidy

(aktivní 1. - 9. ledna; maximum okolo 4. ledna)

Každoročne nejaktivnější roj s maximální hodinovou frekvencí okolo 100 meteorů. Název roje pochází z dnes již neexistujícího souhvězdí Zedního kvadrantu na pomezí dnešního Pastýře a Draka. Pokud je v době maxima fáze Měsíce kolem úplňku, je kvůli jeho vysoké poloze nad obzorem pozorování opravdu nepříznivě rušeno.

Mateřské těleso roje je stále ještě nevyřešenou záhadou. Uvažovalo se, že jde o kometu kometu 96P Machholz. Ta se má ke Slunci vrátit v roce 2012 (obíhá Slunce s periodou 5,2 let, naposledy u něj byla v roce 2007). V prosinci roku 2003 přišel známý vědec v oboru meteorů Peter Jenniskens (NASA Ames Research Center) s hypotézou, že s největší pravděpodobností je to fragment již přes 500 let neexistující komety, který byl toho roku objeven a katalogizován pod asteroidálním označením C/2003 EH1. Dráha tělesa se se Zemí protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje (obecně mezi 28. prosincem a 12. lednem, přičemž maximum je velmi ostré a trvá jen několik hodin). Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje komety od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy patrně nebudeme pozorovat. Samotné meteory jsou poměrně pomalé - vstupní rychlost meteoroidů do zemské atmosféry je 41 km/s. Z důvodu nepravidelného rozložení proudu roje může hodinová zenitová frekvence (kdyby byl radiant v nadhlavníku) kolísat mezi 60 a 200 meteory.

Lyridy

(aktivní 16. - 25. dubna; maximum okolo 22. dubna)

Lyridy jsou mezi meteorickými roji každoročním uvítáním do jara. Zejména v časných hodinách, kdy souhvězdí Lyry vrcholí, bývá možnost patřit i bolidy. Běžná hodinová frekvence v maximu dosahuje 20 meteorů za hodinu, ale výjimečně stoupá i k několikanásobku běžné frekvence.

Mateřskou kometou roje je periodická kometa C/1861 G1 Thatcher, kterou objevil 4. dubna roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher a která se ke Slunci vrací každých 415 let. Zajímavostí je, že kometu našel přímo z "pupku světa" - amerického velkoměsta New York. V té době to ovšem bylo možné, neboť elektrifikace města byla hudbou budoucnosti a Newyorčané tak ještě mohli vzhlížet k hvězdami poseté noční obloze. Dnes je New York jedním z nejpřesvětlenějších měst na světě a noční obloha může jeho obyvatelům nabídnout v podstatě jen Měsíc a nejjasnější planety. Zatímco na Thatcherovu kometu budou muset pozemšťané čekat až do roku 2276, meteory z jejího prachu uvolněném při průletech kolem Slunce nám ji připomínají každoročně.

Samotný roj je sice nevýrazný - při obvyklé frekvenci okolo 15 meteorů za hodinu přiláká spíš skalní nadšence meteorických rojů. Avšak díky gravitačním poruchám proudu meteoroidů - částic uvolněných kometou - se nepravidelně může frekvence na krátkou dobu zvýšit až desetinásobně. Dá se to očekávat i letos, frekvence by mohla na krátko vystoupat až k 90 meteorům za hodinu. Z minulosti jsou známy ještě silnější maxima; patrně nejvýraznější nastalo v roce 1803, při kterém jeden americký novinář popisoval, že viděl padat hvězdu, kamkoliv se zrovna podíval. Frekvence tehdy nejspíše přesáhla úctyhodných 600 meteorů za hodinu.

Eta-Aquaridy

(aktivní 19. dubna - 26. května; maximum okolo 6. května)

Eta-Aquaridy (pojmenované podle hvězdy η Aqr, poblíž ní leží radiant roje), jsou jednou z větví proudu částic ze slavné Halleyovy komety (druhou větví jsou říjnové Orionidy). Ačkoliv jsou poměrně aktivní a v druhé polovině noci mohou produkovat občasné jasné meteory, aktivita je kvůli malé výšce radiantu nad obzorem nízká. Meteory jsou ovšem často dlouhé a rychlé. Maximum je poměrně ploché a dá se pozorovat pozvolna zejména před vrchlem aktivity. V České republice spadne při maximu okolo 20 metorů za hodinu, při zvýšené aktivitě to může být i několikanásobek.

Perseidy

(aktivní 17. července - 24. srpna; maximum okolo 12. srpna)

Jeden z nejvýraznějších každoročních rojů. Zároveň patrně nejznámnější, neboť je potěchou pro oči za vlahých letních nocí. Roj začíná být aktivní již v druhé polovině července a meteory jsou poměrně rychlé a někdy i na pohled barevné (fotograficky vždy).

Meteorický roj Perseid je znám už 1755 let. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou asi 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze v blízkosti prachového proudu rozptýleného za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složena z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.

Orionidy

(aktivní 4. října - 14. listopadu; maximum okolo 22. října)

Podyimní větev proudu meteoroidů z Halleyovy komety stejně jako její jarní protějšek může překvapit zvýšením aktivity na několianásobek běžné aktivity. Meteory jsou rychlé a zejména v druhé polovině noci může roj překvapit jasnějšími meteory. Aktivita rovněž stoupá až v druhé polovině noci, kdy radiant v Orionu stoupá nejvýš nad obzor.

Leonidy

(aktivní 5. - 30. listopadu; maximum okolo 17. listopadu)

Roj nejčastěji zmiňovaný v souvislosti s extrémními meteorickými dešti. V letech 1866-7, 1933 a 1966 produkoval deště o frekvencích několika desítek tisíc meteorů za hodinu. Bohaté deště jsou vždy způsobeny hustými vlákny za mateřskou kometou, která se ke Slunci vrací jednou za přibližně 33 let. Poslední návrat v roce 1998 přinesl výrazné roje v letech 2001 a 2002 (a rovněž fantastické bolidové divadlo v roce 1998). Další návrat se očekává až v roce 2031. Vyjma občasných průchodů Země staršími vlákny, které mohou navýšit aktivitu na desítky meteorů v hodině (v druhé půli noci) jsou Leonidy v "klidovém režimu" poměrně neaktivní. Mohou však produkovat nesmírně jasné bolidy. Mimo jiné je to způsobeno téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí do zemské atmosféry (okolo 71 km/s).

Geminidy

(aktivní 6. - 17. prosince; maximum okolo 14. prosince)

Meteorický roj Geminid byl poprvé zaznamenán v roce 1862. Tehdy to byl slabý roj. Ve 40. a 50. letech 20. století se počet meteorů za hodinu začal zvyšovat a začátkem 90. let dosáhl hodnoty 100 meteorů za hodinu. Některé numerické modely předpovídají, že frekvence roje bude v budoucnosti opět klesat. Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton. Tuto planetku objevili John Davies a Simon Green v roce 1983 pomocí družice IRAS. Dráha planetky (3200) Phaeton se podobá drahám komet. V přísluní se planetka přibližuje ke Slunci na 0,14 AU. Navíc je planetka mateřským tělesem meteorického roje; obvykle jsou mateřskými tělesy meteorických rojů komety. Má se za to, že (3200) Phaeton je vyhaslé kometární jádro nebo kometární jádro s velmi nepatrnou, a proto nepozorovatelnou aktivitou. Planetka oběhne Slunce jednou za 524 dní a může se značně přiblížit k Zemi. Naposledy se přiblížila k Zemi 10. prosince 2007, a to na vzdálenost 18 milionů km. Další blízké průlety nastanou v letech 2017, 2050 a 2060. K nejtěsnějšímu přiblížení k Zemi v tomto století dojde 14. prosince 2093. Tehdy se planetka přiblíží k Zemi na pouhé 3 miliony km. Srážka planetky se Zemí však nehrozí.

Roj patří k nejaktivnějším v roce (spolu se srpnovými Perseidy a lednovými Kvadrandtidy). adiant Geminid se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců už za večerního soumraku, a během noci vystoupí vysoko nad jižní obzor. Vrcholí po půlnoci, tedy přibližně v době maxima meteorického roje. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 3. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné.