Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kolik je černých děr v naší Galaxii?

Kolik je černých děr v naší Galaxii?

Galaxie_centrum.jpg
Astronomická družice Chandra X-ray Observatory je také využívána v rámci projektu monitorování oblasti v okolí mohutného rentgenového zdroje, který je označován jako Sagittarius A. Tímto zdrojem je supermasivní černá díra, která se nachází v centru naší Galaxie (její střed se pro pozemského pozorovatele promítá do souhvězdí Střelce).

Astronomové, kteří se podílejí na tomto výzkumném programu, informovali na konferenci Americké astronomické společnosti v San Diegu o nových objevech. Jejich pozorování zcela jasně prokázalo, že kolem centrální černé díry může obíhat více než 10 000 malých černých děr hvězdného typu. Sdělil to Michael Muno (University of California, Los Angeles).

Mezi několika tisíci zdroji rentgenového záření, které byly objeveny v oblasti o průměru 70 světelných let kolem zdroje Sagittarius A hledali astronomové ty zdroje, jež mohou být aktivními černými děrami a neutronovými hvězdami. Pro tento výzkum byly vybrány pouze nejjasnější zdroje, u nichž se intenzita rentgenového záření periodicky měnila. Periodickými změnami se projevují ty černé díry a neutronové hvězdy, které jsou členy podvojných hvězdných systémů (tj. dvojhvězd). Ve vzdálenosti 3 světelné roky od zdroje Saggitarius A byly nalezeny 4 takovéto objekty. Jsou zachyceny i na připojené fotografii a označeny písmeny A, B, C a D. Zdroj Sagittarius A (supermasivní černá díra) je jasný bod nad objektem, který je označen písmenem C. Ve spodní části obrázku jsou zachyceny nápadné změny jasnosti jednoho rentgenového zdroje.

Podle názoru vědců taková vysoká koncentrace mohutných zdrojů rentgenového záření v nejbližším okolí centrální supermasivní černé díry svědčí o tom, že poměrně malé černé díry či neutronové hvězdy postupně migrují do středu Galaxie a jsou pohlcovány obří černou dírou v počtu jeden objekt za jeden milión let. Při tomto počtu by musela černí díra pohltit přibližně 10 000 černých děr hvězdného typu či neutronových hvězd. Tím by její hmotnost stoupla zhruba o 3 % současné hmotnosti, která činí 3,7 miliónu hmotností Slunce.

Je nutno dodat, že 10 000 objektů - to jsou doposud "snědené" černé díry či neutronové hvězdy - v blízkosti supermasivní černé díry se nachází minimálně dalších 10 000 malých černých děr.

Centrální oblast naší Galaxie v okolí rentgenového zdroje Sagittarius A byla družicí Chandra studována 16krát v období let 1999 až 2004.

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »