Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup

Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)
Astronomové zkoumající data z Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytili dvě otevřené hvězdokupy plné velmi hmotných hvězd, které se mohou nacházet v počátečním stadiu vzájemné srážky. Hvězdokupy jsou od Země vzdáleny 170 000 světelných roků a nacházejí se ve Velkém Magellanově oblaku, což je malá satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii.

Nejprve si astronomové mysleli, že se jedná o jednu hvězdokupu v centru oblasti 30 Doradus (známé též jako mlhovina Tarantule), avšak nyní bylo zjištěno, že se jedná o dvě hvězdokupy, které se ve svém stáří liší asi o jeden milión roků.

Celý útvar 30 Doradus byl oblastí aktivní hvězdotvorby po dobu asi 25 miliónů roků a zatím není známo, jak dlouho může v této oblasti tvorba nových masivních hvězd ještě pokračovat. Menší hvězdokupy, které se spojí v jeden větší objekt, mohou pomoci astronomům vysvětlit původ většiny těch největších známých hvězdných seskupení ve vesmíru.

Vedoucí astronomka Elena Sabbi (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) se svými spolupracovníky začala prohlížet tuto oblast, když pátrala po hvězdách-uprchlících, které se pohybují vysokou rychlostí v důsledku procesů, při nichž byly vymrštěny z rodného hnízda. "Hvězdy vznikají velmi pravděpodobně ve hvězdokupách, ale v tomto případě zde existuje velké množství mladých hvězd, které se nacházejí vně oblasti 30 Doradus. Nemohly však vzniknout tam, kde se nyní nacházejí. Musely být z oblasti 30 Doradus vymrštěny vysokou rychlostí," říká Elena Sabbi.

Později si astronomka všimla na hvězdokupě ještě něčeho neobvyklého, když zkoumala rozložení hvězd o malé hmotnosti zaznamenaných na snímku z HST. Rozložení není sférické, jak bylo očekáváno, ale má vzhled poněkud podobný vzhledu dvou splývajících galaxií, kdy je jejich tvar deformovaný v důsledku slapových sil. Podrobný výzkum pomocí HST svědčí pro jejich blížící se splynutí. Vychází z pohledu na protaženou strukturu jedné z hvězdokup a z určení rozdílu věku obou seskupení hvězd.

Podle některých modelů se obří plynná oblaka, z nichž otevřené hvězdokupy vznikají, mohou rozpadnout na menší části. V jedné takové malé části překotně vznikly hvězdy, které pak mohou ovlivňovat větší hvězdokupu a nakonec s ní splynout. Právě toto vzájemné působení je tím, o čem si Elena Sabbi a její spolupracovníci myslí, že pozorují v mlhovině 30 Doradus.

Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Poloha otevřené hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus
Kromě toho tu je nezvykle velký počet "vysokorychlostních" hvězd v okolí 30 Doradus. Astronomové se domnívají, že tyto hvězdy, často označované jako hvězdy "na útěku", byly vymrštěny z jádra mlhoviny 30 Doradus jako důsledek dynamických interakcí. Tyto interakce jsou velmi časté během procesu označovaného jako zhroucení jádra, při kterém velmi hmotné hvězdy "padají" do centra hvězdokupy v důsledku dynamického ovlivňování málo hmotnými hvězdami. Když velké množství hmotných hvězd dosáhne středu hvězdokupy, jádro se stává nestabilní a dochází k vymršťování některých masivních hvězd do okolního prostředí.

Velká hvězdokupa R136 v centru mlhoviny 30 Doradus je příliš mladá na to, aby zde již proběhlo zhroucení jádra. Nicméně přestože u menších hvězdokup probíhá tento proces mnohem rychleji, velký počet "prchajících" hvězd, které byly objeveny v útvaru 30 Doradus, může být lépe vysvětlen, jestliže dochází k jejímu spojování s hvězdokupou R136.

Další výzkumy budou na tuto oblast zaměřeny mnohem detailněji a bude probíhat pátrání, zda ještě nějaké další hvězdokupy interagují s pozorovaným seskupením hvězd. Především připravovaný kosmický dalekohled NASA s názvem JWST (James Webb Space Telescope), který bude citlivý na infračervené záření, umožní astronomům nahlédnout hlouběji do oblastí mlhoviny Tarantule, které jsou ve viditelném světle neproniknutelné. V těchto oblastech jsou ukryty chladné a slabě zářící hvězdy, schované uvnitř prachových kokonů (zámotků). JWST bude schopen snáze odhalit populaci hvězd hlouběji ukrytých v této mlhovině.

Mlhovina 30 Doradus je pro astronomy mimořádně zajímavá, protože je dobrým příkladem toho, jak vypadaly oblasti vzniku hvězd v mladém vesmíru. Tento objev může pomoci astronomům porozumět vzniku otevřených hvězdokup a vzniku samotných hvězd v počáteční fázi vývoje vesmíru.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Mlhovina , HST


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »