Mimořádně dlouhý bolid v sobotu 30. dubna 2016 nad střední Evropou

Obrázek v úvodu: Celooblohový snímek bolidu EN300416, který byl pořízen digitální automatickou bolidovou kamerou na stanici Přimda v západních Čechách. Na snímku jsou vidět kromě velmi dlouhé dráhy bolidu (pohyb z JJZ na SV) i jednotlivá souhvězdí, z nichž velmi nápadný je Velký vůz, který právě kulminuje v zenitu. Pravidelná přerušení na světelné stopě bolidu jsou způsobena elektronickou clonou, která přerušuje obraz oblohy s frekvencí 16 přerušení za sekundu, přičemž každou celou sekundu udělá dvojitou značku. Tato umělá přerušení slouží především k určení okamžité rychlosti a brždění tělesa v atmosféře. I když se na snímku bolid jeví výrazně slabší než planeta Jupiter (nejjasnější objekt na snímku na JZ v souhvězdí Lva), tak ve skutečnosti byl stejně jasný a ve dvou velmi krátkých zjasněních dokonce jasnější než Jupiter. Tato disproporce na fotografii je způsobena rozdílnou dobou expozice Jupitera (a i ostatních bodových objektů – hvězd), která činí 17.5 sekundy (poloviční dobu expozice celého snímku, tj. 35 sekund) a každé značky na dráze bolidu, která se exponuje jen 1/16 sekundy.

Pro přesný popis toho, co se přesně během Filipo-Jakubské noci na obloze odehrálo, je velmi důležité, že tento přírodní úkaz byl přístrojově zaznamenán stanicemi Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Tyto stanice jsou vybaveny automatickými kamerami, které jsou právě pro záznam přeletu bolidů uzpůsobeny a zaznamenávají je jak fotograficky (digitálně a na film), tak i fotoelektricky velmi přesnými a rychlými fotometry. Protože bolid nebyl příliš jasný, v maximu totiž dosáhl jasnosti jen -4 magnitudy (normované na vzdálenost 100 km), což odpovídá přibližně jasnosti planety Venuše, tak byl vyfotografován jen digitálními bolidovými kamerami, které jsou citlivější než starší filmové kamery.

Fotografická data máme z pěti stanic, které byly na našem území dráze bolidu nejblíže, tedy ze západní části ČR. Především se jedná o snímek z Přimdy (viz úvodní snímek), která byla nejbližší stanice vzhledem k dráze bolidu, a dále z Churáňova, Šindelové, Kocelovic a z Ondřejova. Další naše stanice již byly od dráhy letu bolidu natolik vzdálené, že bolid již byl pro kamery pod hranicí citlivosti kamer. Kromě fotografických snímků máme i záznam z jedné video kamery v Ondřejově, kde jsou zachyceny přibližně první dvě třetiny světelné dráhy bolidu v atmosféře. Celkem tedy máme velmi dobrá instrumentální data, která jsou naprosto dostatečná pro přesné a spolehlivé určení všech nejdůležitějších parametrů průletu tohoto malého meteoroidu, tj. přirozeného meziplanetárního tělesa, atmosférou Země.

Co se tedy odehrálo v sobotu v noci 30. dubna 2016 nad střední Evropou? Přesně ve 23 hodin 14 minut a 46 sekund místního času (SELČ) vstoupil do zemské atmosféry malý meteoroid o hmotnosti pouze necelého půl kilogramu a velikosti přibližně tenisového míčku. Začal svítit ve výšce 89 km nad Alpami poblíž rakouského-německé hranice asi 15 km severně od Innsbrucku (11,3315 stupňů východní délky a 47,1105 stupňů severní šířky). Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 17.3 km/s a po dráze jen 3 stupně skloněné k zemskému povrchu pokračovalo v letu směrem na severozápad a postupně se v atmosféře brzdilo a také částečně rozpadalo. Světelnou dráhu dlouhou 330 km uletělo za bezmála 21 sekund, což je pro bolid jak mimořádně dlouhé trvání tak i mimořádná délka světelné dráhy. Takové bolidy pozorujeme jen velmi výjimečně a tento dlouhý průlet byl způsoben tím, že sklon dráhy k zemskému povrchu byl velmi malý a během průletu se ještě zmenšoval, takže na konci dráhy, kdy bolid pohasl, byl jen 1 stupeň. Jednalo se tedy téměř o tečný bolid.

Pokud by vstupní hmotnost tohoto meteoroidu byla podstatně větší a i jeho soudržnost dostatečná, tak dokonce toto těleso mohlo i průlet atmosférou přečkat a opustit atmosféru i gravitační pole Země a po změněné dráze opět obíhat kolem Slunce. Jelikož se ale jeho hmotnost během dlouhého průletu zcela vyčerpala, tak bolid celkem náhle pohasl ve výšce 76,1 km prakticky nad obcí Žihle (13,3658 stupňů východní délky a 50,0272 stupňů severní šířky) na severu Plzeňského kraje a nic z něho nedopadlo na zemský povrch. V té době se bolid zbrzdil již na rychlost 11 km/s.

Jak již bylo uvedeno výše, nejednalo se o příliš jasný bolid, a navíc kromě dvou malých zjasnění kolem -4 magnitudy se jeho jasnost po většinu letu příliš neměnila a kolísala kolem -2 magnitudy. To odpovídá jasnosti planety Jupiter, která v tu dobu svítila vysoko nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Lva. Průmět atmosférické dráhy spolu s polohami některých stanic naší bolidové sítě (bílé čtverečky) je znázorněn na přiloženém obrázku 2. Před srážkou se Zemí se tento malý a poměrně soudržný meteoroid pohyboval po eliptické dráze (excentricita 0,585), která byla 17,2 stupně skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy kolem Slunce. V přísluní se meteoroid dostal jen o málo blíž ke Slunci než je zemská dráha (0,982 astronomické jednotky, kde 1 astronomická jednotka je střední vzdálenost Země od Slunce) a nejdále od Slunce se pohyboval ve střední oblasti hlavního pásu planetek, přibližně 3,75 astronomické jednotky od Slunce. Jednalo se tedy původem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek.

Na závěr chceme touto cestou ještě jednou poděkovat všem pozorovatelům, kteří vyplnili náš formulář a podali nám o tomto bolidu bližší informace.

RNDr. Pavel Spurný, CSc.
vedoucí Oddělení meziplanetární hmoty a koordinátor Evropské bolidové sítě
Mail: pavel.spurny@asu.cas.cz
Tel.: 607 729 608

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
[2] Formuláře na hlášení jasných bolidů Astronomického ústavu AV ČR
[3] Meteory a meteorické roje na Astro.cz

Převzato: Astronomický ústav AV ČR