Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Zásoby vody ve středních šířkách Marsu

Polární oblasti Marsu jsou obklopeny dobře známými polárními čepičkami. Avšak Mars vlastní rovněž pásy ledovců ve středních šířkách planety – v oblasti modrých linií jak na severní, tak i na jižní polokouli.
Autor: Mars Digital Image Model, NASA/Nanna Karlsson

Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.

Na základě nových studií byl vypočítán rozsah ledovců, a tedy i zásob uložené vody. Jedná se o takové množství vody, která by celou planetu Mars pokryla vrstvou o něco větší než jeden metr. Výsledky byly publikovány ve vědecké časopise Geophysical Research Letters.

Na základě satelitních snímků pořízených několika družicemi Marsu byli astronomové schopni pozorovat tvary ledovců, i když jsou zaneseny prachem. Dlouhou dobu astronomové nevěděli, zda led tvoří zmrzlá voda nebo oxid uhličitý, či zda se jedná o zmrzlé bláto.

Na základě měření pomocí radaru na sondě NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni určit, že se jedná o vodní led. Otázkou bylo, jak tlustá je tato vrstva ledu a zda je podobná ledovcům na Zemi? Vědecký tým na Niels Bohr Institute to nyní vypočítal na základě radarových pozorování kombinovaných s modelováním pohybu ledovců.

Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu. Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
Na základě radarových měření kosmické sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter byli vědci schopni identifikovat na Marsu tisíce útvarů podobných ledovcům. Na radarovém obrázku můžete spatřit tlustou vrstvu ledu.
Autor: SHARAD, NASA/Karlsson et.al.
„Prohlédli jsme si data z radarových měření za posledních deset let, abychom zjistili, o jak tlustou vrstvu ledu se jedná a jak se chová. Ledovec je především velký kus ledu, který pomalu teče a mění svůj tvar, což nám poskytuje určité informace o tom, jak je poddajný. Údaje jsme pak porovnávali s tím, jak se chovají ledovce na Zemi a na základě toho jsme byli schopni vytvořit modely tečení ledu na Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson, pracovnice Centra pro led a klima na Niels Bohr Institute University of Copenhagen (Kodaň, Dánsko).

Nanna Bjørnholt Karlsson vysvětluje, že již dřívější výzkumy identifikovaly tisíce útvarů podobných ledovcům na rudé planetě. Ledovce se rozkládají ve dvou pásech kolem Marsu v oblasti planetárních šířek 30 až 50 stupňů. Byly objeveny na obou polokoulích planety.

Z některých oblastí Marsu byla získána detailní data s vysokým rozlišením, zatímco z jiných míst máme pouze omezené údaje. Avšak na základě doplnění o informace o pohybu a vzniku ledovců z velmi dobře prozkoumaných oblastí byli astronomové schopni vypočítat, jaká je tloušťka a objem vodního ledu napříč obou pásů ledovců.

Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem. Autor: ESA/DLR/FU Berlin
Snímek pořízený kamerou HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě evropské sondy Mars Express ukazuje, že tlustá vrstva prachu pokrývá ledovce, které jsou ukryty pod povrchem.
Autor: ESA/DLR/FU Berlin
„Vypočítali jsme, že množství ledu v ledovcích Marsu odpovídá více než 150 biliónům metrů krychlových ledu – což je takové množství ledu, které by pokrylo celou planetu vrstvou o tloušťce 1,1 metru. Led ve středních šířkách je tudíž důležitou součásti vodního rezervoáru Marsu,“ vysvětluje Nanna Bjørnholt Karlsson.

Atmosférický tlak na Marsu je tak nízký, že vodní led se přímo vypařuje a přechází ve vodní páru. To, že se led nevypařuje do kosmického prostoru, může ve skutečnosti znamenat, že tlustá vrstva prachu je dostatečnou ochranou ledu. Ledovce jsou dobře ukryty pod silnou vrstvou prachu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Voda na Marsu


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »