Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby vody na asteroidech

Zásoby vody na asteroidech

Objev ledu na planetce Cybele - ilustrační obrázek
Objev ledu na planetce Cybele - ilustrační obrázek
Přítomnost vodního ledu na asteroidech může být mnohem četnější, než jsme donedávna očekávali. Vyplývá to z nové studie dvou vědeckých týmů. Nejnověji přináší výzkum první důkazy přítomnosti vodního ledu a organických molekul na planetce 65 Cybele.

"Nové objevy naznačují, že tato oblast naší Sluneční soustavy obsahuje mnohem více vodního ledu, než jsme si mysleli," říká profesor Humberto Campins (University of Central Florida). "Tento fakt podporuje teorii, že planetky mohly v dávné minulosti při srážkách se Zemí dopravit na naši planetu značné množství vody a vystavět zde základní stavební kameny pro vznik a vývoj života."

Planetka 65 Cybele je poněkud větší než asteroid 24 Themis - objekt, u něhož byla přítomnost vodního ledu zjištěna nedávno. Cybele má průměr 290 km, Themis měří 200 km. Obě planetky krouží kolem Slunce ve stejné oblasti mezi Marsem a Jupiterem.

Profesor Humberto Campins je oborník na komety a planetky. Ocenění mu přinesl článek publikovaný v časopise Nature, představující první důkazy přítomnosti vodního ledu a organických molekul na povrchu planetky Themis. Spolupracoval rovněž na několika výzkumných misích NASA a Evropské kosmické agentury ESA.

Planetku 24 Themis objevil 5. 4. 1853 italský astronom Annibale de Gasparis, který má "na svědomí" objevy dalších 8 planetek. Themis krouží kolem Slunce ve vzdálenosti 2,71 až 3,55 AU (astronomických jednotek). Jeden oběh vykoná za 5,54 roku. Prostřednictví dalekohledu NASA s názvem Infrared Telescope Facility (Mauna Kea, Havajské ostrovy, průměr objektivu 3 m) bylo 7. 10. 2009 zjištěno, že povrch planetky je zcela pokryt ledem. Rovněž byla detekována přítomnost organických molekul.

Planetku 65 Cybele objevil 8. 3. 1861 německý astronom Ernst Tempel. Kolem Slunce obíhá v průměrné vzdálenosti 3,43 AU. Detailní výzkum planetky v oboru infračerveného záření ukázal, že objekt má podobné vlastnosti jako planetka Themis. Její povrch tak může být pokryt vrstvou jemného silikátového prachu smíchaného s vodním ledem a organickými molekulami.

Zdroj: news.ucf.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »