Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Rozpadlý asteroid P/2013 R3 Autor: NASA / HST
Rozpadlý asteroid P/2013 R3
Autor: NASA / HST
Hubbleův vesmírný dalekohled vyfotografoval rozpad asteroidu, jak ještě předtím nikdo neviděl. Rozpadl se totiž na nejméně deset kusů. Podle označení P/2013 R3 (Catalina-PANSTARRS) by se zdálo, že jde o běžný rozpad kometárního jádra, jak se děje při přiblížení ke Slunci, ovšem doposud nebylo něco podobného pozorováno v pásu asteroidů (rozpadlé těleso má běžnou planetkovou dráhu).

Objekt P/2013 R3 byl poprvé zaznamenán 15. září 2013 pomocí přehlídky oblohy Catalina a PanSTARRS, kde se jevil jako objekt neobvyklého mlhavého vzhledu. Následná pozorování pomocí Keckova dalekohledu na Havaji odhalila tři tělesa v prachovém oblaku o velikosti odpovídající průměru naší Země.

V tu chvíli bylo zřejmé, že by bylo více než vhodné zaměřit se na tento objekt pomocí Hubbleova dalekohledu. Díky jeho skvělé rozlišovací schopnosti se zde podařilo rozeznat nejméně deset kousků, přičemž každý vypadal jako malá kometka s prachovým ohůnkem. Čtyři největší kamenné objekty jsou velké až 200 metrů. Jednotlivé fragmenty se od sebe pomalu vzdalují rychlostí 1,5 km/h (vycházkové tempo). Po prvotním rozpadu se ale objevují stále nové fragmenty. Tato pozorování jsou pro astronomy něčím zcela novým. Rozpad může mít několik příčin, ale pozorování z HST nás vede k vyloučení některých scénářů.

Například můžeme vyloučit, že by k rozpadu vedla srážka dvou asteroidů, jako bylo již pozorováno dříve. Především vzhled rozpadlého asteroidu a také rychlost (či spíše pomalost) fragmentů jsou toho důkazem.

Také není pravděpodobné, že by se asteroid rozpadl v důsledku tlaku zahřívajícího se a vypařujícího se ledu skrytého uvnitř. Objekt je totiž příliš chladný na to, aby docházelo k výrazné sublimaci ledu, a je docela možné, že těleso se zde nachází po většinu doby existence sluneční soustavy.

Zůstává tedy nejpravděpodobnější scénář, kdy za rozpadem stojí pomalu se zrychlující rotace tělesa vlivem slunečního záření. Poté, co se těleso roztočí nad určitou mez, rozletí se jeho komponenty odstředivou silou. O možnosti, že se planetky rozpadají působením tohoto jevu, kterému se říká YORP efekt, uvažují astronomové již řadu let, ale až doteď nebyl tento proces přímo pozorován.

Zdá se, že asteroid P/2013 R3 musí mít jemně rozrušenou vnitřní strukturu. Různé trhliny mohly vzniknout při nedestruktivních srážkách v minulosti. Malé asteroidy možná z tohoto důvodu mohou mít strukturu hromady suti (takto se například jevil asteroid Itokawa navštívený sondou Hayabusa).

Poslední pozorování jen doplňuje mozaiku jiných podobných událostí, jako například nedávné pozorování asteroidu s šesti kometárními ohony P/2013 P5.

Zdroj: http://www.spacetelescope.org/news/heic1405/.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »