Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vulkanická aktivita na Venuši?

Vulkanická aktivita na Venuši?

VenusExpress_1.jpg
Evropská kosmická sonda Venus Express naměřila v atmosféře Venuše mimořádně proměnlivá množství oxidu siřičitého. Astronomové nyní musí rozhodnout, jestli se jedná o důkaz vulkanické aktivity Venuše či zda je jeho kolísavý výskyt spojen s doposud neznámým mechanismem, ovlivňujícím horní vrstvy atmosféry.

Pátrání po činných sopkách je dlouhodobá záležitost, táhnoucí se jako nit dosavadním výzkumem Venuše. „Sopky hrají klíčovou roli v klimatickém systému Venuše,“ říká Fred Taylor (Oxford University). Je to proto, že uvolňují do atmosféry planety plyny, jako je oxid siřičitý.

Na Zemi nezůstávají sloučeniny síry v atmosféře příliš dlouho. Postupně reagují s povrchem planety. Stejné by to pravděpodobně mělo být i na Venuši, ačkoliv reakce jsou zde mnohem pomalejší.

Někteří astronomové se domnívají, že velká část oxidu siřičitého, objeveného na Venuši již dřívějšími kosmickými sondami, jsou „kouřové signály“ nedávných vulkanických erupcí. Avšak jiní astronomové jsou toho názoru, že k těmto erupcím mohlo docházet přibližně před 10 milióny roků a že oxid siřičitý zůstal v atmosféře, protože potřebuje tak dlouhou dobu na to, aby reagoval s kamenným povrchem Venuše.

Nová pozorování ze sondy Venus Express ukazují na značné kolísání množství oxidu siřičitého v horních vrstvách atmosféry, což znovu vzkřísilo debatu na téma činných sopek na Venuši.

Na palubě sondy Venus Express se mj. nachází přístroj SPICAV (Spectroscopy for Investigation of Characteristics of the Atmosphere of Venus – spektroskopické zjišťování parametrů atmosféry Venuše), analyzující světlo hvězdy nebo Slunce, které je absorbováno atmosférou planety. Na základě studia pohlceného záření zjistí astronomové ze spektra, jaké atomy a molekuly se nacházejí v atmosféře Venuše. Tento způsob výzkumu lze použít pouze při studiu tenké oblasti horní vrstvy atmosféry nad vrstvou oblačnosti (tj. ve výšce 70 až 90 km nad povrchem). Bylo zjištěno, že v této oblasti pokleslo během několika dnů množství oxidu siřičitého o dvě třetiny.

Jean-Loup Bertaux (CNRS, vedoucí vědecký pracovník pro SPICAV), říká: „Jsem velmi skeptický ohledně vulkanické hypotézy. Nicméně musím připustit, že jsme zatím nepochopili, proč je tak mnoho oxidu siřičitého ve vysoké atmosféře planety, kde by mělo být jeho množství rychle redukováno slunečním zářením a proč dochází k tak prudkým změnám jeho množství.“

Další přístroj na palubě sondy Venus Express s názvem VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer – zobrazovací spektrometr pro oblast viditelného a infračerveného záření) je schopen „nahlédnout“ v oboru infračerveného záření pod vrstvu oblačnosti. Detekoval přítomnost oxidu siřičitého podle množství infračerveného záření, které tyto molekuly absorbují.

Kolísání se zdá být menší ve spodních vrstvách atmosféry. „Pomocí zařízení VIRTIS jsme monitorovali obsah oxidu siřičitého ve výškách 35 až 40 km nad povrchem a nezaznamenali jsme žádné změny větší než 40 % vzhledem k celkovému průměrnému množství oxidu siřičitého, zaznamenaného za poslední 2 roky,“ říká Giuseppe Piccioni (IASF-INAF, Řím).

Jedinou absolutně spolehlivou cestou, jak zjistit sopečnou činnost na Venuši, je zaregistrovat zdejší vulkány přímo v akci. To však není vůbec jednoduché, když musíte proniknout přes 100 km silnou vrstvu husté atmosféry a souvislé oblačnosti. Avšak členové týmu Venus Express vymysleli dvě metody, jak toho docílit. První možností je lokalizovat místa se zvýšeným obsahem oxidu siřičitého v atmosféře Venuše, která mohou souviset s velkými úniky plynů z aktivních vulkánů. Další možností je pátrání po „horkých skvrnách“ na povrchu planety, které by mohly souviset s proudy čerstvé žhavé lávy, vytékající z vulkánů.

V obou případech bude k pozorování použit přístroj VIRTIS na palubě evropské sondy Venus Express. „Žádná teplotní anomálie nebyla doposud na povrchu Venuše objevena,“ říká Pierre Drossart (Observatoire de Paris, Francie). Nicméně pátrání bude pokračovat i nadále a vědecký tým plánuje brzy oznámit výsledky pozorování.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »