Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Unikne Země srážce s Venuší?

Unikne Země srážce s Venuší?

Pravděpodobná srážka Země s Venuší v představě malíře
Pravděpodobná srážka Země s Venuší v představě malíře
Tuto ilustraci poskytlo sdružení Nature Publishing group. Ukazuje, jak by v budoucnu mohla vypadat případná kolize Země s Venuší. Drobné nepravidelnosti v oběhu planet, tzv. orbitální chaos, mohou být příčinou srážek ve Sluneční soustavě. V první řadě je pravděpodobná srážka Země s Venuší nebo Marsem. Vyplývá to z nově publikované studie.

Dobrá zpráva je, že pravděpodobnost takovéto srážky je velmi malá - přibližně 1:2500. A dokonce i v případě, že se dráhy planet budou přibližovat jedna ke druhé, nedojde ke srážce dříve než asi za 3,5 miliardy roků.

Ve skutečnosti je zde 99% šance, že planety budou dál obíhat kolem Slunce po téměř kruhových drahách spořádaným způsobem od počátku až do konce předpokládaného života naší životodárné hvězdy, tj. dalších 5 miliard roků, jak vyplývá na základě provedené studie. Následně Slunce expanduje a promění se v rudého obra, přičemž při tomto procesu pohltí Zemi a ostatní vnitřní planety - Merkur, Venuši i Mars.

Astronomové jsou již dlouho schopni vypočítat pohyb planet s velmi vysokou přesností na stovky a tisíce let dopředu. Touto metodou se předpovídají například zatmění Slunce a Měsíce. Avšak velmi precizní pohled do vzdálenější budoucnosti prostřednictvím nebeské mechaniky je stále ještě nedosažitelný, říká Jacques Laskar, vědecký pracovník Observatoire de Paris a hlavní autor výzkumného projektu.

"Nejpřesnější dlouhodobá řešení oběžného pohybu těles Sluneční soustavy přestávají být správná pro období delší než několik desítek miliónů roků," říká Jacques Laskar.

Jacques Laskar a jeho spolupracovník Mickael Gastineau použili výkonné počítače a vytvořili numerické simulace dráhových nestabilit v období příštích 5 miliard roků. Na rozdíl od dřívějších modelů vzali v úvahu rovněž vliv Einsteinovy teorie relativity na pohyb planet. Pro krátký časový úsek se projevily pouze drobné odchylky, avšak při výpočtu parametrů drah pro delší časové období se již výrazně projevily dramatické odlišnosti v jejich tvaru a charakteru.

Astronomové prověřili celkem 2501 pravděpodobných scénářů, z nichž 25 skončilo katastrofickým narušením Sluneční soustavy. "Podle jednoho z možných scénářů se planeta Mars velice těsně přiblíží k Zemi na vzdálenost pouhých 794 km," říká Laskar. "Pokud se obě tělesa přiblíží tak těsně, bude to totéž jako srážka, protože planety se navzájem roztrhají." Pozemský život, pokud ještě bude nějaký existovat, téměř určitě zanikne.

K získání mnohem detailnějšího pohledu, jak by se všechno mohlo vyvinout, použili Laskar a Gastineau další dodatečné dvě stovky počítačových modelů, pokaždé nepatrně upřesňujících dráhu planety Mars. Pět z nich skončilo vzájemnou srážkou zahrnující některá z těchto těles: Slunce, Země, Merkur, Venuše nebo Mars. A čtvrtina z nich předpokládá, že Země bude rozbita na kusy.

Pravděpodobná srážka Země s Marsem v představě malíře
Pravděpodobná srážka Země s Marsem v představě malíře
Klíčem ke všem těmto scénářům mimořádného orbitálního chaosu může být planeta Merkur, obíhající nejblíže ke Slunci, jak vyplývá ze zprávy, publikované v britském časopise Nature. "Merkur je tím spouštěcím mechanismem, který se může stát první planetou, jejíž dráha by mohla být destabilizována, protože má jen malou hmotnost," vysvětluje Laskar. Konkrétně vědci zjistili, že pokud se velká poloosa eliptické dráhy planety Merkur změní v nejbližších 140 miliónech roků byť jen nepatrně, tak za 4 miliardy roků gravitační působení planety Jupiter tento rozdíl zmnohonásobí, což bude mít za následek destabilizaci dráhy Merkuru. To zase vyvolá poruchy v pohybu zbývajících vnitřních planet. Důsledkem může být srážka Země s Venuší nebo s Marsem.

"Počítačové simulace napovídají, že Merkur navzdory tomu, že má velmi malé rozměry, vnáší největší nebezpečí do našeho současného řádu," říká Gregory Laughlin, vědecký pracovník University of California v komentáři, rovněž publikovaném v časopise Nature.

V současné době jsou dráhy planet velmi stabilní, avšak nebylo tomu tak vždycky. Například se předpokládá, že Měsíc vznikl v důsledku srážky Země s tělesem velikosti Marsu. Kromě toho se astronomové domnívají, že rotační osa Uranu, která je skloněna do roviny oběžné dráhy, byla tak ovlivněna v důsledku srážky s velkým tělesem ve vzdálené minulosti, možná ještě v době formování planet.

Nyní se astronomové snaží objevit pozůstatky vesmírného tělesa, které podle všeho má "na svědomí" vnik našeho Měsíce. Pokoušejí se je nalézt v tzv. Lagrangeových libračních bodech L4 a L5 soustavy Země-Slunce. Budou k tomu mj. využity přístroje na palubě dvojice sond STEREO, které se v současné době blíží do těchto oblastí.

Zdroj: physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »