Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda CASSINI objevila další jezera na Titanu

Sonda CASSINI objevila další jezera na Titanu

PIA01942.jpg
Americká kosmická sonda Cassini úspěšně pokračuje v průzkumu planety Saturn, jejího prstence a početné rodiny měsíců. Její dráha kolem planety byla zvolena tak, aby se často dostávala do blízkosti největšího měsíce planety s názvem Titan. Zatím poslední průlet sondy kolem Titanu se uskutečnil 9. 10. 2006. Sonda při něm prolétla rychlostí 6,0 km/s ve vzdálenosti 980 km od povrchu měsíce (jednalo se pravděpodobně o nejtěsnější průlet sondy nad povrchem Titanu). Kromě jiného probíhal výzkum Titanu pomocí radaru na palubě sondy.

Velká tmavá plocha na připojeném snímku, zachycující olasti kolem severního pólu měsíce Titan, je s největší pravděpodobností jezero kapalných uhlovodíků. Na vyhotoveném obrázku je vidět i několik říčních koryt. Největší řečiště se klikatí v délce téměř 100 km - viz levá část obrázku - a jeví se jako přítok "černého" jezera. Některé tmavé kanály jsou pozoruhodně rovné, což naznačuje možnost existence podpovrchových zlomů. Světlý terén, zasahující do okolních jezer, může být starý povrch, erodovaný dřívějšími záplavami.

Tento publikovaný snímek byl zhotoven na základě dat, získaných pomocí radaru se syntetickou aperturou na palubě sondy Cassini dne 9. 10. 2006. Střed obrázku leží na 73° severní šířky a 343° západní délky. Zachycuje oblast o rozměrech přibližně 300 krát 140 km. Nejmenší rozlišitelné detaily na originálním snímku mají rozměr kolem 500 m.

PIA01943.jpg

Další soustavu jezer, pravděpodobně zaplněných kapalnými uhlovodíky, představuje radarový snímek, pořízený rovněž 9. 10. 2006, avšak zachycující oblast se středem na 80° severní šířky a 357° západní délky. Snímek zachycuje terén o rozměru 310 krát 100 km. Nejmenší detaily mají rozměr kolem 500 m.

Jezero v levé horní části obrázku připomíná tvarem i velikostí zaplavený odvodňovací systém kolem jezera Lake Powell na území Utahu a Arizony (USA). Rozdíl je v tom, že jezera na Titanu jsou zaplněna spíše kapalným metanem a etanem než vodou. Jezera v pravé části obrázku jsou navzájem oddělena starším terénem, který mohl být rozbrázděn proudící kapalinou a následně byl zaplaven a uzavřen jezerními zátokami.

Další obrázky jezer kapalných uhlovodíků na povrchu měsíce Titan najdete například na této adrese.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »