Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce a sluneční skvrny
Slunce a sluneční skvrny
Slunce je těleso téměř ideálního kulového tvaru, jaký kdy byl doposud změřen. Kdybychom jeho průměr zmenšili na velikost plážového míče, pak bude mít tvar koule, jejíž největší a nejmenší průměr se bude lišit méně, než je tloušťka lidského vlasu.

Slunce se otáčí rychlostí zhruba jednou za 28 dnů a protože nemá pevný povrch, mělo by být nepatrně zploštělé. Toto velmi malé zploštění bylo v uplynulých 50 letech zjišťováno pomocí nejrůznějších přístrojů za účelem studia rotace Slunce, především rotace podpovrchových vrstev, které nemůžeme přímo pozorovat.

Nyní Jeff Kuhn a Isabelle Scholl (Institute for Astronomy, University of Hawaii, Manoa), Rock Bush (Stanford University) a Marcelo Emilio (Universidade Estadual de Ponta Grossa, Brazílie) použili přístroj Helioseismic and Magnetic Imager (HMI) na palubě sluneční družice NASA s názvem Solar Dynamics Observatory (start 11. 2. 2010) k získání odpovědi na tuto otázku, která podle nich již bude definitivní.

Protože na oběžné dráze kolem Země nepřekáží kosmickým observatořím v pozorování atmosféra, která by deformovala obraz Slunce, byli astronomové schopni získat pomocí přístroje HMI dokonalé snímky vhodné na určení tvaru slunečního kotouče, a to s nevídanou přesností. Výsledky měření naznačují, že pokud by bylo Slunce zmenšeno na kouli o průměru jeden metr, jeho rovníkový průměr by byl pouze o 17 milióntin metru větší než polární průměr ve směru sever-jih, tj. mezi severním a jižním pólem, kterými prochází rotační osa.

Zjistili rovněž, že zploštění Slunce bylo pozoruhodně konstantní po celou dobu měření a příliš malé na to, aby se dalo předpovědět na základě rotace povrchu Slunce. Z toho vyplývá, že ostatní podpovrchové síly, jako je například sluneční magnetismus nebo přítomné turbulence mohou mít mnohem větší vliv, než se doposud předpokládalo.

Jeff Kuhn, vedoucí týmu a hlavní autor článku publikovaného v Science Express, říká: "Dlouhé roky jsme věřili tomu, že nám naše proměnlivá měření sdělovala, že se Slunce mění; nicméně tyto nové výsledky říkají něco jiného. Zatímco téměř všechno se na Slunci mění v souladu s jedenáctiletým cyklem výskytu slunečních skvrn, jeho tvar zcela určitě ne."

Tato práce byla podpořena grantem NASA uděleným Stanford University a University of Hawaii.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Sdo, Slunce


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »