Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Role supernov při vzniku Sluneční soustavy
Pavel Koten Vytisknout článek

Role supernov při vzniku Sluneční soustavy

Analýza starého meteoritu nalezeného v Číně odhalila přítomnost izotopu síry 36, který je výsledkem radioaktivního rozpadu izotopu chlóru 36. Tento izotop s krátkým poločasem rozpadu 300 tisíc let se tedy vyskytoval v ranných stádiích existence Sluneční soustavy. Pravděpodobnější variantou zdroje chlóru 36 je exploze blízké supernovy.

Uhlíkatý meteorit nesoucí označení Ningqiang je primitivním pozůstatkem z doby krátce po vzniku naší planetární soustavy. Navíc obsahuje jakési "kapsle" ještě staršího materiálu - zvané inkluze - ve kterých byly nalezeny vápník, hliník a sodatit, minerál bohatý na chlór. Právě ve spojení s tímto minerálem nalezl čínsko-americký tým v meteoritu rovněž velmi vzácný izotop síry 36. Tento izotop může sice vznikat různými cestami, nicméně je přirozeným produktem radioaktivního rozpadu izotopu chlóru 36. Chlór 36 má relativně krátký poločas rozpadu 300 tisíc let. Přítomnost izotopu síry 36 je tak považována za silný důkaz pro výskyt chlóru 36 ve Sluneční soustavě v době krátce po jejím vzniku.

Existují dva možné způsoby jak může chlór 36 vznikat - jednak při explozi supernovy a jednak ozařováním mezihvězdného oblaku v blízkosti vznikajícího Slunce. Druhá varianta je ovšem málo pravděpodobná, protože v takovém případě by musel materiál, ve kterém byly důkazy pro výskyt izotopu chlóru nalezeny, vzniknout ve velké vzdálenosti od Slunce. Chlór 36 se tak stal po železe 60 druhým radionuklidem s krátkým poločasem rozpadu, který byl přítomný v ranné fázi vývoje Sluneční soustavy.

Panuje silná domněnka, že oba radionuklidy vznikly při explozi supernovy v blízkosti formující se planetární soustavy. Už v loňském roce tým kolem Laurie Leshin (Arizona State University) publikoval v časopise Science materiál, ve kterém pokládají železo 60 za důkaz bouřlivých procesů, které stály při vzniku Sluneční soustavy. Místo tradiční teorie o pomalé kondenzaci molekulárního oblaku tu bylo okolí mladičkého Slunce popsáno jako oblast bouřlivé tvorby hvězd v hustém oblaku s krátkou dobu žijícími a velmi hmotnými hvězdami, které končily jako supernovy.

Zdroj: Spacedaily.Com.




O autorovi



19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Polárna žiara 5.-6.5.2024

Polárna žiara 5.-6.5.2024

Další informace »