Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Radar v Arecibu odhalil další dvojplanetku

Radar v Arecibu odhalil další dvojplanetku

Dvojplanetka 2020 BX12 z radaru Arecibo 4. a 5. 2. 2020

Opět se ukázalo, jak přínosnou se stala oprava velkého radioteleskopu na ostrově Portoriko. Při snímání blízkozemní planetky s provizorním označením 2020 BX12 se mu 4. února podařilo odhalit, že jde ve skutečnosti o dvě tělesa a podařilo se i zjistit jejich skutečnou velikost. Pozorování proběhlo po měsíční pauze vynucené sérií zemětřesení na jihu ostrova.

Radioteleskop byl poškozen v září 2017 po hurikánu Maria a vážně hrozil jeho zánik. Naštěstí se podařilo najít prostředky na obnovu a od prosince 2017 přináší přístroj nové obrázky. Díky jeho rozměrům mají astronomové jedinečnou příležitost prohlížet si některé blízkozemní planetky nebo jádra komet a zjistit jejich skutečný tvar.

Stejně jako už několikrát v minulosti, podařilo se i tentokrát odhalit malé překvapení v podobě planetky, která se rozpadla na dva kusy. Binární i vícenásobná tělesa nejsou ničím výjimečným a často je odhalíme již pozorování ze Země, třeba díky změnám světelné křivky nebo zákrytovou metodou, ale přímý záznam pomocí radioteleskopu má své kouzlo. Rozeznáme tak nejen tvar planetky, ale často jsou vidět i nějaké krátery. 

Těleso bylo objeveno pomocí přehlídky ATLAS na Mauna Loa na Havaji 27. ledna 2020 (z čehož plyne provizorní označení 2020 BX12. Jedná se o potenciálně nebezpečné těleso a to jednak díky své velikosti a také dráze, která se přibližuje zemské na minimální vzdálenost 302 000 km. To je sice o trochu blíž, než vzdálenost k Měsíci, ale faktem je, že zrovna toto těleso nyní bezprostředním nebezpečím pro Zemi není.

Dvojplanetka 2020 BX12 z radaru Arecibo na Portoriku
Dvojplanetka 2020 BX12 z radaru Arecibo na Portoriku

V případě této dvojplanetky se podařilo zjistit, že hlavní těleso přibližně kulatého tvaru má velikost nejméně 165 m a kolem obíhající měsíc  má asi 70 m. Doba oběhu kolem společného těžiště je kolem 49 hodin. Vzdálenot mezi objekty je nejméně 360 m. Díky zhruba 23h odstupu mezi pozorováními je patrný pohyb obou těles, z něhož lze usuzovat na vázanou rotaci menšího z těles s dobou rotace 45 až 50 hodin, ale jsou zde příliš velké chyby na přesnější určení.

Menší planetka se také na snímcích jeví jasnější, ale není to dáno jejími skutečnými vlastnostmi. Stojí za tím způsob, jakým byla data získána. Používá se odraz radarových paprsků a jejich analýza Dopplerovského posunu frekvence. Objekt rotující pomaleji se vůči pozorovateli jeví zúžený a v Dopplerovském echu jasnější.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: 2020 BX12, Dvojplanetka, Blízkozemní planetka, Arecibo


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »