Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka Ultima Thule se představuje

Planetka Ultima Thule se představuje

Snímek tělesa 2014 MU69 pořídila sonda New Horizons ze vzdálenosti 6 700 km – rozlišení snímku je 135 m/pixel
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute

Rok 2019 začal v oblasti kosmického výzkumu průletem sondy New Horizons kolem tělesa 2014 MU69 z oblasti Kuiperova pásu, ve vzdálenosti více než 6,6 miliardy kilometrů od Slunce. Dne 1. 1. 2019 se sonda přiblížila ke studovanému tělesu na vzdálenost asi 3 500 kilometrů a pokračuje ve vzdalování od Slunce. Mezitím pořídila četné snímky a získala spoustu informací o tělese předběžně pojmenovaném Ultima Thule.

Vědci z mise New Horizons uvolnili první detailní snímky doposud nejvzdálenějšího zkoumaného tělesa. Sonda je pořídila ze vzdálenosti 28 000 kilometrů, zhruba půl hodiny před největším přiblížením. Jeho pozoruhodný vzhled – na rozdíl od čehokoliv, co jsme doposud pozorovali – osvětluje procesy, které vedly k vytvoření planet před 4,5 miliardami roků.

Nové snímky vedly k odhalení, že Ultima Thule je „kontaktní binární těleso“ složené ze dvou téměř kulových částí. Na délku měří tato spojená dvojice 31 kilometrů. Větší z těles přezdívané „Ultima“ má průměr 19 km, menší „Thule“ měří 14 km. Astronomové se domnívají, že na 99 % se obě tělesa spojila dohromady v důsledku kolize na počátku formování Sluneční soustavy. Srážka nebyla rychlejší, než když při srážce automobilů dojde k ohnutí blatníku. Udála se při rychlosti několika kilometrů za hodinu.

Ukázalo se, že objekt se velmi podobá jak tvarem, tak i velikostí, hodnotám určeným z průběhu pozorovaného zákrytu hvězdy tělesem Ultima Thule v roce 2017.

New Horizons se podobá stroji času, který nás přenesl zpět do období rodící se Sluneční soustavy. Umožňuje nám pozorovat fyzikální procesy počínajícího vzniku planet, vše jakoby zamrzlé v čase,“ říká Jeff Moore, vedoucí týmu geologie a geofyziky při misi New Horizons. „Výzkum tělesa Ultima Thule nám pomůže porozumět procesům vzniku planet – ať už v naší Sluneční soustavě, tak i v okolí hvězd jinde v naší Galaxii.“

2014 MU69 (Ultima Thule) v barevném podání Autor: NASA/JHUAPL/SwRI/Thomas Appéré
2014 MU69 (Ultima Thule) v barevném podání
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI/Thomas Appéré
Signál ze sondy New Horizons putuje na Zemi více než 8 hodin. Vzhledem k velké vzdálenosti a slabému signálu budou získaná data předávána na Zemi po dobu asi 20 následujících měsíců. Odhaduje se, že sonda může být funkční přinejmenším do roku 2021 a již nyní vědci navrhují výzkum dalšího, ještě vzdálenějšího tělesa z oblasti Kuiperova pásu na periferii Sluneční soustavy.

Skutečná velikost tělesa 2014 MU69 je zhruba obdobná jako velikost města Washington. Je osvětleno Sluncem, které je 1 900× slabší, než je venku za slunného dne zde na Zemi,“ dodává Alan Stern, hlavní vědecký pracovník mise New Horizons ze Southwest Research Institute. „Takže jsme v podstatě prolétali ve tmě rychlostí 14 km/s a všechno proběhlo v pořádku, celá naplánovaná sekvence výzkumu tohoto dosud nejvzdálenějšího zkoumaného tělesa.“

Z předběžných výsledků vyplývá, že u tělesa Ultima Thule nebyly objeveny žádné prstence ani měsíce větší než 1,5 kilometru. Nebyla zjištěna přítomnost atmosféry. Zbarvení tělesa je podobné dalším objektům Kuiperova pásu, jak vyplývá z pozorování pomocí velkých pozemních dalekohledů. Obě části tělesa 2014 MU69 mají obdobné zbarvení.

Na zatím nejlepším snímku objektu Ultima Thule, který pořídila širokoúhlá kamera MVIC (Multicolor Visible Imaging Camera), jsou patrny četné prohlubně až o průměru zhruba 700 metrů v oblasti tzv. terminátoru (na hranici světla a stínu). Velká struktura na menší kulové části tělesa – která má průměr asi 7 km – se rovněž jeví jako hluboká prohlubeň. Vědci si zatím nejsou jisti, zda se jedná o krátery či jiné deprese. Obě kulové části také vykazují zajímavé světlé a tmavé skvrny zatím nejasného původu. V místě, kde jsou obě části tělesa v kontaktu, je vidět světlý útvar připomínající „obojek“.

Sonda New Horizons se nachází ve vzdálenosti 6,64 miliardy km od Země a vzdaluje se rychlostí 50 700 km/h.

Stahování dat z palubního počítače sondy New Horizons pomalu pokračuje.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] apod.nasa.gov
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New horizons, Ultima Thule


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »