Outburst zlepšil viditelnost komety C/2015 ER61 (PanSTARRS)
Ve světě malými dalekohledy viditelných komet se v současné době dějí velmi zajímavé věci. Večer, respektive po celou noc, můžeme vysoko na obloze spatřit jasné komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák a C/2015 V2 (Johnson), ale zahanbit se nechce ani ranní obloha. Té až donedávna vládla teprve letos v březnu objevená, nyní už poměrně jasná kometa C/2017 E4 (Lovejoy). Po outburstu jí zdatně sekunduje i C/2015 ER61 (PanSTARRS).
Kometa C/2015 ER61 (PanSTARRS) byla objevena 14. března 2015 jako asteroid s jasností 20,7 mag. O několik týdnů později tento objekt ukázal slabou komu, takže bylo jasné, že se jedná o kometu. Ta postupně zjasňovala, ale relativně pomalu, takže se dlouhou dobu zdálo, že celkově způsobí spíše zklamání a namísto původně předpokládaných 6-7 mag zjasní jen zhruba na 8 mag ve svém maximu jasnosti. Tento vývoj komety však byl víceméně očekávaný, jedná se totiž už o starší kometu s periodou v řádu několika tisíc let, takže se dalo čekat, že vzhledem k absenci těkavých plynů pořádně zjasní až blíže u Slunce. Kometa pak od začátku roku 2017 skutečně začala zjasňovat rychleji, ale v první dubnové dekádě jsme u ní zaznamenali jednu spíše neočekávanou událost.
Dne 4. dubna 2017 kometa skokově zjasnila při outburstu. Ten se projevil nejen na její jasnosti (z 8 mag se rázem dostala na 6 mag), ale i na jejím vzhledu. Kometa začala být mnohem kondenzovanější. Náhle byl o pozorování komety mnohem větší zájem než o C/2017 E4 (Lovejoy), jež byla v danou chvíli sice asi o 0,5 mag slabší, ale minimálně pro pozorovatele ze severní polokoule mnohem výše nad obzorem (i tato kometa ovšem velmi příjemně překvapila, s jasností 6-7 mag ještě před měsícem nepočítali ani ti nejzarytější optimisté - pozn. red.). Pozorovatelé následně monitorovali, jak zvýšená aktivita komety C/2015 ER61 (PanSTARRS) postupně ustává a v minulých dnech se jasnost komety zastavila na 7 mag. Pozitivní na celé skutečnosti je fakt, že kometě zůstal velmi kondenzovaný vzhled.
A jak to bude s kometou vypadat dále? Nejprve se zaměřme na jasnost. Kometa bude v květnu nejblíže ke Slunci, přízemím prolétá již v dubnu. Znamená to, že zhruba do konce jara by mohla setrvat poblíž oné 7. magnitudy, jenže zrovna u této komety není nikdy nic jisté, dokládá to právě outburst, který předvedla. Zatím to ale vypadá, že její jasnost nyní nějakou tu dobu setrvá a od začátku léta by kometa měla začít pomalu slábnout.
A co viditelnost? Ta pro nás, obyvatele střední Evropy, není vůbec příznivá. V předchozích měsících se kometu pokoušeli vyhledat jen ti největší nadšenci, přičemž jejich pozorování nebyla vždy jen pozitivní. Outburst ale situaci vylepšil. Kometa je sice prakticky nepozorovatelná během astronomické noci, ale už na začátku nautického soumraku, kdy je Slunce ještě relativně dostatečných 12° pod obzorem, stoupá kometa přibližně 8° nad obzor. Řekněme tedy, že v době mezi 4. a 5. hodinou ranní přeci jen nastane příležitost kometu najít. Podrobnější informace, včetně mapek pro její vyhledání a efemerid, uveřejníme v klasickém přehledu vizuálně viditelných komet, který vychází každý měsíc. Nyní se ještě podívejme, jak to bude s viditelností v budoucnu. Kometa se nyní nachází v souhvězdí Vodnáře, v květnu přejde přes Ryby, v červnu se dostane do Berana a v srpnu do Býka. Přeskočili jsme červenec? Tato situace vzniká tím, že pohyb komety po obloze se bude zpomalovat. To sice na jednu stranu bude znamenat právě už výše zmíněné vzdalování se od Země a tím pádem i pozvolné slábnutí, ale na stranu druhou bude kometa na ranní obloze čím dál tím výše nad obzorem. Především ve druhé polovině léta už kometu spatříme v celé druhé polovině noci, a to dost možná ještě v malých dalekohledech. Na podzim pak bude kometa pozorovatelná dokonce celou noc, jenže to už bude jen slabým, relativně nevýrazným objektem pouze pro velké dalekohledy.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kometa C/2015 ER61 (PanSTARRS) na stránkách Seiichiho Yoshidy
[2] Článek ze skyandtelescope.com pojednávající o outburstu komety
Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu