Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Little Red Spot na snímku ze sondy New Horizons

Little Red Spot na snímku ze sondy New Horizons

Detailní pohled na malou rudou skvrnu na Jupiteru ze sondy New Horizons.
Detailní pohled na malou rudou skvrnu na Jupiteru ze sondy New Horizons.
Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na sondě New Horizons vyslala na Zemi úžasnou fotografii malé rudé skvrny (Little Red Spot) v atmosféře planety Jupiter, která byla vytvořena jako mozaika ze čtyř snímků 27. 2. 2007 pořízených ze vzdálenosti 3 milióny km. Rozlišení snímku je 15 km/pixel. Pro porovnání pozemní dalekohledy či družice na oběžné dráze kolem Země jsou málokdy schopny pořídit snímky s rozlišením lepším než 200 km/pixel.

„Tyto snímky malé rudé skvrny, pořízené kamerou LORRI, jsou ohromující ve svém detailu,“ říká Dr. Hal Weaver z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, kde byly sonda i kamera vyrobeny. „Ukazují počáteční období tohoto nového rotujícího systému, který nedávno nabyl červené zbarvení, s takovým rozlišením, které zdaleka předčí snímky, jaké kdy byly pořízeny.“

Kamera LORRI pořizovala tuto mozaiku po dobu 9,5 hodiny – téměř celou jednu rotační periodu Jupitera. Předcházející snímek byl pořízen 26. 2. 2007 ze vzdálenosti větší než 3,5 miliónu km s nižším rozlišením 17 km/pixel. Nové snímky byly pořízeny v době, kdy se menší skvrna nacházela blíže středu Jupiterova viditelného disku, takže zde je méně deformována a lépe osvětlena.

Malá rudá skvrna má průměr srovnatelný s naší Zemí. V roce 2005 změnila svoji barvu z bílé na červenou. Pohybuje se směrem k východu, její oblaka rotují proti směru otáčení hodinových ručiček (tzv. anticyklonální proudění) – pravděpodobně se jedná o oblast vysokého tlaku. V tomto smyslu je malá rudá skvrna v protikladu s pozemskými hurikány, což jsou oblasti nízkého tlaku. A malá rudá skvrna je samozřejmě mnohem větších rozměrů, než jakých dosahují pozemské uragány.

Vědci doposud přesně neznají, jak nebo proč tento atmosférický vír změnil barvu – nicméně spekulují o tom, že změna může mít původ ve vynášení exotických látek ze spodních vrstev atmosféry Jupitera, což je způsobeno vývojem této struktury. Především kapičky síry, unášené oblaky, mohou být vyneseny zhruba o 50 km výše do horních vrstev čpavkových oblaků, jejichž vrcholky se doslova kopou v intenzivnějším slunečním záření, čímž dochází k uvolňování červeně zbarvené síry z přítomných kapiček – a to právě způsobuje červené zbarvení pozorovaného uragánu. Podobný mechanismus byl navrhován i pro většího „bratra“ malé rudé skvrny – pro velkou rudou skvrnu (Great Red Spot), která je mnohem aktivnějším systémem, jež na Jupiteru existuje již několik století.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »