Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST znovu fotografoval kometu ISON

HST znovu fotografoval kometu ISON

Kometa ISON na snímku z HST Autor: NASA, ESA
Kometa ISON na snímku z HST
Autor: NASA, ESA
Profesionální i amatérští astronomové – ale i laická veřejnost – netrpělivě čekají, jak to dopadne s blížící se kometou C/2012 S1 (ISON), zda se skutečně stane kometou století. Kromě různých pozemních dalekohledů kometu občas sleduje i Hubblův kosmický dalekohled HST, nacházející se na oběžné dráze kolem Země.

Nové fotografie ke Slunci se přibližující komety ISON napovídají, že její jádro je kompaktní navzdory některým prognózám, že křehké ledové jádro komety se může rozpadnout, jakmile jej začne zahřívat Slunce. K největšímu přiblížení komety ke Slunci dojde 28. listopadu 2013, kdy prolétne ve vzdálenosti 1 165 000 km nad jeho povrchem. Bude se pohybovat rychlostí 377 km/s a jádro komety bude zahříváno na teplotu více než 2760 °C. Přitom se bude intenzivně odpařovat a extrémní slapové síly se budou snažit křehké ledové jádro komety roztrhat.

Na publikovaném snímku NASA, který byl pořízen 9. října 2013 pomocí HST, není jádro komety vidět, protože je příliš malé. Pokud by se jádro komety rozpadlo, pak je určitá naděje, že se pomocí HST podaří objevit důkazy přítomnosti většího počtu úlomků.

Kromě toho tzv. kóma (nebo-li hlava komety) obklopující její jádro je symetrická a klidná. Tak by tomu pravděpodobně nebylo v případě, pokud by se v oblasti kometárního jádra nacházelo několik menších fragmentů pohybujících se společně po kometární dráze. Polární výtrysk prachu poprvé pozorovaný pomocí HST na snímku pořízeném v dubnu 2013 již není viditelný – zřejmě tato oblast na povrchu jádra přestala být aktivní.

Barvy kompozitního obrázku byly vytvořeny na základě pozorování při použití dvou různých filtrů. Kóma komety se jeví modrozelená vzhledem k přítomnosti plynů, zatímco ohon komety má nádech do červena z důvodu přítomnosti prachu unikajícího z jádra komety. Ohon komety vzniká v důsledku uvolňování prachových částic, které jsou unášeny tlakem slunečního záření. V době pořízení fotografie se kometa nacházela uvnitř dráhy planety Mars a od Země ji dělilo 285 miliónů kilometrů.

K Zemi se kometa ISON nejvíce přiblíží 26. prosince 2013, a to na vzdálenost 64 miliónů km.

Kometu objevili 21. září 2012 Vitalij Něvskij a Artjom Novičonok pomocí dalekohledu o průměru 40 cm. Velikost kometárního jádra se odhaduje na několik km.

Více informací o pozorování komety ISON, o jejím „chování“ a o pravděpodobnosti, že se stane zářivou ozdobou zimní oblohy, se můžete dozvědět v přednášce JAKÁ BUDE KOMETA ISON?, kterou pořádá Hvězdárna Valašské Meziříčí ve středu 20. listopadu 2013.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »