Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

HST pravděpodobně pozoruje gejzíry na Europě

Gejzíry na Europě v představě grafika
Autor: NASA

NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází. 

Podobně jako na obrázku na konci článku, který je složeninou snímku Europy z kosmické sondy Galileo a snímku HST, vědci předpokládají, že vlevo dole na snímku vidíme při okraji měsíce něco jako sloupy vodních par uvolněné z povrchu Europy. Výskyt těchto výtrysků se podařilo zachytit pravděpodobně na třech záběrech pořízených během 15 měsíců trvající kampaně. Dalekohled se na Europu díval vždy v době, kdy byla nejblíže Jupiteru a zároveň v době, kdy přecházela před jeho kotoučem. V ultrafialovém záření má Jupiter relaitivně uniformní vzhled a tak tyto výtrysky docela vynikly.

Představa možného vzniku gejzírů na Europě Autor: NASA
Představa možného vzniku gejzírů na Europě
Autor: NASA

Přirozeně je dobře známý fakt, že Europa má pod ledovou krustou mohutný vodní oceán, ale důkazy existence ledových gejzírů máme až nyní díky těmto pozorováním. Po měsíci Enceladus u Saturnu je to druhý případ přímého pozorování vodních gejzírů na ledovém měsíci velkých planet.

Na uvedeném faktu je pozoruhodné, že voda musí být nějak transportována skrze poměrně tlustou ledovou vrstvu na povrchu měsíce. Pro nás je zajímavé, že v místech, kde voda z Europy tryská, by bylo možné trhlinami spustit průzkumnou sondu, která by pomohla prozkoumat oceán, který by potenciálně mohl hostit život, pokud by se tam kdy v minulosti vyskytl.

Předpokládá se, že výtrysky sahají do výšek asi 200 km nad povrch měsíce, odkud materiál padá zase zpět na povrch. Vody je na Europě dostatek. Předpokládá se, že oceán zde obsahuje dvakrát více kapalné vody, než je jí v oceánech na Zemi. Tloušťka ledu nad touto kapalnou vodní vrstvou však zůstává otazníkem.

Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Pravděpodobné gejzíry na měsíci Europa z HST
Autor: NASA/ESA/W. Sparks (STScI)/USGS Astrogeology Science Center
Náznaky vodních gejzírů byly pozorovány již od roku 2012, ovšem ačkoli pomocí stejného přístroje, pozorovány byly dvěma různými metodami. Ovšem ukázalo se, že trvání těchto jevů bude jen krátké a že se vyskytují jen občasně. Například když jeden tým výtrysk pozoroval, tak druhý o týden později nic nezaznamenal.

Závěrem ještě připomeňme, že i přes poměrně jasné indicie ještě nejde o definitivní potvrzení. Pokud by se tak v budoucnu stalo, šlo by o druhé takové těleso ve sluneční soustavě, kde byly vodní gejzíry pozorovány (po zmíněném Enceladu u Saturnu). NASA věří, že za použití dalekohledu Jamese Webba, jehož start je v plánu v roce 2018, se podaří získat další detailní data. Kromě toho mají vědci jistě snazší roli při vyjednávání o peníze na případnou misi kosmické sondy k měsíci Europa.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA’s Hubble Spots Possible Water Plumes Erupting on Jupiter
[2] Nové možnosti výzkumu Jupiterova měsíce Europa
[3] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus potvrzen
[4] Gejzíry na Enceladu
[5] Grafika z konference NASA k Europě



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gejzíry, Měsíc Europa, Jupiter, NASA


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »