Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  DAWN přináší nové detailní pohledy na Ceres

DAWN přináší nové detailní pohledy na Ceres

6 km vysoká hora na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Na Zemi postupně přicházejí záběry s dosud největším rozlišením, na kterých vidíme krátery pokrytý svět Ceres, největšího tělesa pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Naštěstí není povrch Ceres tak fádní, aby tam byly jenom ty krátery. Podívejme se na nové snímky.

V předchozí mapovací fázi se sonda DAWN nacházela ve výšce 4400 km nad povrchem. Mezitím se její dráha opět snížila na současných 1470 km. Na této dráze oběhla DAWN postupně 14× kolem planetky a pořídila záběry celého povrchu. Ty posléze poslala na Zemi a NASA je nyní postupně začala uveřejňovat.

První obrázek ukazuje vysoký kopec v kráterovém poli. Kopec není asi úplně správný výraz, protože ve skutečnosti jde o 6 km vysokou horu. Pozoruhodné je, jak přesně je definován její tvar, když světlé svahy náhle přechází v krátery pokrytou pláň. Nevidíme zde žádný materiál, který by se shromažďoval pod svahy vlivem řícení, jako je to běžné na Zemi, nebo na Marsu.

6 km vysoká hora na povrchu Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
6 km vysoká hora na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

V levé dolní části dalšího obrázku se táhne pohoří, které je uvnitř kráteru se jménem Urvara. Kráter nese název po indickém a íránském bohu rostlin a polí. Průměr kráteru je 163 km.

Kráter a jeho vnitřní pohoří Urvara na povrchu Ceres Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter a jeho vnitřní pohoří Urvara na povrchu Ceres
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Dalšímu snímku dominuje kráter Gaue. To je jméno germánské bohyně, které se přinášely oběti pro dobrou úrodu v době žní. Průměr kráteru je 84 km. Vidíme, že střed kráteru je propadlý, jakoby byl utopen v podloží.

Kráter Gaue na Ceres má propadlý střed Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Kráter Gaue na Ceres má propadlý střed
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Snímky, které DAWN pořizuje umožňují vytvořit 3D model terénu a rozlišení obrázků je 140 metrů na pixel. Současně vizuální a infračervený spektrometr provádí měření, díky kterým budou moci vědci lépe porozumět minerálnímu složené hornin na povrchu. Zároveň jsou přijímána inženýrská data, která pomáhají poznat detailně gravitační pole Cerery a umožní tak poté další snížení oběžné dráhy. Ke konci října by totiž měla sonda postupně začít snižovat svou dráhu až na konečných 370 km.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] DAWN přinesla ostřejší záběry Ceres
[2] Trpasličí planeta s jasnou skvrnou



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Dawn, Ceres


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »