Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Další laviny na planetě Mars

Další laviny na planetě Mars

Lavina na Marsu
Lavina na Marsu
Kamera HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) na palubě americké sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter), která již od roku 2006 krouží kolem planety Mars, zaznamenala pády několika lavin v polárních oblastech rudé planety. Tento obrázek ukazuje přinejmenším tři samostatná oblaka prachu poblíž příkrého srázu v polární oblasti severní polokoule Marsu.

Oblaka, valící se po svahu či vznášející se těsně nad povrchem, dosahující výšky pouhých několika desítek metrů (zhruba 55 m), jsou pravděpodobně důsledkem pádu laviny nebo kusu zmrzlého oxidu uhličitého. Tato námraza se v zimním období (během panující polární noci) drží nad svahem, avšak její soudržnost může být s nastupujícím jarem narušena slunečním světlem a tepelnými procesy. Viditelná stěna vysoká přibližně 700 m je tvořena vrstvami vodního ledu s proměnným množstvím prachu, zhruba v podobném poměru jako ledovce v polárních oblastech Země.

Rovinatý povrch nad svahem pokrývá světlý vodní led a zmrzlý oxid uhličitý. V uplynulém roce monitorovala kamera HiRISE tuto oblast za účelem zjištění změn zmrzlého povrchu s průběžným nástupem jara - bylo docela překvapivé a velmi napínavé pátrat po právě padajících lavinách. Sledování těchto srázů na okrajích vrstvy depozitů severní polární čepičky pomůže určit, zda-li je tento proces charakteristický pro každý marťanský cyklus sezónních změn a jak dalece se oblast padajících lavin rozprostírá kolem tohoto regionu. K několika pádům lavin došlo počátkem tohoto roku na stejném srázu a několik dalších lavin bylo rovněž pozorováno na jiných strmých svazích, nacházejících se na jedné třetině obvodu polární oblasti.

Pohled na jednotlivé případy padajících lavin na všech pořízených fotografiích dá dohromady celý proces vzniku lavin od jeho počátku (proud materiálu padajícího dolů po svahu) až do konce (vytvoření nadýchaného oblaku prachu). Na základě pozorování z letošního roku lze říci, že k těmto událostem docházelo především v polovině místního jara, což na Zemi odpovídá zhruba dubnu a počátku května. Jak se zdá, laviny jsou běžným procesem v oblasti severního pólu Marsu, které můžeme očekávat každý rok - můžeme předpovědět sezónu padajících lavin! Tato informace v kombinaci s výsledky počítačového modelování zahrnujícího chování materiálu, nám pomůže zjistit, co způsobuje tyto dramatické události.

Související článek: Na Marsu padají laviny!

Zdroj: hirise.lpl.arizona
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »