Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta

Data k průletu

Nejtěsnější průlet nastal ve vzdálenosti 12 500 km 14. 7. 2015 ve 13:49:56 našeho času (SELČ). 

Rozcestník informací

• Oficiální stránka NASA s nezpracovanými snímky Pluta a jeho měsíců
• Stránka k New Horizons na Astro.cz - odkazy na předchozí články, videa a další informace
• Pravidelně aktualizovaná reportáž na Kosmonautix.cz

Jiří Grygar: Podivná poslední planeta Pluto – její pád a nová sláva
Tiskové prohlášení: Sonda New Horizons proletí kolem trpasličí planety Pluto

Aktualizace

25. července 2015, 1:30 SELČ, nové informace z tiskové konference připravil Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR:

Po týdnu jsme opět na NASA TV mohli sledovat tiskovou konferenci věnovanou dalším novinkám a je jich opravdu požehnaně. Na Zemi je zhruba 5 % dat, které sonda pořídila, čímž končí první fáze stahování dat, kterou bude následovat druhá fáze, trvající až do poloviny září. V té budou přijímány především různé inženýrské údaje a dále data o složení plasmatu v okolí Pluta, data ze spektroskopů a detektoru prachu. Jen příležitostně se i v této druhé fázi budou ze sondy stahovat také snímky.

Atmosféra

V okamžicích, kdy sonda mizela při pohledu ze Země za okrajem Pluta a pak se zpoza něj opět vynořovala, proběhl experiment REX – měření průchodu radiových signálů ze Země atmosférou Pluta k sondě. Tyto údaje naznačují, že tlak na povrchu Pluta je menší než 10 mikrobarů (jeden bar je roven 100 000 Pa, tedy přibližně atmosférickému tlaku na povrchu Země). Předchozí měření povrchového tlaku na Plutu z roku 2013 (na základě sledování zákrtytu hvězdy Plutem ze Země), ovšem udávaly hodnotu přibližně dvojnásobnou. Znamenalo by to, že atmosféra Pluta postupně zamrzá, jak se Pluto vzdaluje od Slunce. To byl ostatně očekávaný jev (díky němuž bylo třeba sondu vyslat co nejdříve, aby stihla doletět k Plutu, než atmosféra zamrzne kompletně), ovšem takto rapidní pokles za dva roky nečekal nikdo.

Navzdory tomu, že Pluto prošlo perihelem v roce 1989 a od té doby se od Slunce vzdaluje, ukazují měření za posledních 24 let, že tlak atmosféry pozvolna narůstal (viz obrázek). Tento na první pohled nelogický vývoj se vysvětluje tím, že se v roce 1987 poprvé po 120 letech vynořil ze stínu severní pól Pluta, což vedlo k sublimaci dusíku z jeho polární čepičky. Je možné, že v posledních dvou letech převážil efekt zvětšující se vzdálenosti od Slunce a atmosféra začala konečně opět zamrzat.

Zveřejněné výsledky budou nadále zpřesňovány, protože na Zemi zatím dorazila pouze část jednoho z celkových čtyř měření experimentu REX (vždy dvou a dvou při vstupu a výstupu zpoza Pluta). Shodou okolností v červnu letošního roku proběhl také další zákryt hvězdy Plutem, který se podařilo z jižního Pacifiku pozorovat pomocí létající observatoře SOFIA. Data z tohoto měření ještě nejsou zpracována, každopádně budou přínosným doplněním skládačky.

Dovolme si zde menší odbočku pro představu, jak komplikované vztahy panují mezi povrchem Pluta a jeho atmosférou. Při teplotách panujících na Zemi se pouze jediná sloučenina vyskytuje na povrchu a v atmosféře ve více skupenstvích, a která také zásadním způsobem ovlivňuje pozemské klima: voda. Na povrchu a v atmosféře Marsu jsou takové sloučeniny dvě: voda a oxid uhličitý. Na Plutu je to ještě složitější, protože takové sloučeniny jsou tam tři: dusík (N₂), metan (CH₄) a oxid uhelnatý (CO). Každá z těchto tří sloučenin kondenzuje při jiné teplotě a tlaku. Kondenzace každé z nich uvolňuje teplo, které pak ovlivňuje míru kondenzace dalších dvou. Je tedy pochopitelné, že modelování takového systému není jednoduchá záležitost.

Sonda New Horizons vyfotografovala Pluto také z odvrácené strany – směrem ke Slunci. Na snímku vidíme jeho atmosféru, především pak opar z částic kondenzujících složitějších molekul. Tyto částice jsou výsledkem kaskády procesů, začínajích rozkladem metanu v atmosféře ultrafialovým zářením ze Slunce. Rozklad metanu vede ke vzniku dalších sloučenin, především etylénu a acetylénu. Jak tyto molekuly klesají do nižších a chladnějších vrstev atmosféry, kondenzují do větších částic, které pak vidíme jako zmíněný opar. Analýza snímků ukazuje dvě zřetelné vrstvy oparu ve výškách asi 80 a 50 km nad povrchem, nicméně slabý opar lze pozorovat až do výšky 130 km. I v tomto případě se jedná o překvapení, protože na základě dřívějších modelů atmosféry Pluta se předpokládalo, že její teplota neumožní vznik oparu výše než 30 km nad povrchem.

UV ozařováním částic etylénu a acetylénu pak vznikají ještě složitější uhlovodíky, tzv. tholiny, které se snášejí až na povrch Pluta a dávají mu jeho načervenalé zabarvení.
Obdobné měření provedla sonda New Horizons také u měsíce Charonu, u nějž ovšem ve shodě s předpoklady žádná atmosféra detekována nebyla.

Tekoucí ledovce

Z okraje oblasti nazvané Sputnik planum, z pravé horní části nejnápadnějšího laloku „srdce“ dorazil další snímek s vysokým rozlišením (i z této oblasti se dále očekávají snímky s ještě lepším rozlišením, které zatím nebyly přenášeny). Na něm jsou vidět ledem tvořené polygonální obrazce, o nichž se zatím spekuluje, že jsou tvořeny konvekcí (pozvolnými vzestupnými a sestupnými proudy) ledu dusíku. Odhadovaný rozdíl výšek mezi světlými středy útvarů a tmavými rýhami mezi nimi je několik desítek metrů.

V horní části snímku pak vidíme zatím nejzajímavější útvary – pozvolna stékající ledovce z ledu dusíku, tedy obdobu pozemských ledovců. Terén nad nimi pak ne náhodou připomíná pozemská pohoří erodovaná pohybem ledovců, je tedy možné, že vidíme odkryté podloží, které kdysi tyto ledovce pokrývaly také.

Obdobně jako u ledovců na Zemi, i ledovce na Plutu uvádí do pohybu jejich vlastní váha. Protože teplota na povrchu Pluta se pohybuje jen málo pod bodem mrazu dusíku, pouze několik desítek metrů dusíkatého ledu stačí k tomu, aby se jeho spodní část stala plastickou, nebo dokonce roztála na kapalný dusík.

Nový globální snímek v barvách

Čtyři snímky z kamery LORRI byly spojeny do výsledného snímku, takže nyní vidíme celou polokouli Pluta v dvakrát lepším rozlišení než na předchozích snímcích pokrývajících celý disk. Obrázek byl navíc obarven pomocí dat z přístroje Ralph. Barvy jsou tzv. falšné, což znamená že spíše odpovídají chemickému složení, než tomu, jak bychom viděli Pluto očima. První věc, které bychom si při pohledu na tento snímek měli všimnout, je ta, že chemické složení povrchu je do značné míry svázáno s geologickými útvary.

Ze snímku již také začíná být patrná povaha „srdce“ nazvaného Tombaugh Regio, které z této perspektivy připomíná spíše klíčící semeno (otočené vzhůru nohama). Nejsvětlejší část je zřejmě masivní příkrov ledu, jehož sublimací a atmosférickým transportem a následnou opětovnou kondenzací na povrchu vznikají dva světlé laloky (vpravo a dole).

24. července 2015, 21:30 SELČ

Pátek nám přináší nové krásné obrázky Pluta. Připravujeme také textový komentář a jakmile bude hotový, článek aktualizujeme. Další multimédia z dnešní konference najdete na stránce NASA.

24. července 2015, 11:25 SELČ

NASA přešla na týdenní systém aktualizací. To znamená, že vždy v pátek v noci na sobotu by měla uveřejnit nové informace, případně snímky. Za poslední týden se ale několik zajímavých obrázků přeci jenom objevilo. Zde jsou:

První je celkový pohled na dvojici Charon – Pluto ze vzdálenosti 250 000 km. Barvy na snímku jsou synteticky složeny z modrého a infračerveného filtru a byly zvýrazněny.

Další obrázek ukazuje fantastické detaily na povrchu Pluta z dosud dostupných snímků v nízkém a vysokém rozlišení, složené do mozaiky. Autor pak v obrázku výrazně zvýšil barevnost pro odlišení různých struktur. Dobře vyniká vlevo dole Norgay Montes, tedy pohoří spatřené již na prvním publikovaném detailním snímku Pluta. Vpravo nahoře je světlá oblast nazvaná Sputnik Planum s nápadnými polygony. Ta by měla být tvořena ledem oxidu uhelantého (alespoň na povrchu). Celé mozaice tedy dominuje světlá oblast tvaru srdce nazývaná také Tombaugh Regio. Vlevo vidíme také tmavou oblast Cthulhu (dříve též známá jako „hlava velryby“) a vpravo dole svým kousíčkem zasahuje také tmavá oblast Krun.

Poslední z publikovaných snímků ukazuje barevný obrázek měsíčku Nix a černobílý snímek měsíčku Hydra. Sonda pořídila snímky 14. července. Tehdy byla od Nixu 165 000 km a rozlišení na snímku je 3 km/px. Hydra je zachycena z 231 000 km, rozlišení je 1,2 km/px.

17. července 2015, 19:25 SELČ

Páteční tisková konference přinesla nové fotografie.

16. července 2015, 20:40 SELČ

Na webu se objevil první velký detail měsíce Charona. Na první pohled je zřejmé, že v této oblasti je obecně více kráterů, než na Plutu.

15. července 2015, 22:45 SELČ

Máme pro vás obsáhlejší výtah z tiskové konference, jehož autorem je Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR:

Oblast ve tvaru „srdce“ na Plutu dostala (zatím pouze jen interně v týmu New Horizons) název Tombaugh Regio, na počest objevitele Pluta: Clyda Tombaugha. První detailní snímek, který dorazil ze sondy, pokrývá spodní část této oblasti. Na snímku nejsou patrné žádné impaktní krátery, což znamená, že se jedná o geologicky velice mladý povrch. Vidíme na něm hory několik kilometrů vysoké. Protože ledy dusíku a metanu, které také pokrývají povrch Pluta, jsou velice měkkým materiálem, musí být tyto hory tvořeny podložím, což v případě Pluta představuje vodní led (při nízkých teplotách panujících na povrchu Pluta je vodní led velice pevný a chová se obdobně jako pozemské horniny). Jaké jsou přesné příčiny tohoto „horotvorného procesu“ zatím nevíme, každopádně geologická aktivita na povrchu Pluta je obrovským překvapením. Pro geologickou aktivitu je třeba zdroj vnitřního tepla (který např. v případě Země zajišťuje rozpad radionuklidů), do dneška se ale soudilo, že pro takto malé těleso mohou být zdrojem vnitřního tepla pouze slapové síly dané přítomností jiného velkého tělesa (tak jak je tomu např. u Neptunova měsíce Tritonu a dalších ledových měsíců velkých planet). Na Pluto (ani Charon) ovšem žádné slapové síly nepůsobí, protože spolu s Charonem obíhají ve vzájemně vázané rotaci). Zjevně tedy i v takto malém tělese se zdroj tepla našel, kromě již zmíněných radionuklidů to může být teplo uvolňované z postupně zamrzajícího vodního „oceánu“ pod povrchem (odhaduje se, že plášť Pluta je tvořen převážně vodním ledem až do hloubky asi 300 km). To jsou zatím ale prvotní úvahy, které musí potvrdit (nebo vyvrátit) další výzkum.

Možná ještě větším překvapením je geologická aktivita Charonu. Pro tu sice zatím není tak přímý důkaz jako u Pluta, nicméně ze snímku je patrné, že jižní polokoule měsíce je velice chudá na krátery a je tudíž také geologicky mladá. To může mít velké důsledky pro další obdobně velká (malá) tělesa Kuiperova pásu, o nichž se soudilo, že jsou již geologicky „mrtvá“. Zajímavý je také kaňon v pravé horní části snímku Charona, viditelný přímo na okraji. Jeho odhadovaná hloubka je totiž asi 10 kilometrů. Podrobnosti snad přinesou další snímky.
 

15. července 2015, 22:00 SELČ

Tiskovka začala, čekejme nečekané. Způsob uvedení snímku Pluta od Slunce přes Neptun je úchvatný nápad.

New Horizons je už skoro 2 mil. km od Pluta, přitom teprv včera proběhl nejtěsnější průlet. Dnes uvidíme snímky Charona, Pluta a měsíčku Hydra.

A máme tu zlatý hřeb, Pluto samotné. Světlá oblast tvaru srdce byla nazvána na počest objevitele Pluta jako Tombaugh Regio.

A zde je jeho detail. Zajímavé je především ono geologicky mladé pohoří!

Zde je celkový přehledový snímek oblasti tvaru srdce, Tombaugh Regio, s vyznačenou oblastí, odkud přesně je výše uvedený detailní snímek.

A tady máme Charon v detailu. Věřili byste, že brázdy jsou hluboké až deset kilometrů?

Hydra, překvapivě hodně odrazivý měsíček, 45 % odrazivost, je velký asi 33×43 km, těžko říci z pár pixelů. Obrázek níže vznikl doslova z několika desítek pixelů (viz. druhý obrázek), jde o 10× zvětšený zpracovaný obrázek.

Na základě nových snímků můžeme aktualizovat vizualizaci, jak by vypadal měsíček Hydra v okolí Prahy.

Rozložení metanu na povrchu Pluta, velký rozdíl mezi polárními oblastmi a rovníkovými = hodně vědy na pozadí.

Tým si užívá zasloužené hlasité ovace vestoje.

Odpověď na otázku, zda se pozoruje také druhý („zimní“, od slunce odvrácený) pól Pluta, odpověď je samozřejmě že ano, pokusili se, ale využít mohli jen světla odraženého od měsíce Charon, tudíž bude velký problém se zachycenými detaily (navíc sonda se mezitím zase vzdaluje od Pluta).

Řada otázek na tým je nyní spekulativního charakteru a tým neměl dost času prostudovat snímky a další data. Proto zde nyní neuvádíme další podrobnosti. Ale v sále panuje uvolněná atmosféra, takže to pochopitelně nevadí.

22:00 – Tiskovka skončila, díky za pozornost. Snímky z dneška jsou v galerii sondy New Horizons.

15. července 2015, 20:15 SELČ

Do napínavého okamžiku, kdy nám na tiskovce ukáží nové snímky, zbývá necelá hodina. Mezitím nechme hovořit inženýra mise New Horizons Chrise Hersmana: „Pokud jde o to, proč nešlo zároveň pořizovat a zároveň odesílat data, tak důvod je jednak geometrický, jinam směřují kamery a jinam anténa, ale také jsme neměli dost energie, abychom mohli zároveň pořizovat vědecká data a zároveň vysílat. Přijatá data ukazují, že sonda je ve skvělé kondici, připravena na případnou misi k vybranému objektu Kuiperova pásu. Pořízena byla veškerá data, jak bylo plánováno. Kohokoliv jsem potkal, smál se. Později, až budou data odeslána na Zemi, bude sonda opět hibernována. Nejen pro úsporu energie, ale také nebude potřeba tolik lidí na obsluhu mise. Pokud jde o zbývající palivo, potřebné na změnu dráhy k novému objektu Kuiperova pásu, máme na palubě ještě 33 kg hydrazinu. Na změnu o 100 m/s je třeba asi 20 až 25 kg. Každopádně to bude stačit“ 

15. července 2015, 16:42 SELČ

NASA právě zveřejnila nejnovější surové snímky Pluta, pořízené sondou přibližně 13 hodin před nejbližším průletem sondy u trpasličí planety, a Charona snímaného ještě o 18 hodin dříve. Pluto leželo v době snímání asi 800 tisíc km od družice a Charon 1,5 milionu km. Oba snímky pochopitelně dostaneme v dohledné době i lépe zpracované, tak jen na ochutnávku. Zatím je stále v platnosti, že NASA další záběry prezentuje na své dnešní tiskové konferenci ve 21 hodin SELČ, kterou můžete sledovat na NASA TV.

15. července 2015, 13:56 SELČ – retrospektiva a napjaté čekání

Právě v těchto chvílích se máme dočkat dat z prvního obrazového balíčku, který dorazil v komunikačním okně kolem poledne. Při sledování Twitteru účastníků mezinárodního briefingu se objevila krásná fotografie, která retrospektivně ukazuje postupné zvětšování se Pluta ve zorném poli kamery LORRI na palubě družice mezi 24. červnem a 13. červencem 2015.

15. července 2015, 6:50 SELČ – co očekáváme dnes?

Předně děkujeme, že jste s námi vytrvali, a počítejte s tím, že tento článek bude i nadále aktualizován. Odkaz na něj najdete také přes banner v pravém horním rohu úvodní stránky.

Dnes nás čekají dvě komunikační okna s balíčky dat nazvanými „První pohled A“ a „První pohled B“. První komunikační okno se otevře v 11:32 a končí ve 12:59 SELČ. V balíčku mají být dva snímky Charona v nejvyšším možném rozlišení, dále Pluto v podobném rozlišení jako včerejší snímek a měsíček Hydra. Druhé komunikační okno bude mezi 14:31 a 21:25 SELČ. V tomto balíčku bude mnoho dat z přístrojů ALICE, REX a SWAP a samozřejmě snímky – Pluto ve vysokém rozlišení a měsíček Nix. Tisková konference NASA začne v 21 hodin SELČ. Na této konferenci budou uveřejněny první detailní snímky.

Závěrem ještě naznačme, že zítřek by měl přinést další detailní snímky Charona a barevné snímky obou těles. Před 50 lety se první snímky Marsu dostávaly na Zem také velmi pomalu a první data byla dokonce překreslena ručně, než byl získán snímek. Přenos dat tehdy trval do září. Tentokrát máme před sebou dokonce více než rok, než budou na Zemi všechna data z průletu, přičemž některé detailní snímky budou přenášeny až mezi koncem září a koncem listopadu.

15. července 2015, 3:10 SELČ – New Horizons se ohlásila: Vše OK!

Sonda New Horizons se po téměř 22 hodinách mlčení, kdy se všechny přístroje na palubě plně soustředily na pozorování blízkého Pluta, konečně ohlásila letovým kontrolorům v NASA 15. července v 02:54 ráno SELČ, krátce po otevření 16minutového komunikačního okna pro zachycení jejího signálu obřími anténami Deep Space Network. Signál k Zemi letěl asi 4 a půl hodiny.

Plavidlo v první vlně neposlalo vědecká data ani nové snímky Pluta, zachycená telemetrie měla však velký význam: ukazuje, že sonda přečkala průlet kolem Pluta ve zdraví a nasbírala očekávané množství vědeckých dat, které začne v následujících hodinách posílat k Zemi.

15. července 2015, 2:57 SELČ – New Horizons uspěla a dovolala se na Zem!

Po napjatém a gradujícím čekání se v NASA rozeřval burácející jásot - sonda New Horizons podle očekávání poslala po téměř dni bez kontaktu signál o parametrech jejího technického stavu, po kterém již následují obrazová data, na než celý svět tak horečně čeká. Alice Bowman z týmu projektu nadšeně kvituje: "Máme zdravou sondu! Zaznamenali jsme data ze systému Pluta a jsme na cestě od něj pryč!" Vzápětí další členka týmu, Kimberly EnnicoSmith, dodává: "Další historický milník, co nebude zapomenut: Proletěli jsme kolem Pluta. Jaké zázraky leží v datech, která k nám teď putují?" Tak právě to zajímá celý svět! Gratulujeme a už se opravdu nemůžeme dočkat oněch historických snímků!

14. července 2015, 22:57 SELČ

Jak bylo avizováno, simulace NASA Eyes už ukazuje, že New Horizons začala vysílat k Zemi signál o svém stavu po průletu kolem Pluta...

14. července 2015, 21:54 SELČ – střípky z Twitteru

Příspěvky od různých lidí blízko vědeckého týmu stojí za zmínku, ačkoli jde často o první odhady. Zde jsou zajímavé poznámky k posledním získaným datům.

• Alice Bowman(ová): Zítřkem počínaje začnou proudit data z průletu a potrvá to následujících 16 měsíců, maximální rychlost stahování je 4 kilobity za sekundu.
• Alan Stern: Na povrch Pluta mají nepochybně vliv geologické procesy i atmosféra, vypadá to, že na Plutu opravdu sněží. 99 % dat je stále na palubě sondy. Pravděpodobně jsme byli o 70 km blíže povrchu Pluta, než byla plánovaná trajektorie, ale s přehledem v rámci normy. Žádné prstence jsme zatím neobjevili, ale nejlepší šanci jsme měli při pohledu za Plutem a tato data zatím nemáme.
• Cathy Olkin(ová): Zvolili jsme tuto hemisféru pro nejdetailnější snímky, protože je světlá. Geologie Pluta je velmi složitá, potřebujeme k její interpretaci mnohem víc dat. Zatím mě zaujaly rýhy poblíž severního pólu Pluta nebo světlý kráter v jinak tmavé oblasti nazývané mezi nadšenci jako hlava velryby. Tyto tmavé oblasti jsou ve skutečnosti červené, mohly by být pokryty tholinem (látka vznikající složitou cestou chemických reakcí, nacházející se na povrchu těles jako je Titan nebo Triton). Pokud by těleso tuto vrstvu tholinu prorazilo, možná odhalilo světlý led pod ním.
• Fran Bagenal(ová): Předpovídat sluneční vítr u Pluta podle toho, jaký je u Země je asi jako předpovídat počasí v oblasti New Yorku, když víte, jak je v Číně. Vypadá to, že atmosféra Pluta je téměř jen z dusíku.
• Bill McKinnon: Severní pól Charona je velmi tmavý, což nás dost překvapilo.
• Hal Weaver: Poslední data byla stahována minulou noc (v ČR bylo tehdy 13. 7.  kolem 5 hod ráno). Snímek, který jste dnes viděli byl pořízen o 16 hod dříve. Zítřejší snímek bude mít 10× lepší rozlišení.
• John Spencer: V datech může být stále schován nějaký další měsíc Pluta, ale jeho velikost by musela být menší než 1,5 km. Tato strana Pluta vypadá jako Mars, pokud ignorujete teplotu, složení a vlastně úplně všechno.

14. července 2015, 21:23 SELČ – všechny největší ne-planety

V průběhu čekání na klíčová data z New Horizons se prostřednictvím různých serverů objevuje zajímavá „vata“, která nám v mnohém přibližuje buďto misi samotnou, nebo její přínos vědě a v podstatě i budoucím školním učebnicím. Jedním z těchto zdařilých produktů je plakát, který před několika hodinami uveřejnila Planetary Society. Můžete na něm najít všechny velké „ne-planety“ ve Sluneční soustavě, tedy trpasličí planety, měsíce planet a další tělesa, v poměru velikostí vůči sobě. Díky sondě New Horizons se konečně můžeme kochat takovouto mozaikou i s detailním a barvitým portrétem Pluta.

14. července 2015, 19:15 SELČ

New Horizons se má brzy ozvat domů, ovšem signál bude putovat dalších 4,5 hodiny, než bude zachycen na Zemi, signál tedy dorazí v noci na středu ve 2:53. Doručit by měla nejen informace o svém stavu po průletu, ale snad i další snímky. Na ráno, v 6:00 SELČ je v plánu tisková konference NASA. 

14. července 2015, 16:57 SELČ

Ještě jedna pěkná retrospektiva. Jak se vyvíjel náš pohled na Pluto mezi roky 1930 a 2015.

14. července 2015, 15:29 SELČ – video pro zkrácení napjatého čekání

Toto video jste již zjista několikrát viděli a rozhodně musíme konstatovat, že je nadmíru zdařilé. Sonda New Horizons teď podle plánu již letí za Charonem směrem od Slunce, pryč do Kuiperova pásu. Napětí je o to větší, že zkrátka musíme čekat až v noci na středu, než uvidíme první snímky Pluta při největším přiblížení sondy. Tak abychom Vám to čekání mírně zkrátili, přinášíme video znovu, ale tentokráte však exkluzivně prodloužené a s českým textem, abyste měli představu, jaké hrdé poslání je v něm krom fantastických záběrů ještě skryto.

Anglicky

It has been over 3,000 days since we left Earth. We’re now almost 3 billion miles away from home. Out here, where the sun is distant and faint, is a place no one has ever seen before: Pluto and its system of moons – the farthest worlds ever to be explored by human kind. – NEW HORIZONS – Since the beginning of history the points of the light in the sky have captivated us. Particulary those special ones who mysteriously seemed to wander. We called them planets. And upon learning that our planet is only one of many in our solar system, how can merely observing these points of light from home ever have been enough? Half a century ago, we began the exploration of all the planets. Making ever more distant journeys, each new world from Mercury to Neptune revealed its own startling complexity, character, and unimagined beauty. As we now approach the Pluto system, reaching farther again, this year – we are about to complete the historic first era of planetary exploration. Who knows what wonders await us at these new horizons?

End credits: Dedicated to all those who carried out the first reconnaissance missions to explore the planets. This era, from 1962 to 2015, is surely one of humankind's most legendary achievements. Hail to the teams who concieved, built, and flew these historic projects: Mariner, Pioneer, Voyager, DAWN, New Horizons.

Česky

Je to již přes 3000 dní, co jsme opustili Zemi. Jsme teď skoro 3 miliardy mil (4,8 miliardy kilometrů) od domova. Právě tady, odkud je Slunce tak vzdálené a slabé, jsme na místě, kde ještě nikdo nikdy předtím nebyl. Pluto a systém jeho měsíců – nejvzdálenější svět, jaký kdy byl zkoumán lidskou rasou. – NEW HORIZONS – Od počátků naší historie nás fascinovaly zářivé body na obloze. Především pak ty, které záhadně zdánlivě putovaly. Nazvali jsme je planetami. Ovšem postačí nám ještě někdy jejich pouhé pozorování z našeho domova poté, co jsme zjistili, že naše planeta je jen jedním z mnoha světů ve Sluneční soustavě? Před půl stoletím jsme začali s výzkumem všech planet. S těmito vzdálenými výpravami nám každý další svět – od Merkuru po Neptun – ukázal svou vlastní překvapující jedinečnost, charakter a bezmeznou krásu. Jakmile letos dobudeme Pluto, dosáhneme opět dál a zároveň dokončíme první éru planetárního výzkumu. Kdo ví, jaké zázraky nás čekají za těmito novými horizonty?

Závěrečné titulky: Věnováno všem, kteří se postarali o první průzkumné mise k planetám. Tato éra mezi lety 1962 až 2015 je nesporně jedním z nejlegendárnějších úspěchů lidstva. S úctou všem týmům, co navrhly, postavily a vypustily tyto historické sondy: Mariner, Pioneer, Voyager, DAWN, New Horizons.

14. července 2015, 14:20 SELČ – hrozí New Horizons skryté nebezpečí?

Dnešní průlet New Horizons okolo degradované planety Pluto je okořeněn dlouhou chvílí napětí. Sonda naposledy komunikovala se Zemí dnes ráno asi v 05:17 SELČ, další kontakt se očekává po 22 hodinách, kolem 02:53 v noci na středu. Není to ovšem tím, že by New Horizons měla potíže, družice může vzhledem k technickému provedení komunikační antény buď posílat data a fotky k Zemi anebo je sbírat – ne oba úkony zároveň. A vzhledem k unikátnosti dnešních událostí je samozřejmé, jaká činnost bude preferována.

Letoví kontroloři budou určitě napnutí i z tohoto důvodu: v poznání Pluta se lidstvo hodně posunulo i bez mise New Horizons, v roce 1930 byl Pluto tajemnou tečkou na fotografické desce Clyda Tombaugha, dnes díky pozorování ze Země víme, že jde o komplexní soustavu trpasličí planety a pěti jejích měsíčků, možná dokonce tenkých prstenců. A právě zde leží kámen pochybností – co když v té mrazivé, temné pustině krouží ještě něco neobjeveného? Samozřejmě nemusíme probírat, co by znamenala kolize s neznámou oběžnicí Pluta pro New Horizons, letící vůči Plutu a jeho soustavě rychlostí skoro 14 km/s. Plavidlo je sice vyrobené tak, aby odolalo kolizím s malými částečkami hmoty, nicméně tato ochrana není všemocná.

Zdá se ale, že nemusíme mít strach. Sonda New Horizons v uplynulém období mimo jiné pečlivě zkoumala palubními přístroji trasu kolem Pluta, která ji čekala, a na základě výsledků měření stanovila NASA pravděpodobnost ztráty New Horizons kvůli kolizi s tělesem Plutova systému na 1 ku 10 000.

Sonda se nyní soustředí na Pluto a jeho okolí, Zemi se znova ozve v noci na středu a prvním signálem bude právě telemetrie, potvrzující, že stroj průlet okolo Pluta přežil. Ve středu během dne má začít New Horizons vysílat k Zemi data a fotografie z průletu.

Co se týče měsíčků Pluta, známe jich nyní pět. Největší Charon (průměr cca 600 km) objevil roku 1978 astronom James Christy z námořní observatoře ve Washingtonu a objekt pojmenoval jednak podle převozníka do říše mrtvých (Pluto je jméno boha smrti), jednak údajně podle své manželky. Zbylé oběžnice Pluta byly identifikovány na záběrech z Hubblova teleskopu v letech 2005 (Nix, Hydra, obě s asi desetinovým průměrem oproti Charonu), 2011 (Kerberos, průměr kolem 30 km) a 2012 (Styx, průměr kolem 20 km). Když se New Horizons naposledy ozvala, stále neměla na kontě žádný nový objevený měsíček, což vědce trochu zmátlo. Nevylučují ovšem objev slabého prstence, po kterém bude New Horizons pátrat po průletu kolem Pluta, kdy otočí svůj zrak a podívá se na trpasličí planetu proti Slunci.

14. července 2015, 13:50 SELČ – maximální přiblížení

Je to tak, New Horizons právě proletěla 12 512 km nad Plutem a už se od něj bude jen vzdalovat. Intenzivní výzkum pokračuje dle plánu a zda se něco nezadrhlo, se dozvíme během kratičkých komunikačních oken behěm odpoledne a večera. I když možná půjde jen o neveřejná telemetrická data. Nejdůležitější signál, který nás má informovat, jak průlet dopadl, má být vyslán ve 22:43 a na Zemi dorazí 15. 7. ve 2:53. Budeme informovat. Užijte si historickou chvíli, která právě nastala. Věnováno vzpomínce na výborného odborníka a popularizátora kosmonautiky, který si tak přál se tohoto okamžiku dožít, Antonína Vítka.

14. července 2015, 13:25 SELČ

Do maximálního přiblížení chybí 25 minut. Sonda je aktuálně 23 000 km od Pluta. Aby nám udělali operátoři radost, byl právě publikován nový snímek z 13. července, který detailně zachycuje světlou oblast tvaru srdce. Povšimněte si v jejím okolí množství kráterů. Už to vypadalo, že tam skoro žádné nejsou, ale neměli jsme dostatečný detail.

14. července 2015, 11:50 SELČ

Máme přesně dvě hodiny do maximálního přiblížení. Pokud chcete sledovat aktuální chování sondy, tak jak je naprogramována, nezapomeňte na aplikaci NASA Eyes on the Solar System. K dispozici je přímo New Horizons a můžete se dívat jak v reálném čase, tak se podívat do minulosti i budoucnosti. Aplikaci můžete přímo spustit v prohlížeči (buďte proto trpěliví, než se stáhnou a spustí data), nebo si aplikaci můžete stáhnout a nainstalovat. Pro přepnutí z mil na kilometry klikněte na šipku u textu Visual controls (vpravo dole). Z nabídky pak vyberte Units: Metric. V pravém horním rohu pak najdete, jaké přístroje jsou zrovna aktivní.

14. července 2015, 11:00 SELČ

Zbývají necelé tři hodiny do největšího přiblížení. Sonda New Horizons nyní využívá všechny své přístroje a pracuje zcela automaticky podle předem naplánovaného scénáře. Podívejte se, jak blízko už je k soustavě Pluta a jeho měsíců. V 10:56 to bylo 144 tisíc km, což je méně než polovina vzdálenosti Země – Měsíc, nebo také čtyřnásobek vzdálenosti geostacionárních satelitů od povrchu Země.

Zajímají-li vás další podrobnosti o vědeckém vybavení sondy, nebo o tom, co se právě děje, sledujte on-line přenos Kosmonautix.cz, kde se tomu podrobně věnují.

14. července 2015, 1:41 SELČ

Ještě jeden detailní snímek Charona ze 12. července 2015 ukazuje Plutův měsíc ve vzdálenosti asi 2,5 milionu km. Vpravo dole mizí z denního světla hluboká brázda či propast, která by mohla být větší jak americký Grand Canyon. Kousek od ní pak leží patrně impaktní kráter obklopen jasnými paprsky světlého odvrženého materiálu.

13. července 2015, 22:59 SELČ

K debatě o velikosti Pluta byl rovněž publikován snímek Pluta a Charonu v barvách. Vědce stále fascinuje srdcovitý tvar velké světlé oblasti, která se na snímku objevuje na levém okraji Pluta. Domnívají se, že je pokryta zamrzlým metanem, dusíkem a/nebo oxidem uhelnatým. Tato oblast bude družici ještě nastavena a snad se o ní dozvíme mnohem víc už v následujících dvou dnech.

A tady ještě porovnání velikosti Pluta a Charona s Evropou a měsíců Nix a Hydra s okolím Prahy. Tvar malých měsíců (druhý snímek) ve skutečnosti není kulatý, ale obrázek jen ilustruje představu jejich velikosti. Jsou to vskutku malé světy...

13. července 2015, 20:00 SELČ

Proběhla tisková konference, na které byla publikována první předběžná vědecká data. Zároveň máme k dispozici další snímky Pluta a Charona z 12. července, viz. následující snímek.

1) Poslední série snímků zmenšila nejistotu kolem rozměru Pluta. Současný údaj je 2370 +/- 20 km. Rozměry budou známy ještě přesněji z novějších snímků s vyšším rozlišením. Pokud jde o Charon, tam je díky jeho zákrytům s Plutem znám jeho rozměr poměrně přesně – 602,4 +/- 1,6 km. Z měření vyplývá, že Pluto se zřejmě vrací na první místo mezi tělesy Kuiperova pásu, protože průměr Eris, která je považována za největší, je uváděn 2336 +/- 12 km (změřeno ze zákrytů hvězd). Zjištěný větší průměr znamená také menší hustotu a menší tloušťku atmosféry, než se dříve uvádělo.

2) Měření z New Horizons potvrdila, že polární čepička Pluta je tvořena metanovým ledem a zmrzlým dusíkem. Naopak tmavé oblasti především kolem rovníku obsahují metanu relativně málo.

3) Již 5 dní před průletem se podařilo detekovat ionizovaný dusík unikající z atmosféry Pluta. To je neočekávaně dříve, ve vzdálenosti 6 mil. km, očekávala se detekce 24 až 48 hodin před průletem. To může znamenat, že úniková rychlost částic atmosféry je vyšší, než se očekávalo, nebo vše podléhá zcela jinému mechanismu, než se předpokládalo.

Závěrem si můžete prohlédnout simulaci, jak se bude zvětšovat množství detailů na snímcích, které nás v příštích dnech čekají.

Zdroj informací: planetary.org.

13. července 2015, 17:50 SELČ

New Horizons právě překročila hranici jednoho miliónu kilometrů od Pluta. Na webu NASA jsou zatím dostupné poslední detailní snímky Pluta a Charona z 11. července.

Pluto: na snímku vidíme liniové útvary, které by mohly představovat vysoké útesy (clifs), dále kruhové útvary, u kterých by mohlo jít o impaktní krátery (craters) a vlevo už se k nám natáčí světlá oblast tvaru srdce (heart), kterou bude New Horizons snímat nejdetailněji 14. července. Vlevo za horizontem je zatím schovaná tmavá oblast tvaru velryby (dark whale).

Charon: na snímku je zobrazena tmavá oblast v okolí severního pólu (dark polar region), dále kruhové struktury, nejspíš krátery a liniové tmavé útvary, možné brázdy (chasms).

Série pěti snímků z postupného přibližování sondy New Horizons k Plutu od 7. do 11. července. Na snímcích vidíme zvětšující se množství detailů. Pluto a Charon mají vůči sobě výzanou rotaci, to znamená, že natáčí k sobě stále stejnou polokouli. Vlevo na snímcích je převážně strana k Charonu přivrácená. Vpravo vidíme polokouli odvrácenou. Ta bude snímána detailně při průletu 14. července.