Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  SOFIA bude pátrat po tajemství zrodu planet

SOFIA bude pátrat po tajemství zrodu planet

Létající stratosférická observatoř SOFIA
Létající stratosférická observatoř SOFIA
SOFIA je zkratka pro létající stratosférickou observatoř (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy), pracující v oboru infračerveného záření. Jejím úkolem bude studovat vesmír během letu ve stratosféře - ve výšce kolem 14 km nad zemským povrchem. Pravidelné operační lety největší moderní létající observatoře by měly být zahájeny ještě v roce 2010.

"SOFIA je zařízení k realizaci určitých velkolepých výzkumů," říká vědecká pracovnice projektu Pamela Marcum. "Tak například tento dalekohled nám pomůže vyřešit otázku, jak vznikaly planety a jak se vyvíjela naše Sluneční soustava."

Jako mobilní observatoř může SOFIA létat kdykoliv a kdekoliv. Může se přemístit do oblasti výhodné k pozorování mimořádně zajímavého astronomického úkazu, jako jsou například zákryty hvězd (což nastává v případě, kdy těleso Sluneční soustavy přechází přesně před vzdálenými hvězdami). Úkaz se dá pozorovat jen z určitého místa - pozemní observatoř do vhodné lokality přemístit nelze. Navíc observatoř SOFIA se během pozorování pohybuje nad nejhustší vrstvou zemské atmosféry (nad oblačností, a především má pod sebou 99 % vodní páry), což jí umožní lepší pozorování vesmírných objektů právě v oboru infračerveného záření.

Ačkoliv se naše Galaxie doslova hemží planetárními soustavami, astronomové zatím přesně nevědí, jak vznikly. Je to proto, že běžné dalekohledy nemohou svým pohledem proniknout přes obří hustá oblaka prachu a plynů, z nichž se rodí planety. Při pozorování v oboru infračerveného záření může observatoř SOFIA nahlédnout za hustý závoj a pozorovat proces zrození - ukázat tak astronomům, jak se jednotlivé molekuly skládají dohromady a vytvářejí nový objekt.

"SOFIA bude schopná lokalizovat ve vznikajících planetárních soustavách tzv. sněžnou čáru, tj. místo, kde se v prachoplynném disku kolem mladé hvězdy mění vodní pára v led," říká Pamela Marcum. "To je velmi důležité, protože se domníváme, že právě zde vznikají obří plynné planety. Nejhmotnější planetární jádra vznikají v blízkosti sněžné čáry, protože podmínky zde jsou nejlepší pro jejich vytvoření z ledu a horniny." (Lepkavé částice ledu pomáhají vzniku planet právě tak jako vám pomáhají vytvořit sněhové koule, které pak házíte po nic netušících osobách.)

"Jakmile se již jednou velké jádro vytvoří, jeho gravitace se stává dostatečně silnou, přitahuje z okolí plynný vodík a hélium, které jádro pevně obklopují. Následně mohou tato velká jádra vyrůst do podoby plynných obrů, jako je Jupiter či Saturn. Jinak zůstanou malými planetami z ledu a kamení."

"SOFIA bude rovněž schopná přesně určit, kde jsou uvnitř protoplanetárního disku rozmístěny základní stavební látky, jako je kyslík, metan či oxid uhličitý." Ze znalosti, kde se v disku nacházejí jednotlivé substance, se dozvíme, jak se skládají dohromady a jak se z nich vytvářejí planety.

Pohled na dalekohled létající observatoře SOFIA
Pohled na dalekohled létající observatoře SOFIA
Jednou z klíčových vlastností observatoře je schopnost doplňovat jiná pozorování v infračerveném oboru. Během předpokládané 20leté životnosti může navazovat na výzkumy, prováděné kosmickými observatořemi a rozšiřovat tak jejich poznatky. Pokud například observatoř, jako je WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) objeví něco, co zasluhuje více pozornosti, SOFIA se na tento zdroj může zaměřit déle a podrobně jej studovat, zatímco WISE bude pokračovat v přehlídce celé oblohy.

"Kosmická observatoř WISE byla zkonstruována k průzkumu celé oblohy v oboru infračerveného záření shromažďováním přehledových údajů o velkém množství objektů, nikoliv k jejich detailnímu studiu," vysvětluje Pamela Marcum. "Naopak SOFIA má právě dostatek času zabývat se detailním výzkumem vybraných zdrojů IR záření."

Na rozdíl od kosmických observatoří se létající dalekohled SOFIA "po letu vrací zpět do hangáru", kde mohou být pravidelně její přístroje opravovány, přizpůsobovány nebo dokonce vyměněny za nové a dokonalejší vědecké vybavení v závislosti na požadovaném výzkumu.

Létající observatoř SOFIA představuje německý dalekohled o průměru 2,5 m a hmotnosti 17 tun, který je zabudován na palubě upraveného letounu Boeing 747SP. Ve výzkumu naváže na úspěchy Kuiperovy létající observatoře, která byla vybavena dalekohledem o průměru 91,5 cm a astronomům sloužila v letech 1974 až 1995.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »