Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - III

Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - III

Kliper-3-v.jpg
Na těchto stránkách jsme vás již dvakrát informovali (nástupce Sojuzu I, nástupce Sojuzu II) o probíhajícím vývoji nové ruské kosmické lodi pro pilotované lety - viz články "Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu" a "Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II". Přinášíme některé doplňující a shrnující údaje. Při přistávacím manévru může kabina tvaru vztlakového tělesa manévrovat - může se odchýlit od původní dráhy o 500 km vlevo či vpravo po směru letu. Tím může dojít k poměrně přesnému přistání ve zvolené oblasti. Povrchová teplota návratové kabiny na nejvíce tepelně namáhaných částech nepřekročí 3000°K.

V závěrečné fázi letu bude kabina přistávat na 3 hlavních padácích. Bezprostředně před dopadem na zemský povrch se na krátký okamžik zažehnou brzdící raketové motory na tuhou pohonnou látku (obdobně přistává i současná kabina Sojuzu TMA). Konstruktéři stále ještě zvažují mezi použitím speciálních přistávacích noh (amortizátorů) nebo nafukovacího tlumícího zařízení pro zajištění měkkého přistání. V budoucnu bude pravděpodobně možné přistávat i na vodní hladinu.

Kliper-1.jpg
Struktura nové kosmické lodi je patrna z připojeného obrázku. Zachovává členění na tři části (podobně jako u všech variant kosmických lodí Sojuz). Návratová kabina ve tvaru vztlakového tělesa je podstatně prostornější, nad hlavami kosmonautů je patrný kontejner s padáky. V přední části je schematicky zakreslen záchranný havarijní systém pro případ selhání rakety při startu. Orbitální úsek je tentokrát situován "v zadní" části lodi (včetně spojovacího uzlu). Velikostí a tvarem připomíná obdobnou část z kosmické lodi Sojuz. Přístrojový úsek obepíná jako prstenec úsek orbitální, jsou k němu připojeny rovněž panely slunečních baterií.

Základní charakteristiky nové ruské kosmické lodi Kliper:

startovní hmotnost: 14,5 tuny (bez záchranného systému)
hmotnost návratové kabiny: 9,8 tuny
celková délka: 10 m
délka návratové části: 7 m
maximální průměr: 3,06 m
posádka: 6 osob (2 piloti + 4 "pasažéři")
hmotnost vynášeného nákladu na oběžnou dráhu: 700 kg
hmotnost nákladu dopravovaného z vesmíru na Zemi: 500 kg
objem hermetizovaného prostoru: 20 metrů kubických
délka autonomního letu (bez připojení ke kosmické stanici): 10 dnů
přetížení při návratu z vesmíru: maximálně 2,5 G
start: pomocí nosné rakety Oněga, eventuelně Zenit
finanční náklady na vývoj: 10 miliard rublů (bez nákladů na vývoj nové nosné rakety)
mnohonásobné použití: 25krát

Zdroj: russianspaceweb.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »