Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Ruská kosmická loď Kliper

Ruská kosmická loď Kliper

kliper_obr.jpg
Před časem jsme vás na těchto stránkách informovali o připravovaném nástupci ruské kosmické lodě Sojuz. Doplňujeme ještě některé informace, publikované v poslední době. Předběžné označení tohoto dopravního prostředku je KLIPER. Při návrhu koncepce nové kosmické lodě byly využity veškeré zkušenosti konstrukčních týmů za uplynulých 45 let vývoje kosmické techniky pro pilotované lety. Jedná se o dopravní prostředek mnohonásobného použití, který může sloužit k různým účelům. Může být využíván i v bezpilotní variantě.

Jeho hlavním úkolem bude obsluha pilotovaných komplexů na oběžné dráze kolem Země. Bude sloužit k přepravě posádek na orbitální stanice a na palubu meziplanetární kosmické lodi. Dalším úkolem nového dopravního prostředku bude doprava posádky zpět na Zemi včetně výsledků pozorování a různých experimentů. Počítá se s ním rovněž v roli "záchranného člunu" pro případ nutné evakuace dlouhodobých posádek kosmických stanic.

Ve spojení s kosmickou stanicí může pobývat na oběžné dráze kolem Země minimálně 1 rok. Bez připojení ke kosmické stanici může absolvovat 15denní let za účelem provedení kosmických experimentů a výzkumů v podmínkách beztížného stavu.

Svými rozměry a hmotností značně převyšuje používané kosmické lodě Sojuz v jejich různých modifikacích. Celková délka Kliperu činí 10 m, maximální průměr 3,5 m a startovní hmotnost 14,5 tuny, což je dvakrát více než u Sojuzu. Při startu se může na palubě kosmické lodě nacházet 2 až 6 kosmonautů a až 700 kg nákladu.

Kliper se skládá z mnohonásobně použitelného návratového modulu tvaru vztlakového tělesa, na nějž navazuje upravená "orbitální" sekce z kosmické lodě Sojuz, opatřená spojovacím zařízením pro připojení ke kosmické stanici. Orbitální sekce je zčásti umístěna uvnitř přístrojové sekce. Orbitální a přístrojová sekce jsou určeny pouze na jedno použití, před návratem na Zemi se odhazují a zanikají v zemské atmosféře. Veškeré důležité a drahé vybavení je proto soustředěno v návratové části kosmické lodě. Na povrchu přístrojového úseku jsou umístěny panely slunečních baterií, jeho součástí jsou také palivové nádrže. Raketové motory systému orientace a stabilizace, systémy tepelné regulace apod. jsou součástí orbitálního úseku. V něm jsou také instalována místa pro odpočinek a spánek, systémy zajištění životních podmínek atd.

Kliper-03.jpg
Vnitřní objem hermetizované kabiny bude mnohem prostornější - bude 5krát větší ve srovnání s kosmickou lodí Sojuz. Její tvar a vybavení zajistí mnohem komfortnější podmínky pro posádku jak při pobytu na oběžné dráze, tak i během startu a přistání. Maximální přetížení bude dosahovat 2,5 G. Při návratu z oběžné dráhy může Kliper uskutečnit boční manévr až do hodnoty 500 km (u kosmické lodě Sojuz maximálně 50 km od původní trajektorie letu), což umožní přesnější přistání.

V nosové části návratové kabiny je instalován blok raketových motorů pro spojení se stanicí, nádrže s pohonnými hmotami, systémy pro zajištění přistání na zemském povrchu, padáky pro závěrečnou fázi přistání apod. Návratová kabina je pokryta systémem tepelné ochrany. Použity jsou materiály, vyvinuté pro raketoplán Buran. Šestičlenná posádka sedí v křeslech, vybavených amortizátory. Návratová část kosmické lodě "vydrží" 20 až 25 startů, její životnost je 10 let. Čelní štít, padáky a motory měkkého přistání se vyměňují před každým startem.

Palubní systémy kosmické lodě Kliper využívají ve velké míře zařízení, vyvinutá pro kosmické lodě Sojuz a Progress. Součástí vybavení jsou nové spolehlivé počítače s mnohonásobným zálohováním. V současné době probíhají přípravné práce za účelem obdobné modernizace systémů řízení kosmických lodí Sojuz a Progress.

Předstartovní přípravy před každým následujícím startem budou trvat 5 až 6 měsíců. K mnohonásobně použitelné části kosmické lodě bude nutno vyrobit kompletní přístrojový úsek včetně orbitálního úseku a některé výměnné systémy návratové kabiny. Mnohonásobné použití celé kosmické lodě Kliper dosahuje 80 %, u návratové kabiny je to 95 % všech částí.

Průběh návratového manévru po ukončení letu je obdobný jako u kosmických lodí Sojuz. Po natočení přístrojovým (orbitálním) úsekem po směru letu bude proveden brzdící manévr pomocí raketového motoru. Po navedení kosmické lodě na sestupnou dráhu dojde k odhození již nepotřebného přístrojového úseku. V závěrečné fázi letu bude použit padák a raketové motory pro měkké přistání.

Na vývoji nové kosmické lodě Kliper pracují ruské firmy. Nevylučuje se ani spolupráce se zahraničními firmami, především ze států Evropské kosmické agentury ESA, a to na vývoji některých částí dopravního prostředku. Nová kosmická loď by mohla být hotova za 5 až 6 let - tempo výroby závisí na přísunu finančních prostředků. Předpokládá se výroba 4 letových exemplářů lodě Kliper. Celkové náklady na vývoj se odhadují na 10 miliard rublů (v cenách 2004).

Vzhledem k celkové hmotnosti kolem 14 tun se budou starty uskutečňovat pomocí nové nosné rakety Oněga, na jejímž vývoji se již pracuje. Startovat bude z kosmodromu Pleseck, uvažuje se také o startech z kosmodromu ve Francouzské Guyaně. Pro záchranu posádky v případě havarijní situace v počáteční fázi startu bude Kliper vybaven záchranným systémem SAS na tuhou pohonnou látku. Bude se jednat o upravený systém, používaný při startech kosmických lodí Sojuz TMA.

Startovní hmotnost rakety Oněga (včetně KL Kliper) bude 390 tun. Raketa bude vybavena současnými raketovými motory RD-120, RD-191 (výroba NPO Eněrgomaš) a motory RD-014. Určitých změn dozná i startovací komplex, který se musí přizpůsobit nové raketě. Hmotnost rakety stoupla o 25 % v porovnání s nosnou raketou Sojuz, průměr druhého stupně rakety se zvětšil o 60 cm, ve třetím a urychlovacím stupni se bude používat jako palivo kapalný vodík. Pokud bude vývoj rakety Oněga zařazen do plánů Federální kosmické agentury Ruska, první exemplář by mohl být k dispozici za 3 až 4 roky. Vývoj a výroba prvního exempláře rakety si vyžádá náklady zhruba 4 až 5 miliard rublů.

Raketa Oněga je dosavadním vyvrcholením vývojové řady ruských nosných raket, vycházejících z vojenské rakety R-7. Její další modifikace jsou Sputnik, Molnija, Vostok, Voschod, Sojuz, Sojuz-FG, Sojuz-2 a Oněga.

Související články:Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu
Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II
Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - III
Rusko a mezinárodní spolupráce v pilotovaných letech

Zdroj: Novosti kosmonavtiky 5/2004




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »