Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Probudí se sonda ISEE-3 znovu k životu?

Probudí se sonda ISEE-3 znovu k životu?

Sluneční a kometární sonda ISEE-3 Autor: NASA
Sluneční a kometární sonda ISEE-3
Autor: NASA
Američtí vědci navrhují „odvolat z výslužby“ starou kosmickou sondu ISEE-3 (International Sun/Earth Explorer 3), která byla vypuštěna před 35 roky (start 12. 8. 1978) a zapojit ji znovu do výzkumné práce. Pro ruskou agenturu RIA Novosti to sdělil Robert Farquhar, výkonný ředitel firmy KinetX, který se dříve zabýval výpočty drah této sondy i mnoha dalších sond NASA ve Sluneční soustavě.

„Pracujeme na tom, abychom získali finanční prostředky od NASA, i od jiných soukromých fondů či nadací. Avšak NASA je na tom s finančními prostředky docela bledě vzhledem k omezování rozpočtu. A tak spíše hledáme zdroje u soukromých společností,“ říká Robert Farquhar.

Sonda ISEE-3 byla jednou ze tří misí určených k výzkumu vztahů Slunce-Země, vlivu slunečního větru na magnetosféru a okolní prostředí Země. První dvě družice pracovaly na oběžných drahách kolem Země, sonda ISEE-3 se stala prvním umělým tělesem, které bylo navedeno do oblasti Lagrangeova libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země, který se nachází ve vzdálenosti zhruba 1,5 miliónu kilometrů od Země, ve směru ke Slunci.

Sonda o startovní hmotnosti 479 kg (včetně 89 kg hydrazinu) je vybavena přístroji na realizaci 13 experimentů. Mezi nimi jsou například dva magnetometry a čtyři tyčové antény o délce 49 m k provádění rádiových experimentů a k detekci plazmových vln. Jediné, co jí snad schází, je kamera k pořizování snímků.

Sluneční a kometární sonda ISEE-3 Autor: NASA
Sluneční a kometární sonda ISEE-3
Autor: NASA
V roce 1982 sonda zahájila svůj „druhý život“ – byla přejmenována na ICE (International Cometary Explorer). Z libračního bodu L1 byla postupně vyvedena na heliocentrickou dráhu s cílem výzkumu komety Giacobini-Zinner. Dne 11. září roku 1985 sonda úspěšně proletěla ohonem komety, a to ve vzdálenosti 7 862 km od jejího jádra. Později se zapojila i do výzkumu Halleyovy komety. Dne 28. března 1986 prolétla ve vzdálenosti 28 miliónů km od kometárního jádra a přispěla například měřením slunečního větru ovlivňujícího atmosféru komety.

V dalších letech se podílela na speciálních úkolech. Od roku 1991 například prováděla sledování výronů koronální hmoty (tzv. coronal mass ejections – CME) v koordinaci s pozemními dalekohledy, prováděla průběžný výzkum kosmického záření a v určitém období, kdy se nacházela ve stejné vzdálenosti od Slunce jako sonda ULYSSES, prováděla společná měření.

V květnu 1997 byla její mise oficiálně ukončena. Sonda však nebyla zcela vypnuta – v září 2008 s ní NASA uskutečnila rádiové spojení, přičemž bylo zjištěno, že všech 13 vědeckých přístrojů na její palubě je v provozuschopném stavu a v nádržích jsou ještě dostatečné zásoby pohonných hmot.

V srpnu 2014 se sonda ISEE-3 vrátí do blízkosti Země. Robert Farquhar společně s dalšími odborníky navrhují využít tohoto okamžiku a znovu uvést kosmického „veterána“ do aktivního života. Ve zdůvodnění uvádějí, že při poměrně nízkých finančních nákladech bude možné získat značný objem informací srovnatelný s výsledky, které by poskytla nová vědecká družice.

Robert Farquhar naznačuje, že existuje možnost nasměrovat sondu ISEE-3 ještě k jedné kometě – ke kometě Wirtanen, která se přiblíží k Zemi v prosinci 2018. Na toto období plánuje Čína vypustit ke kometě vlastní kosmickou sondu a současné sledování plynné obálky – kómy – dvěma kosmickými přístroji z různých míst by poskytlo astronomům velmi cenné údaje. Kromě toho existuje ještě jedna příležitost: v srpnu 2022 namířit sondu ISEE-3 ke třetí kometě, konkrétně ke kometě Schwassmann-Wachmann 3-C.

Zdroj: novosti-kosmonavtiki.ru a solarsystem.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Kométy, ISEE-3


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »