Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Huygens přistál na Titanu!

Huygens přistál na Titanu!

Titan_huygens.jpg
V pátek 14. ledna 2005 přistál evropský modul Huygens na povrchu největšího Saturnova měsíce. Titan je teprve druhým měsícem ve sluneční soustavě, na jehož povrchu přistálo lidmi vyrobené těleso (tím prvním měsícem byl samozřejmě souputník naší Země - Měsíc).

Výsadkový modul pracoval bezchybně i po více než sedmileté pouti vesmírem. Až do 25. 12. 2004 byl Huygens součástí americké sondy Cassini (start 15. 10. 1997). Po oddělení zamířil Huygens nezadržitelně do husté atmosféry Titanu. Průlet ovzduším začal ve výšce 1270 km a trval 2 hodiny 27 minut a 50 sekund. Rychlost dopadu na povrch měsíce byla 4,5 m/s.

Data z modulu Huygens byla předávána na Zemi přes sondu Cassini. Celkem bylo pořízeno více než 350 fotografií, nehledě na další údaje ze zbývajících přístrojů, předávané postupně na Zemi ze vzdálenosti 1,2 miliardy kilometrů. Představitelé ESA uvádějí, že tato mise skončila absolutním úspěchem. Přístroje pracovaly bez problémů po celou dobu aktivní fáze letu, tj. během sestupu atmosférou i po přistání na povrchu. Přestože na povrchu měsíce byla teplota -180 °C, uvnitř modulu panovala příjemná "pokojová" teplota. Data byla ze sondy Huygens předávána na sondu Cassini celkově více než 4 hodiny.

První fotografie, kterou obdrželo řídící středisko ESA, byla pořízena ve výšce 16,2 km. Na snímku (viz obrázek) je dobře patrna světlá oblast, která je protkána tmavými klikatými čarami, které připomínají krátké rozvětvené "odvodňovací" kanály, směřující k pobřežní linii. Vědci předpokládají, že se může jednat o pevný povrch pokrytý ledem, po jehož povrchu tečou proudy kapalného metanu. Tmavá oblast v blízkosti může být jezero či moře kapalného metanu. Oblast přistání je poměrně rovinatá, pouze s malými vyvýšeninami v okolí.

Během sestupu přístroje sondy potvrdily, že atmosféra Titanu obsahuje dusík, metan a etan, což bylo známo již dříve z pozemních spektroskopických pozorování. Vzhledem k nízké teplotě (-180 °C) vypadávají ze zelených oblaků kapky metanového deště o velikosti jablka. Celý měsíc je zahalen do oranžové mlhy. Vanou zde poměrně silné větry o rychlosti asi 7 m/s. Pevný povrch je pokryt vrstvou podobnou hustému mraženému "krému" zatím neidentifikované hmoty o tloušťce několika centimetrů. Ve výšce 20 km nad povrchem se nachází hustá vrstva oblačnosti, tvořená metanem.

Data jsou postupně zpracovávána a vyhodnocována. Výše uvedené informace jsou většinou předběžné a postupně budou upřesňovány.

Zdroj: spacenews
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »