Co mají společného mise EPOXI a NEXT?

Ale vezměme to hezky po pořádku. Dne 7. února 1999 byla vypuštěna americká sonda Stardust. Jejím hlavním úkolem byl sběr kometárního prachu, uvolněného z jádra komety 81P/Wild 2. Jedná se o kometu s oběžnou dobou kolem Slunce 6,4 roku, která se do vnitřních částí Sluneční soustavy dostala poprvé v roce 1974, když byla její dráha změněna gravitačním vlivem Jupiteru. Při průletu sondy rozsáhlou komou, obklopující kometární jádro, se na speciálním panelu (aerogelový lapač) zachytávala droboučká prachová zrníčka. Nutno dodat, že sonda prováděla během letu ke kometě i "sběr" meziplanetárního prachu.

Dne 2. 1. 2004 sonda prolétla ve vzdálenosti pouhých 236 km od jádra komety, přičemž provedla sběr kometárního materiálu a pořídila řadu kvalitních snímků povrchu jádra. Po ukončení sběru částic bylo zařízení složeno do návratového modulu. Cenný "úlovek" byl dopraven na Zemi 15. 1. 2006. Návratové pouzdro přistálo na padáku na území amerického státu Utah. Hlavní sonda byla navedena na novou oběžnou dráhu kolem Slunce.

Dne 12. ledna 2005 odstartovala další americká sonda Deep Impact. Úkolem sondy byl výzkum komety Tempel 1. Při průletu kolem jádra komety se od hlavní sondy oddělil "impaktor" ve tvaru válce o hmotnosti 500 kg. Při srážce s kometou vznikl na povrchu jádra kráter o předpokládaném průměru 100 až 150 m, hluboký 30 až 50 m. Průběh srážky byl sledován přístroji na prolétávající sondě a v reálném čase byla data předávána na Zemi. Vědci tak chtěli získat informace nejen o struktuře komety, ale také o vzniku celé Sluneční soustavy. "Bombardování" komety se uskutečnilo 4. 7. 2005.

Vše probíhalo podle plánu - až na jednu věc. Usazení či rozptýlení vyvrženého materiálu trvalo podstatně déle, než se očekávalo. Proto mateřské sonda nemohla vyfotografovat vytvořený kráter, na základě jehož velikosti chtěli astronomové určit některé vlastnosti kometárního jádra. V době dostatečného rozptýlení materiálu již byla sonda hodně daleko.

Po průletech sondy Deep Impact kolem Země v lednu 2008 a 2009 bude sonda navedena k dalšímu cíli - ke kometě 103P/Hartley 2. Původně se uvažovalo o kometě 85P/Boethin, kolem níž měla prolétnout koncem roku 2008. Ta se však bohužel astronomům "ztratila". Předpokládá se, že se jádro komety mohlo rozpadnout na malé "neviditelné" kousky.

Prodloužená mise sondy Deep Impact ke kometě Hartley 2 je označována zkratkou Epoxi, což je ve skutečnosti zkratka dvou jiných názvů Epoch a DIXI. Zkratku Epoch (Extrasolar Planet Observation and Characterization) má program, využívající dalekohled sondy k registraci změn jasnosti vybraných hvězd za účelem objevení či potvrzení přítomnosti exoplanet, obíhajících kolem těchto hvězd. Větší dalekohled sondy může být využit k určování fyzikálních vlastností obřích exoplanet a ke zjištění, zda mají prstence či měsíce, a rovněž k objevování malých planet, jejichž hmotnost je vyšší než 3 hmotnosti Země. Podmínkou k pozorování exoplanet je, že rovina proložená jejich drahou míří k Zemi a sonda může pozorovat vzájemné zákryty hvězdy a planety. Touto činností si sonda "krátí dlouhou chvíli" při cestě k další kometě.

DIXI je zkratkou prodloužené mise sondy Deep Impact Extended Investigation k další kometě. Cílová kometa Hartley 2 je menší a aktivnější než kometa Tempel 1. Kolem Slunce oběhne jednou za 6,4 roku. Malcolm Hartley ji objevil v roce 1986.

Přístroje sondy fungovaly při výzkumu komety Tempel 1 skvěle, měly by tedy přinést zajímavé informace i o novém cíli - o kometě Hartley 2 (mimochodem tato kometa byla v hledáčku jako jeden z možných dalších cílů pro sondu Giotto po průletu kolem Halleyovy komety). Kolem komety Hartley 2 sonda prolétne 4. 11. 2010 ve vzdálenosti asi 1000 km od jejího jádra. Ještě předtím (29. 12. 2009) opět prolétne kolem Země.

Ale vraťme se ještě ke kometě Tempel 1. Nesplněný úkol sondy Deep Impact - vyfotografování vytvořeného "umělého" kráteru na povrchu jádra komety - by měla podle nového plánu uskutečnit sonda Stardust v roce 2011. Pro tento účel byla její mise přejmenována na Stardust NExT (New Exploration of Tempel). Na sondě jsou pro zabezpečení výzkumu k dispozici 3 funkční přístroje: detektor prachových částic, analyzátor prachových částic a samozřejmě to nejdůležitější - kamera. Kolem komety by měla sonda prolétnout 14. 2. 2011 ve vzdálenosti asi 200 km od jádra.

Sonda Startdust NExT by měla pořídit nové snímky povrchu kometárního jádra. Porovnáním se snímky, které na Zemi vyslala v roce 2005 sonda Deep Impact, bude možné zjistit nejen velikost vytvořeného kráteru, ale i další změny, ke kterým na povrchu jádra komety Tempel 1 za téměř 6 roků došlo. Měla by také vyfotografovat část povrchu jádra, která nebyla pozorovatelná při průletu sondy Deep Impact v červenci 2005.

Zdroj: spacespin.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí