Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Objeveny dvě nové třídy málo hmotných červených obrů

Objeveny dvě nové třídy málo hmotných červených obrů

Hvězdy typu červených obrů
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center/Chris Smith, KBRwyle

Ztráta hmotnosti u hvězd typu červeného obra je jednou z hlavních neurčitostí ve stelární astrofyzice. Červení obři jsou vyvinuté hvězdy, které již spotřebovaly veškerý vodík ve svém jádru a přeměnily jej na hélium prostřednictvím procesu jaderné fúze a místo toho spalují vodík ve své obálce. Při směřování ke konci svého života tyto hvězdy rovněž zahájily spalování hélia v jádru.

Existují milióny červených obrů objevených v naší Galaxii – Mléčné dráze. Tyto velmi jasné hvězdy jsou tím, čím se naše Slunce stane zhruba za 4 miliardy roků. Ne všechny jsou stejně velké. Astronomové předpovídali existenci "hubenějších" variant červených obrů už před nějakou dobou.

Celé houfy těchto stálic objevil astronom Yaguang Li a jeho kolegové z University of Sydney.

Je to podobné jako hledat jehlu v kupce sena. Byli jsme mimořádně šťastní, když jsme objevili 39 hubených červených obřích hvězd ukrývajících se mezi spoustou běžných jedinců. Hvězdy typu hubených červených obrů mají buď menší průměr nebo mají nižší hmotnost v porovnání s běžnými červenými obry,“ vysvětluje Yaguang Li. „Jak a proč tyto hvězdy takto zhubly? Většina hvězd na obloze jsou binární systémy – dvě hvězdy jsou gravitačně svázány jedna s druhou. Když tyto hvězdy v těsném binárním systému s přibývajícím věkem expandují, část materiálu může dosáhnout gravitační meze jejich průvodců a být vysáta pryč.“

Využitím techniky nazvané astroseismologie Yaguang Li a jeho spolupracovníci analyzovali archivní data u celkem 7 538 hélium spalujících červených obrů pozorovaných Keplerovým kosmickým dalekohledem. Byly odhaleny dva typy neobvyklých hvězd: červení obři s velmi nízkou hmotností a málo svítiví červení obři.

Hvězdy s velmi nízkou hmotností „váží“ pouhých 0,5 až 0,7 hmotností Slunce. To ale odporuje teoriím hvězdného vývoje. Takovéto hvězdy by musely být starší než je věk vesmíru, což je nemožné.

Když jsme poprvé určili hmotnosti těchto hvězd, domnívali jsme se, že něco bylo při měření chybně. Avšak ukázalo se, že tomu tak není,“ říká Yaguang Li.

Málo svítivé hvězdy mají naproti tomu normální hmotnosti v rozmezí 0,8 až 2,0 hmotností Slunce. „Nicméně se jedná o mnohem menší ´obry´, než jsme předpokládali,“ říká Simon Murphy, astronom na University of Southern Queensland. „Hvězdy poněkud zhubly a protože jsou menší, jsou i méně svítivé v porovnání s obvyklými červenými obry.“

Bylo objeveno pouhých 7 takovýchto méně svítivých hvězd a astronomové mají podezření, že se jich v pozorovaném vzorku ukrývá mnohem více. „Problém je, že většina z nich je velmi dobře promíchána s ostatními hvězdami. Jejich nalezení bylo velmi obtížné,“ říká Simon Murphy.

Článek byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Astroseismologie, Družice Kepler, Červení obři


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »