Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  HST vyfotografoval pozůstatek po výbuchu supernovy

HST vyfotografoval pozůstatek po výbuchu supernovy

N63A_HST.jpg
Hubblův kosmický dalekohled (HST) pořídil fotografii jednoho poměrně blízkého pozůstatku po výbuchu supernovy. Na snímku je vidět prudké a chaotické víření hmoty v podobě plynů a prachu. Útvar označený N 63A je zbytkem po výbuchu masivní hvězdy, která doslova chrlila proudy plynů do okolního prostředí.

Zbytek po výbuchu supernovy s označením N 63A se nachází v oblasti rodících se hvězd ve Velkém Magellanově mračně, které je pozorovatelné pouze z jižní polokoule. Jedná se o nepravidelnou galaxii, která je od Země vzdálena 160 000 světelných let. Ve Velkém Magellanově mračnu se nachází poměrně velké množství rodících se hvězd a zbytků po explozích supernov, které byly studovány nejen pomocí HST.

V bezprostředním sousedství N 63A pozorujeme velké množství hvězd, které jsou mimořádně hmotné. Podle odhadu tzv. progenitor (předchůdce) výbuchu supernovy, při němž se vytvořila pozorovaná mlhovina, měl hmotnost 50krát větší než Slunce. Takovéto masivní hvězdy produkují silný hvězdný vítr, který může "vyčistit" okolní prostor do velké vzdálenosti od hvězdy a vytvořit v něm jakousi větrem vyfouknutou bublinu. A právě takovou bublinu zachytil HST.

Miniaturní plynná oblaka různých tvarů, které jsou příliš husté pro hvězdný vítr a nedají se odfouknout, jsou nyní rozptýleny uvnitř této bubliny. Supernova rovněž vytvořila rázovou vlnu, která se postupně šíří prostředím bubliny s nízkou hustotou a naráží do hustých obláčků, které postupně rozbíjí.

Dlouho se soudilo, že supernovy jsou spouštěcím mechanismem vzniku hvězd, kdy expandující rázová vlna naráží do okolního plynu a stlačuje jej. Jak ukazují fotografie ještě mladé oblasti N 63A, které byly pořízeny pomocí Hubblova kosmického dalekohledu, nelítostná rázová vlna spíše ničí okolní plynná oblaka, než aby je stlačovala a nastartovala v nich proces formování nových hvězd.

Data získaná na různých vlnových délkách z jiných detektorů naopak odhalují probíhající formování hvězd ve vzdálenostech 10 až 15 světelných let od oblasti N 63A. Během několika miliónů roků materiál, který byl vyvržen při výbuchu supernovy, zasáhne oblasti vznikajících hvězd a může se tak zapojit do procesu vzniku planet kolem hvězd slunečního typu. Zopakuje se tak podobný postup, jako je historie vzniku naší sluneční soustavy.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »