Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Protoplanetární disk kolem mladého Slunce

Protoplanetární disk kolem mladého Slunce

Umělecká představa protoplanetárního disku v okolí mladé hvězdy
Umělecká představa protoplanetárního disku v okolí mladé hvězdy
Astronomové určili poloměr protoplanetárního disku, z kterého se v dávných dobách vytvořila naše Sluneční soustava. Jeho vnější okraj se nacházel ve vzdálenosti 80krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Vědecká práce o tomto objevu byla přijata k publikování v časopise The Astronomical Journal.

V rámci výzkumné studie vědci analyzovali na základě počítačových simulací chování malých ledových a kamenných těles v době vzniku Sluneční soustavy. Astronomové dospěli k závěru, že pokud by byl před 4,56 miliardami roků poloměr protoplanetárního disku v okolí Slunce větší než 80 astronomických jednotek AU (1 AU = průměrná vzdálenost Země od Slunce, tj. přibližně 150 miliónů km), potom by muselo velké množství malých těles obíhat po drahách s velkými sklony k ekliptice (i > 50°) a s malou excentricitou (tj. téměř po kruhových drahách).

Výzkumníci tvrdí, že pokud by taková tělesa v oblasti Kuiperova pásu existovala, podařilo by se je již objevit. K tomu však doposud nedošlo, proto autoři vědecké práce dospěli k závěru, že poloměr protoplanetárního disku kolem mladého Slunce byl menší než 80 AU (což je zhruba dvojnásobek vzdálenosti trpasličí planety Pluto od Slunce). Existující modely vzniku planet jsou velmi silně závislé na velikosti disku. Proto otázka určení průměru protoplanetárního disku, z kterého se zformovala Sluneční soustava, astronomy velice zajímá.

Pozorování ukazují, že protoplanetární disky v okolí různých hvězd mohou mít poloměry od několika desítek po několik tisíc astronomických jednotek. Průměrná velikost těchto útvarů kolem mladých hvězd dosahuje přibližně 60 AU.

Protoplanetární disk je zploštělý oblak prachu a plynu, který rotuje kolem vznikající hvězdy a nebo kolem právě zformované hvězdy. V disku se v průběhu miliónů let postupně shlukují a vzájemně srážejí drobné částice, což vede ke vzniku menších těles působících na sebe stále silnější gravitací - tzv. planetesimál. Z nich se pak vzájemnými srážkami formovaly protoplanety a později samotné planety. V naší Sluneční soustavě jich nakonec "přežilo" osm.

Zdroj: arxiv.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »