Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objev vznikající dvojice planetárních soustav

Objev vznikající dvojice planetárních soustav

Dvojice protoplanetárních disků označená 253-1536
Dvojice protoplanetárních disků označená 253-1536
V levé části obrázku je zachycen objekt 253-1536 na základě pozorování radioteleskopem SMA (Submillimeter Array) na vlnové délce 880 mikronů. Zřetelně se dají rozlišit dva disky, z nichž ten levý má hmotnost téměř 70krát převyšující hmotnost Jupiteru, zatímco hmotnost pravého (menšího) disku je asi 20 hmotností planety Jupiter. Pravá část obrázku byla pořízena ve viditelném světle kamerou na HST. Zatímco levý disk je na tomto snímku velmi tmavý, menší disk vpravo je skryt v pronikavé záři jasných hvězd.

Credit: University of Hawaii and Nathan Smith, University of California at Berkeley.

Astronomové havajské univerzity objevili dvojici odlišných hvězdných prachových disků, které obklopují dvě mladé hvězdy. Takovéto disky obvykle bývají předchůdci planetárních soustav. K jejich pozorování použili Rita Mann a Jonathan Williams soustavu radioteleskopů SMA na Mauna Kea (Havajské ostrovy).

Binární hvězdná soustava se skládá ze dvou hvězd připoutaných k sobě vzájemnou přitažlivostí, které navzájem obíhají kolem společného těžiště (gravitačního centra). Mnoho hvězd ve vesmíru vzniká právě ve dvojhvězdných soustavách. Pokud jsou obě hvězdy "pohostinné" ke vznikajícím planetám, zvyšuje to pravděpodobnost, že zde astronomové objeví planety podobné Zemi.

Tato dvojhvězdná soustava označená 253-1536 se stala prvním známým případem dvojice hvězd, pozorovaných ve viditelném světle, z nichž každá je obklopena diskem s dostatečnou hmotností na vznik planetární soustavy jako je ta naše. Nachází se ve vzdálenosti 1300 světelných roků od Země, v proslulé Mlhovině v Orionu (Orion Nebula).

Jeden z cirkumstelárních disků byl objeven na snímku pořízeném pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zatímco druhý disk byl ukrytý v pronikavém světle hvězd. HST spatřil pouze tmavý disk, takže množství přítomného materiálu a jeho způsobilost k formovaní planet nebyla známa, dokud tým astronomů Havajské univerzity nepoužil k pozorování radioteleskop SMA. "Radioteleskop SMA byl schopen pořídit snímky binární soustavy se stejným rozlišením jako HST, avšak v oboru extrémního infračerveného záření, v němž můžeme pozorovat záření přítomného prachu, spíše než odraz světla hvězdy," vysvětluje Rita Mann.

Obě hvězdy dělí od sebe vzdálenost pouze 400krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeden kompletní oběh kolem společného těžiště by vykonaly za 4 500 roků, což na Zemi odpovídá přibližně zaznamenané historii lidstva. Obě hvězdy mají podstatně menší hmotnost než Slunce - pouze jednu třetinu jeho hmotnosti - a jsou podstatně chladnější a rovněž více zbarveny dočervena. Pokud bychom se dívali z povrchu budoucích planet v tomto systému, hvězdná "sousedka" by se jevila jako nejjasnější objekt na noční obloze, přibližně 1000krát jasnější než nejjasnější hvězda naší oblohy - Sírius. Planety obíhající kolem druhé hvězdy by byly pozorovatelné pouze dalekohledem nebo by byly v dosahu kosmických sond, pokud by zde existovala civilizace na stejné technické úrovni, jako je ta naše.

Označení poloh protoplanetárních disků 216-0939 a 253-1536 v Mlhovině v Orionu
Označení poloh protoplanetárních disků 216-0939 a 253-1536 v Mlhovině v Orionu
Pozorování pomocí radioteleskopu SMA odhalila přítomnost kontinua emise záření ze tří cirkumstelárních disků kolem mladých hvězd v souhvězdí Orion, které se nacházejí na obloze jen několik obloukových minut (což odpovídá přibližně 3 světelným rokům) severně od skupiny hvězd Trapez. Dva ze tří disků se nacházejí v binárním systému 253-1536. Disky 216-0939 a 253-1536a jsou vůbec nejhmotnější, jaké byly v Mlhovině v Orionu doposud objeveny. Hmotnost těchto prachových disků byla určena na základě jejich pozorované submilimetrové emise na 0,045 a 0,066 hmotnosti Slunce. Hmotnost disku 253-1536b byla odhadnuta na 0,018 hmotnosti Slunce. Objev tak hmotných disků a dvojhvězdné soustavy pomůže zlepšit naše znalosti o tom, jak častý je vznik planet v naší Galaxii a jaké je postavení naší Sluneční soustavy v tomto kontextu.

Zdroj: physorg.com a www.iop.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »