Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Hvězda Fomalhaut: prachový prstenec, možná i planeta

Hvězda Fomalhaut: prachový prstenec, možná i planeta

Fomalhaut.jpg
Detailní fotografie, pořízené pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (HST), poskytují zatím nejpádnější důkazy existence doposud neznámé a neviditelné planety, která gravitačně ovlivňuje vzhled prachového prstence kolem blízké hvězdy Fomalhaut (HD 216956).

Doposud nejpodrobnější snímek úzkého prstence, pořízený ve viditelném světle, jasně ukazuje, že jeho střed se nachází ve velké vzdálenosti 2,3 miliardy km od hvězdy. Je to vzdálenost, rovnající se téměř polovině poloměru naší Sluneční soustavy. Nejpravděpodobnějším vysvětlením excentrické polohy prstence je přítomnost "neviditelné" planety, která kolem hvězdy obíhá po eliptické dráze, přičemž gravitačně ovlivňuje tvar a polohu prstence. Tato geometrie nápadného prstence, nakloněného směrem k Zemi, by neměla vykazovat tak velký posun středu, pokud by byl prstenec ovlivňován pouze gravitací hvězdy Fomalhaut.

Posunutí středu prstence do velké vzdálenosti od středu hvězdy bylo odvozeno již z dřívějších pozorování s nízkým rozlišením v oboru submilimetrového záření, a dále na základě aplikace teoretických modelů a fyzikálních předpokladů. Ostré fotografie z HST přímo odhalují posun středu prstence od hvězdy. Pozorování poskytují jasné důkazy přítomnosti přinejmenším jednoho nepozorovaného objektu planetární hmotnosti, obíhajícího kolem hvězdy. Pokud by se jednalo o těleso větší než planety, například o hnědého trpaslíka, HST by jej zcela určitě detekoval.

"Naše nové fotografie potvrzují dřívější teorie, které předpokládaly ovlivňování prstence planetou," říká astronom Paul Kalas (University of California, Berkeley). "Prstenec se podobá Kuiperovu pásu v naší Sluneční soustavě, což je jakýsi rezervoár ledových těles, která zde zbyla po období formování planet při vzniku Sluneční soustavy."

Fomalhaut_1.jpg

Vnitřní okraj prstence je ovlivňován více než jeho vnější okraj, což prozrazuje, že přítomná planeta gravitačně "vymetla" materiál z vnitřních oblastí, podobně jako pluh čistí silnici od sněhu. Dalším důležitým znakem planetárního vlivu je fakt, že prstenec je relativně úzký. Jeho šířka je přibližně 3,7 miliardy km. Bez přítomnosti tělesa, které by gravitačně působilo na materiál prstence, by se částice prachu rozmístily do mnohem širšího útvaru.

Předpokládaná planeta může obíhat velmi daleko od hvězdy Fomalhaut, mezi hvězdou a vnitřním okrajem pozorovaného prstence - tj. ve vzdálenosti 7,6 až 10,5 miliardy km od hvězdy. Vnitřní okraj prstence se nachází ve vzdálenosti zhruba 19 miliard km od hvězdy Fomalhaut, tedy mnohem dále než například planeta Pluto od Slunce. Současná pozorování neumožňují spatřit planetu přímo, proto astronomové zatím nemohou určit její hmotnost. K tomuto účelu připravují počítačové simulace dynamiky prstence, což by jim mělo umožnit alespoň přibližně odhadnout hmotnost planety.

Stáří hvězdy Fomalhaut bylo určeno na 200 miliónů roků (stáří Slunce je 4,5 miliardy roků). Nachází se ve vzdálenosti 25 světelných let od Země v souhvězdí Jižní ryby. Pozorovaný prstenec kolem hvězdy Fomalhaut je 10krát starší než obdobné prstence, dříve objevené u hvězdy AU Microscopii ze souhvězdí Mikroskop a u hvězdy Beta Pictoris v souhvězdí Malíře, u nichž stále ještě může probíhat proces formování planet. Pokud si vezmeme naši Sluneční soustavu jako příklad, potom by u hvězdy Fomalhaut měly vzniknout planety zhruba několik desítek miliónů roků po vzniku hvězdy.

"Velikost prachového prstence kolem hvězdy Fomalhaut napovídá, že ne všechny planetární soustavy vznikají a vyvíjejí se stejným způsobem - planetární architektura může být naprosto odlišná u různých hvězd," říká Kalas. "Přestože prstenec kolem hvězdy Fomalhaut je analogický s Kuiperovým pásem ve Sluneční soustavě, jeho průměr je 4krát větší."

Paul Kalas se svými spolupracovníky používal HST k mapování struktury prstence kolem hvězdy Fomalhaut po dobu 5 měsíců v roce 2004. Hvězda byla pozorována pomocí zařízení ACS (Advanced Camera for Surveys), která pomocí koronografu odstínila záření samotné hvězdy, což umožnilo pozorovat detaily ve velmi slabě svítícím prstenci. Nepodařilo se však zmapovat celý prstenec, protože se zkrátka celý nevešel do zorného pole kamery. Astronomové plánují další pozorování v létě letošního roku.

Další obrázky jsou k dispozici na hubblesite.org.

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »