Phoenicidy 2014
Autor: BMO
Úvod
Mateřským tělesem tohoto roje je ztracená kometa D/1819 W1 (Blanpain), která byla znovuobjevena jako asteroid 2003 WY25. U tohoto asteroidu byla ovšem pozorovaná slabá kometární aktivita (Jewitt 2006, Williams 2013) a následně bylo ztotožněno s původní ztracenou kometou D/1819 W1. Díky tomu bylo toto mateřské těleso zahrnuto mezi periodické komety a jeho současný název je 289P/Blanpain. Kometa D/1819 W1 byla objevena v roce 1819 a byla pozorována pouze při jednom návratu, proto byla až do svého znovuobjevení považována za ztracenou.
Historie roje
První pozorování tohoto meteorického roje (a dosud jediného outburstu) pochází z 5. 12. 1956, kdy byla na jižní polokouli detekována silná meteorická aktivita s radiantem v souhvězdí Fénixe. Pozorování tohoto tehdy nového meteorického roje zaznamenal H. B. Ridley, A. Shain a J. Nakamura. H. B. Ridley identifikoval radiant na pozici (RA/DEC) 15°/−45° s hodinovou frekvencí 100 meteorů, A. Shain na pozici 15°/−58° s hodinovou frekvencí 60 meteorů a J. Nakamura zaznamenal hodinovou frekvenci až 300 meteorů. Další pozorování bylo provedeno v roce 1962, kdy byly první meteory tohoto roje zaznamenány R. Lynchem (Auckland, Nový Zéland) a poslední pak S. C. Venterem (Pretoria, JAR). Aktivita roje však v tomto roce byla výrazně nižší, celkově bylo zaznamenáno pouze 61 meteorů tohoto roje. Z radarových pozorování v roce 1956 (Adelaide Observatory, Austrálie) byla určena maximální hodinová frekvence 30 meteorů a radiant roje na pozici 15°(±2°)/−55°(±3°).
V následujících letech nebyla aktivita zaznamenána, až v letech 1972, 1973 a 1976 (R.A. Mackenzie, BMS) byly detekovány hodinové frekvence Phoenicid mezi 2 až 5 meteory. Vynikající pozorování činnosti tohoto roje bylo organizováno Western Australia Meteor Section (WAMS) v letech 1977 až 1986, např. v roce 1977 byla pozorována ZHR 4,68 ± 1,91 s radiantem na pozici 15°/−57° (aktivita v období 2. 12. – 5. 12., maximum 5. 12.), v roce 1979 byla ZHR 5,67 ± 4,01 s radiantem na pozici 15°/−51° (aktivita v období 5. 12. – 6. 12., maximum 5. 12.). Nejvyšší ZHR dosáhl roj v roce 1985 (8 meteorů) a pozorovací kampaň byla ukončena v roce 1986 (ZHR 4,6 ± 1,6 s maximem aktivity opět 5. 12.). První dráhu meteoru Phoenicid spočítal H. B. Ridley v roce 1957, jeho výsledkem byla parabolická dráha. Nicméně druhá dráha již byla eliptická s periodou 5,1 roku a ukázala na podobnost této dráhy s dráhou ztracené komety D/1819 W1 (Blanpain). A. A. Weiss následně spočítal dvě dráhy meteorů tohoto roje, ovšem z radarových pozorování. V tomto případě byla také první dráha parabolická, druhá ovšem i zde ukázala na eliptickou dráhu s periodou 5,1 roku. Vzhledem k nízké aktivitě tohoto roje v následujících letech byla tato dráha získaná z radarového pozorování brána jako střední dráha proudu meteorického roje Phoenicid.
V současné době je meteorický roj Phoenicid uvedený v seznamu IAU MDC (#254) jako ověřený, pozice radiantu (RA/DEC) je 15,6°/−44,7° a geocentrická rychlost (vg) je velmi nízká, pouze 11,7 km/s. Meteory tohoto roje tak patří vůbec k těm nejpomalejším, které můžeme v průběhu roku sledovat.
Předpověď aktivity v roce 2014
Vzhledem ke znovuobjevení mateřské tělesa Phoenicid bylo možné provést simulaci uvolňování částic z tohoto mateřského tělesa. Watanabe, Sato a Kasuga (2005) ztotožnili díky tomuto modelu outburst v roce 1956 s vlečkami uvolněnými z mateřského tělesa mezi roky 1760 a 1814, přičemž Jenniskens a Lyytinen (2005) dospěli k podobnému závěru. V roce 2014 pak podle tohoto modelu budeme ve velmi příznivých geometrických podmínkách potkávat vlečky uvolněné z mateřského tělesa na počátku 20. století (1909–1930). Níže uvedená tabulka ukazuje parametry jednotlivých vleček, které kříží dráhu Země v roce 2014.
|
Parametry jednotlivých vleček Phoenicid v roce 2014 |
Předpověď přepokládá celkem 5 maxim, odpovídajících jednotlivým vlečkám z let 1909 až 1930, rozmezí trvání maxima je pak uváděno mezi 23 UT (1. 12. 2014) až 1 UT (2. 12. 2014). Jednotlivá maxima budou od sebe ovšem velmi těžko odlišitelná, neboť sklon drah je velmi malý a maxima se tudíž budou překrývat. Geometrické podmínky křížení dráhy Země s jednotlivými vlečkami jsou obdobné jako v roce 1956, předpokládaná ZHR je uváděna 150 meteorů. Je ovšem nutné počítat s tím, že aktivita mateřského tělesa na začátku 20. století mohla být nižší, a také s tím, že v tomto roce potkáváme vlečky z pozdních návratů na rozdíl od roku 1956. Pozorování meteorického roje Phoenicid v tomto roce je ovšem velmi důležité, neboť nám zpětně může ukázat, jaká byla aktivita komety 289P/Blanpain na počátku 20. století. Níže uvedený obrázek ukazuje prostorové rozložení vleček z jednotlivých návratů mateřského tělesa pro rok 2014.
|
Prostorové rozložení vleček Phoenicid v roce 2014 |
Podmínky pozorování v roce 2014
Autor: Sato
Autor: Sato
Phoenicidy v databázi EDMOND
V databázi EDMOND se nachází pouze 2 dráhy meteorů patřících k meteorickému roji Phoenicid. Tento návrat je vynikající příležitostí pro studium tohoto roje, neboť pro síť BRAMON se nachází radiant v uvedené době maxima ve výšce nad obzorem mezi 74° (23 UT) a 68° (1 UT) pro pozorovací stanoviště o zeměpisných souřadnicích W50° S15°.
Závěr
V případě, že se vyplní předpověď M. Sata, a to jak časem maxima, tak také předpokládanou ZHR, bude z našich zeměpisných šířek pozorovatelný malý počet meteorů náležejících tomuto roji (max. 10). Ovšem každý z těchto meteorů bude velmi pomalý a také velmi dlouhý (i přes 100°). Každopádně stojí za to věnovat tomuto zvláštnímu roji pozornost, neboť pozorování může přinést doplnění našich znalostí o aktivitě a historii mateřského tělesa meteorického roje Phoenicid.
Zdroj:
http://meteor.kaicho.net/PHO2014/
http://meteorshowersonline.com/showers/phoenicids.html
O autorovi
17. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 4. do 27. 4. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a poté se na ranní obloze potká s Venuší a Saturnem. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a nastala jedna silnější polární záře. Přistál Sojuz MS-26 s třemi členy dlouhodobé expedice z ISS. Očekáváme průlet sondy Lucy kolem planetky Donaldjohanson. Před 35 lety byl na oběžnou dráhu vynesen Hubbleův vesmírný dalekohled.
Česká astrofotografie měsíce

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.