Drakonidy 2014
Po očekávaném (a pozorovaném) outburstu meteorického roje Drakonid v roce 2011 a po pozorování neočekávaného outburstu tohoto roje v roce 2012 byla uveřejněna předpověď aktivity Drakonid na rok 2014. V roce 2013 vykazoval tento roj nízkou aktivitu, nebylo jej možné odlišit od sporadického pozadí.
Historie meteorického roje Drakonid
V roce 1915 zkoumal M. Davidson všechny periodické komety pozorované od roku 1892 s cílem zjistit, zda některá z nich nemůže poskytnout nový meteorický roj. Jednou z těchto komet byla i 21P/Giacobini-Zinner a M. Davidson předpověděl průchod Země oblakem uvolněným z této komety na 10. 10. 1915 s radiantem na pozici RA = 267, DEC = 50. Následně pak W. F. Denning skutečně zaznamenal několik meteorů v nocích okolo tohoto předpovězeného maxima a určil radiant meteorického roje Drakonid (RA = 267, DEC = 49).
Toto byl počátek historie meteorického roje, který poskytl v následujících desetiletích pozorovatelům na Zemi mohutné meteorické deště. První z nich byl zaznamenán v roce 1933. Maximum nastalo 9. 10. kolem 20 UT a hodinová frekvence stanovená z vizuálních pozorování byla 6000 meteorů. Meteory byly většinou slabé a měly převážně žlutou barvu. Například R. Forbes-Bentley (Birchircara, Malta) pozoroval během několika hodin 22500 meteorů s maximem kolem 20:15 UT, kdy viděl 480 meteorů za minutu. Druhý meteorický déšť tohoto roje byl zaznamenán v roce 1946, maximum nastalo 10. 10. kolem 4 UT, hodinová korigovaná frekvence stanovená pozorovateli na Skalnatém plese byla 6800 meteorů.
Předpověď aktivity v roce 2014
Podle předpovědi Mikhaila Maslova by měla dráhu Země protnout vlečka materiálu uvolněného z mateřské komety roje (21P/Giacobini-Zinner) při návratu v roce 1900. Jedná se o částice uvolněné poblíž perihelia komety a nepřibližují se tedy blízko k Zemi. Jejich teoretická dráha ovšem protíná dráhu Země necelých 15 hodin po té, co Země projde na své dráze místem křížení. Nicméně částice vyvržené z komety 90 dní před průchodem periheliem se přiblíží k Zemi na 0,005 AU dne 6. 10. 2014 ve 22:42 UT. ZHR (zenitální hodinová korigovaná frekvence – zenithal hourly rate) okolo tohoto maxima je předpokládána mezi 15–20 meteory za hodinu. Nicméně je možné, že maximum nastane o 1 až 2 hodiny dříve, taktéž je uváděna velká nejistota při odhadu ZHR v maximu. Podrobná projekce minimálních vzdáleností jednotlivých vláken v roce 2014 je na obrázku vlevo (včetně odstupňování ejekčních rychlostí – černá nejpomalejší, šedá nejrychlejší).
Teoretický radiant v okamžiku maxima je stanoven na pozici RA = 261,5 a DEC = +47,6, což nesouhlasí s „tradiční“ pozicí radiantu Drakonid podle IMO (RA = 262, DEC = +54). Radiant roje pro toto maximum se tedy přesouvá z jižní části hlavy Draka do severovýchodní části souhvězdí Herkula.
Pozorovací podmínky v roce 2014
Předpovězené maximum je situované do času, který je výhodný pro pozorovatele ve střední Evropě, radiant roje se nachází ještě poměrně vysoko a maximum by také mělo nastat v nočních hodinách. Problémem je ovšem rušení svitem Měsíce, neboť 8. 10. 2014 ve 12:50 SELČ nastává úplněk. V noc maxima pak Měsíc vychází v 17:23 SELČ a zapadá v 5:40 SELČ. Během doby předpokládaného maxima Drakonid se tedy bude nacházet nad obzorem a vzhledem k předpokladu velkého zastoupení slabých meteorů výrazně sníží počty pozorovaných meteorů. Meteorický roj Drakonid poskytuje velmi pomalé meteory s geocentrickou rychlostí pouze kolem 23 km/s a radiant meteorického roje je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární.
Drakonidy v databázi EDMOND
Outburst Drakonid 2011
Vzhledem k nepříznivému počasí v celé Evropě během outburstu Drakonid v roce 2011 byla uskutečněna expedice Drakonidy 2011 do severní Itálie, které se zúčastnili zástupci národních sítí SVMN, CEMeNt, PFN a ITMN, později pak byla přiřazena pozorování z databáze VMDB (převážně ze stanic v Německu), kde nakonec pozorovatelé měli k dispozici okno v postupující frontální oblačnosti. Výsledkem kooperace národních sítí bylo získání celkem 338 drah Drakonid, což je v současné době nejobsáhlejší soubor dat získaných z pozemních CCTV stanic pro tento meteorický roj. Společné dvojstaniční pozorování CEMeNtu a SVMN bylo realizováno ze stanic Bettola (Š. Gajdoš, J. Világi a R. Piffl) a Cavandola (J. Koukal, S. Gorková a M. Popek), přičemž na stanici Bettola byla umístěna mobilní COK (celooblohová kamera) z observatoře AGO Modra (SVMN). Vizuální ZHR stanovená z pozorování na stanici Cavandola (J. Koukal, S. Gorková) dosahovala 325 meteorů za hodinu, data byla korigována o individuální percepci pozorovatelů.
Neočekávaný outburst Drakonid 2012
Rok po společné expedici CEMeNtu, SVMN a PFN do Itálie za předpovězeným outburstem Drakonid došlo k zopakování vysoké aktivity tohoto meteorického roje. Předběžné předpovědi M. Maslova neočekávaly zvýšenou aktivitu, nakonec ovšem Země prošla vláknem z návratu v roce 1959 (teoretická vzdálenost od Země 0,00121 AU). Maximum podle radarových pozorování nastalo kolem 16 UT, toto maximum vizuálně pozoroval A. Maidik na Ukrajině (ovšem za velmi špatných podmínek s nízkou limitní magnitudou), podle radarových pozorování (CMOR) dosahoval počet odezev až 2200 (hodinová frekvence). Tento outburst byl charakteristický velkým počtem slabých meteorů (na rozdíl od návratu v roce 2011) a také nižší vizuální ZHR. V databázi EDMOND bylo zaznamenáno 35 drah, z nichž bylo redukčními kritérii separováno 13 drah, pro které byla stanovena unifikovaná dráha včetně decelerace. Nevýhodou byl (vzhledem k tehdejší neexistenci ukrajinské sítě MeteorsUA) čas maxima a jeho relativně krátké trvání. Vizuální pozorování v ČR za příznivých podmínek ukázaly ZHR kolem 75 meteorů za hodinu.
Zdroj