Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nitro Měsíce je stále žhavé

Nitro Měsíce je stále žhavé

Nitro Měsíce je pravděpodobně ještě žhavé Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Nitro Měsíce je pravděpodobně ještě žhavé
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Mezinárodní tým vědců, jehož vedoucím byl Yuji Harada z Planetary Science Institute, objevil, že v nitru Měsíce existují tekuté vrstvy a že jejich ohřev je generován gravitací Země. Tyto závěry byly odvozeny na základě porovnání deformací Měsíce, které přesně změřila japonská kosmická sonda Kaguya (původně SELENE – Selenological and Engineering Explorer) a některé další sondy. Tyto objevy naznačují, že nitro Měsíce ještě zcela nevychladlo a neutuhlo, a také to, že je stále ještě teplé v důsledku působení Země. Tento výzkum poskytnul možnost znovu prověřit, jak se Země a Měsíc vyvíjely od svého vzniku v důsledku vzájemného ovlivňování až do současné doby.

Když astronomové již dříve vysvětlili, jak planety a jejich přirozené satelity vznikly a postupně se vyvíjely, je nezbytné také vědět, jaká je jejich pravděpodobná vnitřní struktura a teplotní profil. Jak však můžeme studovat vnitřní strukturu nebeských těles, která jsou od nás vzdálena? Jako vodítko můžeme využít vnitřní strukturu a stav těles na základě podrobného studia změn jejich tvaru působením vnějších sil. Tvar tělesa se mění působením gravitačních sil (slapů) jiných těles. Například příliv a odliv moří a oceánů na Zemi je jedním z jevů způsobovaných gravitačním působením Slunce a Měsíce. Mořská hladina je deformována takovým způsobem, že její vydutí je snadno pozorovatelné. Jaká nebeská tělesa mohou být slapovými silami deformována podobným způsobem, závisí na jejich vnitřní struktuře a především na tuhosti tělesa. Jinými slovy to znamená, že pozorování míry deformace tělesa nám umožňuje více se dozvědět o jeho nitru, které za normálních okolností není přímo pozorovatelné pouhým okem.

Tvar Měsíce je ovlivňován gravitací Země Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Tvar Měsíce je ovlivňován gravitací Země
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Měsíc není výjimkou; nitro přirozeného průvodce Země můžeme studovat na základě deformací způsobených slapovými silami naší planety. Tyto deformace jsou již dobře známy na základě dřívějších pozorování. Nicméně modely vnitřní struktury Měsíce odvozené na základě těchto výzkumů nezapočítávaly deformace velmi pečlivě změřené v rámci výzkumného programu pomocí nejnovějších kosmických sond. Proto astronomové provedli teoretické výpočty k pochopení, jaký typ vnitřní struktury Měsíce vede k pozorovaným změnám jeho tvaru.

Výzkumný tým se zaměřil na vnitřní strukturu hluboko pod povrchem Měsíce. Během programu Apollo byla na jeho povrchu uskutečněna seismologická měření. Jeden z výsledků analýzy ohledně vnitřní struktury Měsíce založených na seismických údajích naznačoval, že náš satelit je složen především ze dvou částí: z jádra – z vnitřní oblasti obsahující především kovy, a z pláště – z vnější oblasti tvořené především horninou. Vědci zjistili, že pozorované deformace Měsíce v důsledku slapových sil lze dobře vysvětlit, jestliže budeme předpokládat, že v jeho nitru existují mimořádně poddajné vrstvy v nejhlubších částech měsíčního pláště. Dřívější výzkumy naznačovaly, že část hornin v nejhlubších partiích měsíčního pláště může být natavena. Tento vědecký závěr podporuje výše uvedenou možnost, protože částečně roztavená hornina se stává poddajnější. Výzkum za prvé prokázal, že nejhlubší oblasti měsíčního pláště jsou tekuté, což je ve shodě mezi pozorovanými závěry a teoretickými výpočty.

Rozvrstvení nitra Měsíce Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Rozvrstvení nitra Měsíce
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Vědecký tým také vysvětlil, že teplo je efektivně generováno slapovými silami v nejhlubších částech pláště. Část energie zůstává uvnitř nebeského tělesa, které je slapovými silami zahříváno. Vytvořené teplo závisí na vlastnostech nitra tělesa. Zatímco dřívější výzkumy napovídaly, že určitá část energie uvnitř Měsíce se v důsledku slapových deformací mění na teplo, současné výzkumy napovídají, že tento typ přeměny energie není rovnoměrný, ale nejintenzivnější je v nejhlubších vrstvách pláště. Vědecký tým se domnívá, že tekutá vrstva nyní ohřívá vnější jádro Měsíce, které navazuje na nejhlubší části pláště, a která účinně generuje teplo. Rovněž očekávají, že tekuté vrstvy mohly efektivně zahřívat jádro stejně dobře i v minulosti.

V řeči čísel má vnitřní (tuhé) jádro poloměr zhruba 240 km, na něj navazující vnější kapalné jádro sahá do vzdálenosti 330 km od středu Měsíce. Vnější jádro je obaleno tekutou vrstvou spodního pláště. Rozhraní mezi tekutou a tuhou částí pláště leží ve vzdálenosti asi 500 km od lunárního středu. Nejsvrchnější část povrchu Měsíce představuje měsíční kůra, jejíž tloušťka osciluje kolem 50 km.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »