Nastává jarní období pozorovatelnosti záblesků geostacionárních družic

Autor: Tomáš Tržický
Pozorování satelitů na nízkých oběžných drahách není nijak neobvyklé, běžně lze okem pozorovat jejich nehlučný pohyb na pozadí stálic v době, kdy jsou ještě přímo ozářeny Sluncem. Přelety Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) nebo krátce trvající záblesky družic Iridium jsou dostatečně známé a svojí jasností směle konkurují nejjasnějším objektům nočního nebe. Zatímco ISS obíhá Zemi ve výšce kolem 400 km a družice Iridium ve výšce zhruba dvojnásobné, geostacionární družice obíhají planetu po kruhové dráze v rovině zemského rovníku ve vzdálenosti téměř 36 tisíc kilometrů. V této výšce oběhnou družice Zemi za dobu stejně dlouhou jako je rotační perioda Země. Díky tomu zdánlivě „visí“ nad jedním místem nad rovníkem a zaujímají tedy na obloze fixní polohu, což využívají např. komunikační nebo TV satelity.
Autor: Tomáš Tržický
Autor: Tomáš Tržický
Autor: Tomáš Tržický
V období kolem jarní a podzimní rovnodennosti nastává současně období o délce asi 22 dnů, kdy se geostacionární družice dostávají 1x denně na několik desítek minut do zemského stínu. Záblesky jsou tedy nejlépe pozorovatelné obvykle krátce před vstupem či krátce po výstupu ze zemského stínu (viz [1]).
Autor: Tomáš Tržický
Nejlépe lze zjasnění družic pozorovat fotograficky nebo v dalekohledu. Projeví se během noci jako postupně se zjasňující a opět pohasínající „šňůra perel“ putujících postupně od jihovýchodu k jihozápadu, jak postupuje oblast naproti Slunci pásem geostacionárních družic.
K zaznamenání stačí obyčejný světelnější kompakt nebo zrcadlovka se základním objektivem. Výhodou je také skutečnost, že lze použít běžný fotografický stativ, protože družice prakticky nemění svojí polohu vůči pozorovateli. Fotoaparát lze například namířit kolem půlnoci asi 33° nad jižní obzor. Na sekvenci snímků lze pak odhalit jednotlivé záblesky, postupující zemský stín, do kterého se družice noří a případně mírné změny polohy družic způsobené odchylkami od ideální geostacionární dráhy. Snímek vpravo byl pořízen v předchozím (podzimním) pozorovacím okně 13. října 2013 přímo z centra Prahy, navíc v době kdy na obloze zářil také Měsíc 5 dní před úplňkem. Fotografie zabírá plochu přibližně 27x18°. Jde o složeninu 36 expozic pořízených od 23:19 - 23:38 hodin s 50mm objektivem, f/5, ISO 800, exp. 30 sec. Následující video bylo složeno z jednotlivých záběrů. Viz též detailní video z Itálie [3].
Odkazy:
[1] Eclipse season and flaring geostationary Satellites
[2] Výpočet polohy geostacionárních družic
[3] Detailní video geostacionárních družic na hvězdném pozadí