Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Polární záře 27. února 2014

Polární záře 27. února 2014

Polární záře 27. 2. 2014 výřez Autor: Vít Huspenina
Polární záře 27. 2. 2014 výřez
Autor: Vít Huspenina
Poměrně neočekávaně se ve čtvrtek večer objevila polární záře i na naší obloze. Ne že by šlo o zcela nečekaný zjev, ale přeci jenom podmínky k jejímu vzniku byly poměrně nejednoznačné. Pojďme se krátce podívat na důvod vzniku této polární záře a na její fotografie z Česko-Slovenského pomezí.

28. 2. 22:15; Doplněno o animaci snímků z webkamery sítě Humlnet

Erupce X5 na Slunci 25.2.2014 Autor: SDO/NASA
Erupce X5 na Slunci 25.2.2014
Autor: SDO/NASA
Jak je napsáno v úvodu, slabší polární záře viditelná i z našeho území se vyskytla ve čtvrtek 27. února a to především před 23. hodinou večer. Původcem této polární záře byla mohutná erupce třídy X5, ke které došlo na Slunci o dva dny dříve. Obvykle by nás tedy viditelnost jasné polární záře nepřekvapila, ovšem k této erupci došlo v době, kdy zdrojová aktivní oblast byla ještě zcela při levém okraji slunečního kotouče. Z takových erupcí k Zemi obvykle žádné částice nepřiletí. Tentokrát však okrajová část oblaku plasmatu mířila i k nám.

záznam z družice ACE, náraz ve slunečním větru večer 27. února 2014 Autor: ACE/NASA/Caltech
záznam z družice ACE, náraz ve slunečním větru večer 27. února 2014
Autor: ACE/NASA/Caltech
První informaci o chystaném představení nám daly animace výbuchu na Slunci pořízené sondami SDO a SOHO. O dva dny později oblak plasmatu jako první zaznamenala sonda ACE nacházející se 1,5 miliónu kilometrů před Zemí směrem ke Slunci. Její záznam rychlosti slunečního větru a magnetického pole obsahuje jasnou změnu patrnou 27. února v 16 hodin světového času. Ze záznamu je patrné, že nedošlo k žádnému vyloženě výraznému skoku v rychlosti slunečního větru, jak bývá u podobných erupcí obvyklé. Je to ale dáno tím, že nás zasáhl jen okraj vyvrženého oblaku. Výchylka magnetometru na −20 nT už byla zajímavější, při podobných událostech již je naděje na polární záři viditelnou i z našich končin, ovšem záruka tu žádná rozhodně ještě nebyla.

Polární záře 27. 2. 2014 Autor: Vít Huspenina
Polární záře 27. 2. 2014
Autor: Vít Huspenina
Zemi zasáhly částice asi o hodinu později. Magnetometry na zemském povrchu okamžitě začaly reagovat a vznikla první, dá se říci, běžná polární záře. Mnohem zajímavější to však bylo o několik hodin později, kdy se hodnoty na magnetometrech dostaly poměrně výrazně do mínusu a to bylo předzvěstí, že se skutečně děje něco zajímavého. Okamžitě jsem prověřoval webkamery, protože u nás v Jablonci nad Nisou tou dobou přecházela vrstva střední oblačnosti. Nakonec jsem především na jedné z kamer v severním Německu zahlédl polární záři a tak mi nezbývalo než doufat, že polární záři uvidí lidé v jiných částech republiky, kde bylo podle družicových záběrů jasno. Zároveň jsem přidal novinku na web a upozornil i v diskuzích, ale nebyl jsem si jist, zda je to předčasné. Jak se ukázalo, tak nikoli, protože dnes jsem v mailu našel fotografie a animaci polární záře dokonce z Česko-Slovenského pomezí, tedy z míst pod 49. rovnoběžkou (Hluk u Uherského Hradiště). Díky pohotovosti Víta Huspeniny si tedy můžeme prohlédnout alespoň slabší polární záři viditelnou i z našeho území. Snad ne na dlouhé roky poslední, naopak, dá se očekávat, že nyní na konci maxima sluneční aktivity a v jeho sestupné části ještě několik silnějších erupcí nastane. Pak už to chce jen být informován a mít jasno. U mě se to druhé nesplnilo, ale jsem rád, že vám to díky Vítovi mohu alespoň zpětně podrobně zprostředkovat.


Animace snímků polární záře od Víta Huspeniny z Hluku.


Animace snímků z Webkamery Humlnetu Špindl-Pláň (záře vpravo nahoře)




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »