Elves z 5.2.2014 (dobarveno). Autor: Martin Popek Ve středu 5. února ve večerních hodinách letošního roku zazářil na zlomek vteřiny nad jižním obzorem vzácný druh blesku. Jednalo se o nadoblačný blesk (TLE) typu Elves (česky Elf). Tento typ blesku má tvar prstence se středem nad bleskovým kanálem zdrojového blesku v troposféře. Jde o největší výboj, který je zároveň znám svou nejkratší životností. Letos to bude již 20 let, co byli Elfové objeveni, avšak ani dvacetiletí neubralo na záhadnosti tohoto druhu TLE.
Red sprites a atmosféra Země. Autor: Martin PopekElves (což je anglická zkratka Emissions of lght and very low frequency perturbations from electromagnetic pulse sources) patří do skupiny elektrických výbojů v horních vrstvách atmosféry, které jsou souhrně známé pod zkratkou TLE (Trans Luminions Evens). Jejich existence byla předpovězena předtím, než byly poprvé pozorovány, a to v důsledku elektromagnetického rušení. Poprvé byly zachyceny v roce 1994 z paluby raketoplánu jako krátkodobé zvýšení jasu světelného záření atmosféry (airglow).
Zdrojový blesk a Elves. Autor: Martin PopekBez nadsázky jde Elfy přidat mezi největší úkazy v atmosféře. Jejich velikost může dosáhnout 300-500 km. Produkují intenzivní světelný svazek a paradoxně, na svou obří velikost, o velmi krátké doby trvání: kolem jedné tisíciny sekundy. Objeví se těsně pod spodní hranici ionosféry, která se nachází ve výšce kolem 100 km nad zemským povrchem. Celkově se může horní a dolní výška nad Elfů zemským povrchem pohybovat od 105 do 75 km. Výška kolem 100 km nad povrchem Země se označuje jako Kármánova hranice, jenž je hranicí atmosféry a začátek kosmického prostoru. Tato hranice je pro elektrické výboje téměř neproniknutelná.
Elfové se pod touto hranicí atmosféry šíří prostorem ve tvaru kruhu do vzdálenosti několika stovek kilometrů, přičemž výška tohoto disku se pohybuje kolem 10-20 km. V častých případech jsou spojeny s výskytem známějšího druhu nadoblačných blesků, tzv. Red sprites (neboli Rudých skřítků). Zřejmě i vznik Elfů souvisí s kladně nabitými blesky typu CG+ nebo vzácněji s typem blesků CC (mrak-mrak) o vysokých amplitudách výboje. Vznik je ale odlišný než u Red sprites. Na vzniku se podílí tzv. elektromagnetický puls.
Elves nad Oklahomou
(Autor: Thomas Ashcraft z Nového Mexika)
Zdrojem Elfů jsou skutečně elektromagnetické pulsy pocházející od blesků s velkým špičkovým proudem, a tudíž i silným elektromagnetickým polem, které je výbojem vyzářené. Elektromagnetický puls pocházející od bleskového výboje ohřeje elektrony ve spodní části ionosféry (okolo 90 km) a způsobí další ionizaci. Dojde tak ke zvýšení koncentrace volných elektronů - ve spodní části ionosféry až o jeden řád v místě nad bleskem. Červená barva vyzářeného světla je dána vlnovou délkou, na které vyzařují excitované molekuly dusíku N2 (673,0 nm). Emise světla se pak rozšiřuje až do tvaru obřího disku, který je někdy pozorovatelný i na zemi.
Pozice zdrojového blesku podle sítě Blitz. Autor: Martin PopekV den pozorování předpovídal Estofex bouřky v oblasti Jaderského moře. Jadran a oblasti severní Itálie jsou pro pozorovatele TLE ze střední Evropy asi jedinou možností pozorování těchto úkazů během zimních měsíců. Většinou však pozorování ukončí zatažená obloha, což se málem stalo i v tomto případě. Předpověď se vyplnila a navečer začaly vznikat první bouřky na chorvatském pobřeží. Všechny bouřky byly TLE neaktivní; až po půl desáté vytvořila bouřka nad poloostrovem Pula výrazný Elf.
Elves z 5.2.2014. Autor: Martin PopekElves z 5.2.2014 (dobarveno). Autor: Martin PopekByl jsem velmi překvapen vznikem tohoto úkazu. Jednalo se zřejmě o samostatné bouřkové jádro. Zatím jsem totiž byl zvyklý pozorovat TLE u mnoho jaderných bouřek typu MCS, MCC a SQL. Navíc toto bouřkové jádro bylo téměř neaktivní a v datech z detektorů jsem našel je pětici blesků, které vyprodukovala tato bouře. V datech programu Blitz byl i zdrojový blesk. Tento zřejmě CG+ nebo CC druh blesku byl zdrojem pro vytvoření Elfa. Zdrojový blesk pomohl upřesnit vzdálenost a rozměry jevu. Pomoci programu UfoAnalyzer jsem zjistil, že střed Elfa byl ve vzdušné vzdálenosti asi 622 km nad Jaderským mořem, horní a dolní výška nad zemským povrchem byla mezi 93 a 84 km. Velikost nejjasnější části se pohybovala kolem 300 km, ale celkový průměr se mohl přiblížit i čtyřem stům kilometrů, takže by pod sebou tento úkaz skryl celé Čechy.
Amatérský astronom a astrofotograf. Krom astronomických jevů se také
věnuje meteorologickým úkazům. Od roku 2016 pracuje jako pozorovatel TLE
v oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se ráno s hvězdou Antares. Večer září vysoko nejjasnější ze šesti viditelných planet, Venuše. Ještě výše je jasný Jupiter a lehce načervenalý Mars. Slabý Saturn je vidět jen za soumraku, Uran a Neptun dalekohledem. Merkur se koncem týdne vynoří večer nízko nad obzorem. Aktivita Slunce zůstává spíše na nízké úrovni. Blue Ghost se dostal na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Před 100 lety se narodil objevitel planetek a komet Tom Gehrels.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2025 obdržel snímek
„VdB141“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Pavol Kollarik
Již antický astronom Ptolemaios znal souhvězdí Cefea, představující krále bájné Etiopie a zároveň manžela královny Kasiopei a otce Andromedy. Po
NGC 2264 (také známá jako hvězdokupa Vánoční stromeček) je jasná otevřená hvězdokupa vzdálená 2 180 světelných let v souhvězdí Jednorožce o hodnotě magnitudy 3,9. Objevil ji britský astronom William Herschel 18. ledna 1784. Hvězdokupu obklopuje soustava difúzních mlhovin, jejíž součástí je Kuželová mlhovina, kterou Herschel objevil 26. prosince 1785.
Prvním rysem, který pozorovatele zaujme při prohlížení této části oblohy triedrem, je samotná hvězdokupa tvořená přibližně dvaceti modrými hvězdami, kterým vévodí S Monocerotis. Rozsah magnitud těchto hvězd je od 5 do 9 a tyto hvězdy tvoří trojúhelník, jehož ostrý vrchol míří na jih, takže při pozorování na jižní polokouli, kde tento vrchol míří nahoru, vypadá jako vánoční stromeček.
Při pozorování větším dalekohledem je možné při použití mlhovinového filtru spatřit na tomto vrcholu mlhovinu, na jejímž okraji je temná mlhovina ve tvaru kužele, jejíž vrchol je namířen proti vrcholu Vánočního stromečku. Díky tomuto vzhledu se nazývá Kuželová mlhovina. Severozápadně od hvězdokupy se rozprostírá další rozlehlá a slabší mlhovina, která je dobře viditelná na fotografiích s dlouhou expozicí.
