Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Říjen 2013: NGC 281 - Pacman Nebula

ČAM Říjen 2013: NGC 281 - Pacman Nebula

NGC 281 - Pacman Nebula Autor: Pavel Pech
NGC 281 - Pacman Nebula
Autor: Pavel Pech
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2013 obdržel snímek „NGC 281 - Pacman Nebula“, jehož autorem je Pavel Pech.

Když japonští programátoři počítačových her představili 22. května 1980 hru Pac-Man, netušili jistě, že se stane hrou téměř kultovní, že se stane předlohou pro mnoho písniček a dokonce i pro televizní seriál. A stejně jako v kultech starých Řeků, jejichž hrdinové se často dostali na oblohu, stalo se tak i Pac-Manovi. Nemůže za to ovšem hromovládný Zeus, ale astronomové, kteří takto pojmenovali mlhovinu s jinak nepříliš poetickým označením NGC 281.

„Pacmana“ si za svůj cíl vybral i astrofotograf Pavel Pech a zvítězil s ním v říjnovém kole soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, kterou pořádá Česká astronomická společnost. Na jeho snímku vidíme nejen to, že se mlhovina svým tvarem skutečně podobá Pac-Manově hlavě s otevřenými ústy, vidíme i množství hvězdných teček, jakoby připravených k tomu, aby je herní panáček snědl.

Mlhovina NGC 281 je od nás přibližně deset tisíc světelných let daleko a svítí zejména díky vysoce energetickým hvězdným větrům a záření mladých hvězd typu OB hvězdokupy IC 1590, ukryté v jejím nitru. Tato hvězdokupa je vlastně dítkem tohoto kosmického mračna, neboť vznikla z jeho materiálu. Její stáří se odhaduje na několik miliónů let. Její nejjasnější člen, ve skutečnosti pětinásobný hvězdný systém, tvoří Pac-Manovo oko. Je to ovšem systém velmi nestabilní a v budoucnu se s největší pravděpodobností rozpadne. Mohutné toky energie se projevují i navenek jako radiový zdroj zvaný „vodní maser“. Mohutné prachoplynné sloupy opracované zářením, stejně jako temné Bokovy globule ukrývají zárodky nových hvězd. Tento typ objektů popsal jako první astronom Bart Bok v roce 1940. Jedná se o kompaktní oblaka plynu a prachu s typickými hmotnostmi deset až padesát hmotností Slunce. Jejich průměr bývá okolo jednoho světelného roku. Ta největší z globulí na snímku Pavla Pecha má průměr větší než dva a půl světelného roku. Globule obsahují zejména molekulární vodík, oxidy uhlíku a helium, ale také relativně velké množství silikátového prachu.

Celý tento působivý komplex nalezneme v souhvězdí Kassiopeia a jeho průměr se odhaduje na osmdesát světelných let. Na obloze zabírá plochu odpovídající ploše Měsíce v úplňku.V rámci naší Galaxie se nachází v „Perseově“ spirálním ramenu.

Mlhovinu objevil Edward Barnard, jeden z průkopníků astrofotografie, v srpnu 1883, tedy téměř přesně před sto třiceti lety. Ať již vedla autora snímku Pavla Pecha jakákoliv motivace k jeho pořízení, oslavil jím toto jubileum jistě velmi důstojně. My jsme rádi, že se spolu s ním můžeme kochat krásou této hvězdné porodnice a přejeme mu mnoho dalších astronomických úspěchů.

Autor
Pavel Pech

Technické údaje a postup:
Autor: Pavel Pech
Název: NGC 281 - Pacman Nebula HST (SII+Ha+OIII)
Místo: Dobřany
Datum: 5. 9. 2013 21:47 CEST
Optika: ASA 10'' N, ASA 3'' Wynne 0.95x, F/3.6 @ 900mm
Stativ: Gemini G53F
Senzor: Atik 460EXM, Astrodon 3nm Ha, 3nm OIII, 3nm SII
Zpracování: 27 x 10min Ha, 30 x 10min OIII, 28 x 10min SII (14 hodin). Prezentováno ve 100% rozlišení (1:1 pixel scale), které dělá úhlových 1.04 arcsec na pixel.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »