Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Skvrnité a bouřlivé Slunce

Skvrnité a bouřlivé Slunce

Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877. Autor: Antonín Hušek
Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877.
Autor: Antonín Hušek
Ačkoli Slunce je nepochybně v okolí maxima své aktivity, až do října byla letošní aktivita až neobvykle nízká. Dokonce jsme zažili dny, kdy se skvrny daly hledat pod lupou. Nyní je situace zcela odlišná. Na povrchu Slunce se objevily dokonce dvě velké oblasti se skvrnami a také zde dochází k silným erupcím. Podobná situace tu naposledy byla snad jen v září 2011. Bude to mít následky na dění na Zemi?

Aktualizace 25. 10. v 18:50

Aktuálně doplňujeme, že na okraji Slunce se již v době psaní tohoto článku vynořila další oblast se skvrnami, AR 11 882. To jsme ještě netušili, že právě ta upoutá naši pozornost o den později. V pátek 25. října zde totiž došlo hned k dvěma po sobě následujícím silným erupcím třídy X. Oblaka plasmy (CME), která se vzápětí na okraji Slunce objevila, ale zřejmě ještě k Zemi nepoletí. V dalších dnech se ale může situace změnit. Budeme to nadále sledovat.

Jak bylo řečeno v úvodu, Slunce je nepochybně v maximu aktivity, takže současný výskyt velkých skvrn a erupcí by nebyl překvapivý, kdyby tomu dlouhé měsíce nazpět nebylo zcela jinak. Původně se asi neočekávalo, že nynější maximum sluneční aktivity bude až tak nízké, ale to už je zkrátka realita. V roce 2011 na podzim aktivita pomalu rostla a zdálo se, že se s blížícím maximem dočkáme i zajímavých erupcí, vedoucích k viditelnosti polárních září i z našeho území. Místo toho jsme mohli pozorovat polární záři pouze jedinou a od té doby aktivita spíše klesla.


Polární záře u Jablonce nad Nisou 26. září 2011.

Erupce třídy M9 dne 24. října 2013 Autor: SDO, Solarham
Erupce třídy M9 dne 24. října 2013
Autor: SDO, Solarham
Objevily se však zprávy, že zatímco na severní polokouli již byly skvrny viděny blízko rovníku, na jižní měly jakoby zpoždění a tak se zdálo, že by maximum mohlo být dvojité. Pokud by se to potvrdilo, potom by právě letos byl na takové další zvýšení aktivity nejvyšší čas. A skutečně, také poslední velké skvrny vidíme především na jižní polokouli.

Jaká je tedy aktuální situace? V podstatě během týdne došlo na přivrácené polokouli Slunci k velkému vzrůstu aktivity a zpočátku rychle (nyní již pomaleji) narůstají skrvny v dvou aktivních oblastech označených AR 11875 a AR 11877. Nezůstalo jen u krásy, kterou vizuálnímu pozorovateli tyto skvrny přinášejí. Je možno je vidět i pouhým okem, pokud samozřejmě chráníme zrak vhodným filtrem. Navíc zde začalo docházet ke stále silnějším erupcím, což vyvrcholilo ve čtvrtek erupcí téměř té nejvyšší třídy X.

Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí Autor: SDO, solen.info
Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí
Autor: SDO, solen.info
V době, kdy článek vychází, jsou obě oblasti stále velmi magneticky komplikované a nepochybně můžeme očekávat další erupce kategorie M. Pravděpodobnost nejsilnější erupce třídy X však také není zrovna malá. Především v oblasti 1875 je situace hodně komplikovaná, paradoxně k nejsilnější erupci zatím došlo v oblasti druhé č. 1877 s onou jednou velkou skvrnou více vlevo na slunečním disku.

Jestliže bychom měli štěstí na pěkně silnou a dlouhotrvající erupci té nejvyšší kategorie, lze očekávat, že případný plazmoid (CME) by mohl opustit Slunce přímo směrem k Zemi. V tom případě by šance na případné polární záře viditelné i od nás nebyly malé, ale to je ještě hudba budoucnosti a teprve příští dny naznačí, zda budeme i nadále čekat, nebo opravdu dostaneme příležitost.

Aktuální informace:

Spaceweather.com - informace o skvrnách, erupcích i polárních zářích (anglicky)
Monitor polárních září na Astro.cz
Graf erupcí na Slunci (družice GOES)
SOLARHAM - aktuální informace o dění na Slunci




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »