Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Vzplanutí V838 Mon

Vzplanutí V838 Mon

Jak pozorovatelé skupiny MEDÚZA objevili vzplanutí V838 Mon

Po téměř všechny lednové noci roku 2002 nebyly příznivé podmínky pro pozorování noční oblohy. Poslední lednový týden s sebou přinesl výraznou změnu počasí a šestkrát za sebou padl na území České republiky historický teplotní rekord. Konečně se během noci vyjasnilo a mnoho pozorovatelů této skutečnosti v sobotu 2. února využilo.
Prvním pozorovatelem skupiny MEDÚZA, který objevil, že je pekuliární hvězda V838 Mon skutečně VELMI jasná byl Ladislav Šmelcer z hvězdárny ve Valašském Meziříčí...

stranky skupiny MEDUZA

Prvním pozorovatelem skupiny MEDÚZA, který objevil, že je pekuliární hvězda V838 Mon skutečně VELMI jasná byl Ladislav Šmelcer z hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Jeho hlavním pozorovacím programem jsou od roku 1998 dlouhoperiodické proměnné hvězdy typu Mira, ale nevyhýbá se ani pozorování v rámci kampaní skupiny MEDÚZA či jiných neobvyklých proměnných hvězd. 2. února v 19:47 provedl hvězdárenským dalekohledem pomocí CCD kamery měření V838 Mon ve filtru V (ten je nejbližší tomu co vidí lidské oko) a zjistil, že objekt má hvězdou velikost asi 8,17 mag. To bylo téměř o 3 magnitudy více než pozorování z předchozí noci!!! Hvězda se tedy zjasnila asi 40 krát. Tímto výsledkem byl překvapen a okamžitě zavolal dalšímu pozorovateli, aby to potvrdil.

L. Šmelcer kontaktoval Luboše Bráta z Pece pod Sněžkou, který patří mezi nejlepší pozorovatele skupiny MEDÚZA. L. Brát zrovna pozoroval proměnné hvězdy a chystal se právě sledovat i souhvězdí Monocera, když mu L. Šmelcer volal. Brátův vizuální odhad ve 20:19 potvrdil nečekané vzplanutí V838 Mon, protože udával hvězdnou velikost 8,80 mag. (poznámka: systematický rozdíl mezi vizuálním a CCD+V pozorováním je způsoben velkým barevným indexem hvězdy hvězda je červená). L. Brát okamžitě zavolal Ondřeji Pejchovi a Petru Sobotkovi, kteří v tu dobu pozorovali proměnné hvězdy na hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně. Poté utíkal domů a poslal oznámení objevu do mezinárodní emailové konference VSNET a také ostatním členům skupiny MEDÚZA.

Noc z druhého na třetího února byla první samostatnější pozorovací nocí O. Pejchy s CCD technikou. P. Sobotka ho učil zacházet s dalekohledem a ovládacím softwarem kamery. Když se setmělo, pozorovali jednu symbiotickou proměnnou hvězdu, a potom dalekohled namířili na V838 Mon a pořídili pomocí 40cm zrcadlového dalekohledu typu Newton snímek ve spektrálním oboru I. Když se obrázek objevil, vykřikli údivem, protože uprostřed snímku spatřili přeexponovaný kotouč o průměru asi 1/10 pole kamery. Snížili tedy expoziční dobu. Tím zamezili saturaci signálu hvězdy, ale ostatní hvězdy v poli byly tak slabé, že nebylo s čím objekt porovnat. Vyměnili tedy filtr za V a v 18:45 pořídili snímek nový. Hvězda již nebyla tak jasná jako v I a snad právě pod tímto dojmem, že už je vše v pořádku, nevěnovali hvězdě větší pozornost a začali sledovat úplně jiný objekt. Nebyl ostatně důvod se znepokojovat, vždyť od australského objevu hvězdy 6. ledna jasnost hvězdy pomalu klesala z 10 na 11 mag, tedy nic rychlého a vzrušivého

Avšak ve 20:25 jim zavolal L. Brát a velmi rozrušeným a nadšeným hlasem vysvětloval, co se právě stalo. O. Pejcha a P. Sobotka se začali chytat za hlavu, že nepozorovali V838 Mon i nadále a začali se věnovat jinému objektu. Ale nic nebylo ztraceno. Okamžitě natočili dalekohled tím správným směrem a ve 20:33 započali rychlou fotometrii ve filtru V a expoziční době 20 sekund. Navíc ještě pořídili vizuální odhady: P Sobotka (21:12, 8,73 mag), O. Pejcha (21:13, 8,63 mag), čímž potvrdili pozorování L. Bráta.

P. Sobotka a O. Pejcha proměřili svůj první V snímek pořízený v 18:45 a zjistili, že V838 Mon má 8,23 mag. Během pořizování nových CCD snímků průběžně získaná data zpracovávali. Ve 23:15 poslali zprávu do Cirkuláře Mezinárodní astronomické unie (IAUC). O hodinu později si mohli zobrazit světelnou křivku a na ní spatřili neuvěřitelné zjasňování hvězdy rychlostí 0,1 mag za hodinu!!! Každou hodinu se tedy jasnost hvězdy zdvojnásobila!!! V této vzrušující noci poslali zprávy do VSNETu ještě další tři pozorovatelé skupiny MEDÚZA: P. A. Dubovský (vizuální) , K. Hornoch (CCD+R) a L. Král (CCD+R, vizuální).

Díky moderním technologiím jako jsou mobilní telefony a email se informace o objevu mohla rozšířit mezi většinu pozorovatelů na světě a ještě během objevové noci mohla být pořízena další pozorování po celé planetě. Mnohokrát děkujeme všem vizuálním i CCD pozorovatelům a děkujeme také emailové konferenci VSNETu, která celou kampaň pomohla realizovat. Pilní čeští pozorovatelé se tak dočkali zadostiučinění za stovky a tisíce strávených pod noční oblohou a tento objev je obrovským způsobem povzbudil k další činnosti.

Petr Sobotka, Ondřej Pejcha, Ladislav Šmelcer a Luboš Brát




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »