Ohlédnutí za legendárními expedicemi (16. díl)

Jednání měla složitý průběh, uvažovalo se původně o souběžných pozorováních optických a radarových, nakonec z toho všeho vyšlo, že ČAS žádnou celostátní expedici pořádat nebude: „...vedle jiných, především však z technických důvodů...“ Tato zpráva nám došla 6. července 1970. Skutečnost byla taková, že Dr. J. Štohl nebyl na akci dostatečně připraven a tajemník Bělovský toho využil a expedici zrušil. Další vývoj zaznamenal Jindřich Šilhán.

Brněnská reakce byla bouřlivá. 7. července získal V. Znojil od ředitele brněnské hvězdárny O. Obůrky příslib financí na uspořádání expedice brněnské. Na schůzi brněnské MS se zjistil nedostatek materiálu ve všech směrech a pozorovatelů rovněž. V. Znojil začal počítat polohu zorných polí, neboť chtěl uskutečnit dvoustaniční pozorování. 11. 7. odjeli  J. Šilhán a V. Nečas na Slovensko na průzkum terénu a upřesnění polohy stanic. Také sháněli povolení pro stanování, což se setkalo s úspěchem. Díky těmto horečným aktivitám mohla být uskutečněna 25. expedice dle brněnského datování s názvem REFLEX (REFLek-EXpedice; název je převzat z taroků - na naši hru o expedici dala ČAS „flek“ a V. Znojil „reflek“ a expedici uskutečnil). Konala se od 25. 7. do 10. 8. na základně Vaďovský vrch - Hȏrka. Programem byl výzkum teleskopických meteorických rojů a určování výšek teleskopických meteorů.

Odjezd na expedici se uskutečníl ve dnech 24. a 25. července. Stanici Hȏrku obsadili nový předseda brněnské MS Vojtěch Nečas, Jindřich a Petr Šilhánovi, Zdeněk Štorek z Kladna, Stanislav Cífka z Č. Budějovic a Hana Schmocková z Úpice. Na Vaďovském vrchu pozorovali Vladimír a Marie Znojilovi, Miloslav Losos, William Otras, Petr Kaplan, Jan Kučera a Eva Tichá.

Průběh expedice na Hȏrce popsal J. Šilhán. 25. 7. skupina dorazila vlakem do Tr. Teplic a pokračovala autobusem do obce Omšenie. Během další, pěší cesty pršelo, pak vypukla bouře. Účastníci našli úkryt na salaši mezi ovcemi. Při snaze se najíst zjistili, že jedna konzerva leča se rozbila a zaplavila listiny a kalhoty P. Šilhána. Transport věcí byl ukončen v 15 hodin, vařila se potrava a večer opět pršelo.

26. 7. byl stavěn přístřešek pro kuchyni, hlouben „robertek“ (= hygienické sociální zařízení) a „polívková jáma“, což v kamení šlo špatně. Večer byla vyhlášena pohotovost na pozorování, avšak zbytečně.

27. 7. byl v Omšenii nákup, odpoledne se psaly hromadně pohlednice, bylo vyrobeno stanoviště zapisovatele. Večer byly vytaženy přístroje na pozorování, načež do nich málem napršelo. Zbytek večera  proběhl v zábavě. Nepozorovalo se.

28. 7. byly k snídani housky v nespočetné úpravě. Byl proveden další nákup v Omšenii a Tr. Teplicích. Odpoledne se vydali Z. Štorek a P. Šilhán na Žihlavník, ale dostali se jen na vrchol pod ním a byli z tábora pozorováni binary. Rozhodli se dosáhnout jej druhý den a k témuž vyzývali S. Cífku, jenž to odmítal z důvodu afinity k H. Schmockové, která se hlásila „marod“. Když byl varován, že by mohl také onemocnět, dívka ozdravěla a odešla s ním na výlet po okolí. V noci se pozorovalo.

29. 7. Zpracovávalo se a od tohoto dne byla činnost účastníků především astronomická. Vyšlo najevo, že pozorovatelé zpracovávají pozorování (t. j. měří souřadnice meteorů) velmi přesně.

1. 8. se zjišťuje, že V. Nečas má ošklivý rukopis. V protokolu se nelze vyznat. H. Schmocková přebrala funkci šéfkuchaře, manipulujícího s plynovým vařičem. Pozorovací morálka je vysoká, nikdo si nechce vybrat celonoční přestávku.

2. 8. se podařilo V. Nečasovi poškodit binar, čímž vyřadil H. Schmockovou z pozorování.

3. 8. se večer strhl déšť a pak bouře. Nálada k pozorování nebyla, zejména když stále pršelo. V 22 h 15 minut vyhlédl J. Šilhán ze stanu a zděsil se. Bylo úplně jasno. Vzbouřil tábor, a zatímco se ostatní rychle oblékali, nosil jen v trenkách binary na stanoviště. Aby nevznikly dohady o výběru přestávky, nebyl P. Šilhán vůbec vzbuzen.

5. 8. J. Šilhán s V. Nečasem odjeli do Nového Mesta n. V. na „spoj“ se zástupcem druhé stanice a nákup nové láhve s plynem. Setkali se s V. Znojilem, značně přepadlým. Mezitím v táboře Z. Štorek vyrobil náhradní díl k binaru ze dřeva, aby mohl být uchycen na stativu. V noci bylo pořízeno 376 záznamů meteorů. Dostala název „velká“.

6. 8. vzniklo usnesení nepřepisovat protokoly a pořizovat jen čitelné originály. Několik lidí odešlo na výlet na Babu.

7. 8. byli všichni kromě vyspalého Z. Štorka vyčerpáni. Ten se chlubil, že v noci ukáže, co dokáže. Nedokázal. Neprozřetelně snědl kus syrového hřibu (v lidové řeči nazývaného „modrákem“) a přivodil si docela slušnou otravu. (Nestravitelnost těchto hřibů za syrova je ovšem známa.) Podle zprávy V. Nečase byl další průběh určen zataženou oblohou a skutečností, že Z. Štorek byl již v dezolátním stavu. J. Šilhán a V. Nečas pádili do vesnice pátrat po telefonu, což se jim nakonec podařilo a přivolali sanitku. Otráveného Štorka pak dovlekli k silnici a J. Šilhán s ním odjel do zdravotnického zařízení.

Zbylé dny byly věnovány likvidaci tábora a odjezdu.

O tom, co se dělo na „velitelské“ stanici, mi podala zprávu M. Znojilová.

25. 7. již kolem 8. hodiny ranní bylo dosaženo Vaďovců. Bleskově byl vyložen materiál a dodatečně ověřováno, zda jde skutečně o Vaďovce. Za deště vyrazila M. Znojilová a W. Otras  shánět vozík na přepravu materiálu u místních obyvatel, s nimiž se znali z r. 1968. I naložen materiál a zahájen postup k Vaďovskému vrchu. Po delší cestě bahnem bylo rozhodnuto vybudovat dočasný tábor. J. Kučera a P. Kaplan však jednali na vlastní pěst a podařilo se jim získat v JRD (= Jednotné roľnické družstvo) pásový traktor. Ten dopravil materiál o kus dál, kde byl vybudován 2. tábor. Teprve k večeru bylo dosaženo cíle a postaven tábor definitivní.

26. 7. byl kopán „robertek“ pomocí dřevěného rýče a konzervy. K večeru byla vztyčena vlajka MS (v modrém poli bílý duch). Bylo vyráběno sedátko pro pozorovatele, které J. Kučera a V. Znojil stloukali asi 2 hodiny. Následovala zábava ve stanu, neboť bylo zataženo.

27. 7. se část skupiny vydala na nákup, zbylí se věnovali sběru hub. Nákupčí přinesli kromě nákupu slepýše (naštěstí ne zmiji, kterou také našli) a hodili jej E. Tiché do stanu, s čímž mírně řečeno nesouhlasila. Pak byl vyráběn podstavec pod krmítko. Večerní pozorování bylo předčasně ukončeno pro oblačnost.

28. 7. bylo zpozorováno nedaleko tábora stádo divokých prasat, táhnoucích k vodě.

Další průběh událostí na stanici mi není známý. Vypravěčka M. Znojilová totiž ztratila poznámky a události jí vypadly z paměti. Jisté je, že počasí se vylepšilo natolik, že po zbytek expedice se intenzivně pozorovalo a zpracovávalo.  Obě stanice měly totiž 10 společných pozorovacích nocí, na Hȏrce ještě jednu noc navíc. Bylo získáno 3192 zákresů meteorů za 309 „člověkohodin“ pozorovacího času.  Tedy vynikající materiál, který byl V. Znojilem zpracován a publikován.

Fotograficky zdokumentoval expedici pouze Zdeněk Štorek, z jehož galerie pochází nejen zde umístěné fotografie, nýbrž i naprostá většina snímků zveřejněných v tomto seriálu.

Všechny díly: