Dlouhověkost Opportunity z pohledu šéfů
Nedávné deváté výročí výzkumu Marsu robotem Opportunity okomentovali také dva významní šéfové. Pete Theisinger jako manažer Mars Exploration Rover (Spirit, Opportunity) a také současné mise Curiosity a také Steve Squyres, hlavní šéf vědeckých operací vozítek. Z jejich vyjádření vyplynuly zajímavé představy o dalším směřování obou funkčních robotů, a proto se k nim v následujících odstavcích vracíme podrobněji.
Vozítko NASA Opportunity započalo 24. ledna 10. rok výzkumu povrchu Marsu. Jak se k neuvěřitelným devíti pozemským letům a téměř pěti marsovským vyjádřil Pete Theisinger?
"Je to neuvěřitelné, nikdy jsme ani nesnili o takovém výsledku!" Nenašli byste mezi manažery v JPL chlapíka tak realisticky uvažujícího a opatrného ve vyjadřování, jako je Pete. Přesto prý během asi dvacetiminutového rozhovoru i z jeho úst vyšlo čtyřikrát slovo "velmi", dvakrát "šokující", "úžasné" a "pozoruhodné" či "podivuhodné".
Díky úžasné náhodě, že k přistání došlo v malém kráteru s obnaženým podložím, již po měsíci mohli vítězoslavně oznámit, že Meridiani Planum - lokalita, kde přistáli - byla v minulosti místem, kde se vyskytovala voda v kapalném stavu. Bylo to tedy prostředí vhodné pro život, jak jej známe dnes. Dnes se domníváme, že Opportunity přistála na okraji slaného moře, na jakési pobřežní linii. Jenže od té doby Opportunity pracuje 36krát déle, než se původně očekávalo (minimálně 90ti denní mise) a ujela 50krát větší vzdálenost, než bylo očekáváno - přes 35 kilometrů (plán byl 700 metrů).
Jak dále popsal Pete, očekávalo se původně, že během první hluboké zimy robotu dojde energie, kterou získává ze solárních panelů. K dlouhověkosti přispělo mnoho postupných vylepšení. Tím hlavním byla nečekaná pomoc přírody v podobě větrných vírů, které čistily solární panely od prachu. Dále se pro zimoviště vybíraly lokality s vhodným sklonem terénu, aby panely byly co nejvíce kolmo ke slunečním paprskům a konečně používala se metoda hibernace vozítka, aby tak přečkalo období s nedostatkem energie.
"Byly to však motory, co nás šokovalo nejvíce", řekl Pete Theisinger. Na každém ze šesti kol je jeden samostatný motor. "Během vývoje jsme šli cestou motorů s kartáčky a díky tomu jsme pociťovali slabinu v jejich opotřebení v průběhu času." To byl nakonec důvod, že se při vývoji většího robota Curiosity dali cestou "bezkartáčkových" motorů. A přitom se ukázalo, že motorky Opportunity si vedly po celou dobu skvěle. Pete podotkl, že mají sice problém s jedním s motorů v předním kole, což je nutí častěji jezdit pozadu, a také s motorem hýbajícím robotickou paží, ale vzhledem k okolnostem, kdy na Marsu panuje extrémní mráz, jde o celkem běžné chování, které odborníky nepřekvapí.
Pro vědce je asi nejúžasnější fakt, že se jim s vozítkem podařilo vyjet mimo oblast tzv. přistávací elipsy, tedy míst vhodných k přistání, ale občas ne tak úplně ideálních pro výzkum. Možnost výzkumu míst mimo přistávací elipsu, to je něco nepředstavitelného ještě dnes. Stejně tak je úžasné, že první vozítko, které postavili, stále funguje. (Nejprve byla postavena Opportunity, poté teprve Spirit).
Jak se dívá Pete Theisinger na životnost Curiosity? "Byla postavena už od začátku pro dlouhodobý pobyt na Marsu a to jsme ještě neměli zkušenosti, jaké máme nyní s Opportunity. Dokáže přežít 36krát déle, než bylo plánováno (plán 2 roky)? To opravdu nepůjde, ale na druhou stranu nikdo nebude překvapen, když ji uvidí v plné kondici po 5 až 6 letech. Ksakru, dokonce ani já nevím, jestli tu ještě budu za dalších 5-6 let," řekl Pete, veterán výzkumu Marsu v NASA.
Podívejme se také na vybrané odpovědi, které podal stanici CBS Steve Squyres:
Opportunity již od přistání urazila více než 35 km. Co plánujete v následujících měsících?
Pojedeme k jihu. Nyní plánujeme dokončit práce v současné lokalitě, kterou nazýváme Matijevic Hill, a
to tak rychle, jak budeme moci. Zdrží nás to nejspíš ještě několik týdnů, protože stále je zde mnoho
zajímavého, co máme v plánu prozkoumat. Ale poté se plánujeme vydat na jih. Valy kráteru Endeavour, kde
se nyní nacházíme, obsahují horniny na bázi sulfátů, a tak neustálým popojížděním studujeme tyto sedimenty,
abychom se dověděli co nejvíce o této lokalitě.
Jižně od současné pozice je nejprve proluka mezi dvěma vyvýšeninami valů kráteru. Toto místo nazýváme
Botony Bay a za ní následuje další, vyšší část valu. Jsou zde dva kopce jižně od nás. Jeden jsme nazvali
Solander Point a ten vzdálenější, opravdu velký, se jmenuje Cape Tribulation.
Je ve vašich úvahách nějaký dlouhodobý cíl mise Opportunity?
Ano, Cape Tribulation je zhruba stejně velký jako Husband Hill, na který před lety vyšplhalo dvojče Spirit. Takže nás čeká docela dost šplhání do kopce. Kráter Endeavour je tak velký (cca 20 km), je zde tolik zajímavého uvnitř, je zde tak, tak mnoho dalších pahorků v okrajových valech, které můžeme zkoumat. Zkrátka, je toho hodně, co nás může zaměstnat na roky dopředu...
Zdroje a doporučené odkazy:
Spaceflightnow.com
Spaceref.com
Fórum Unmannedspaceflight.com