Listopadové výročí: Jan Hendrik Oort
Před dvaceti lety, 5. listopadu 1992, se završila dlouhá životní pouť nizozemského astronoma Jana Hendrika Oorta. V astronomii se s tímto jménem nejčastěji setkáváme díky tzv. Oortovu oblaku, což je kulový útvar na hranici Sluneční soustavy, obsahující drobná, nepravidelná tělesa. Jeho existenci předpověděl právě Oort, ale ještě dříve tuto myšlenku vyslovil estonský astronom Ernst Öpik. Proto se někdy můžeme setkat i s výrazem Öpik-Oortův oblak.
Oort se narodil v městě Franeker ležícím v nizozemské provincii Frísko (Friesland). Byl druhým nejstarším synem v rodině čítající pět dětí. Již po několika letech se s rodiči přestěhoval na jih do města s těžko vyslovitelným jménem Oegstgeest. Po absolvování střední školy v Leidenu nastoupil Oort na univerzitu v Groningenu, kde získal roku 1919 bakalářský titul. O dva roky později studium ukončil složením doktorské zkoušky. Ve stejné době na univerzitě působil další známý astronom, Jacobus Cornelius Kapteyn.
Roku 1922 odjel Oort do USA, kde pracoval dva roky na observatoři Yaleovy univerzity. Poté se vrátil do Nizozemska, ale nikoli již do Groningenu. Místo asistenta mu nabídl Willem de Sitter z Leidenu a Oort tuto nabídku využil.
Mezi roky 1930 a 1970 působil na Leidenské univerzitě, nejprve jako učitel, později jako profesor. Z dalších funkcí zastával například ředitelský post na místní observatoři, dělal tajemníka v Mezinárodní astronomické unii a v letech 1958 až 1961 byl jejím prezidentem.
Oort byl jedním z průkopníků v nově vzniklém oboru zkoumajícím vesmír pomocí radiových vln - radioastronomii. Nejprve pracoval se starým vyřazeným radarem, který původně používali němečtí vojáci. V 50. letech se mu podařilo získat finance a postavil v Dwingeloo radioteleskop o průměru 25 metrů. S ním pak probíhalo sledování středových partií Mléčné dráhy, které ukázalo, že jsou mnohem aktivnější, než se čekalo. Vznikla také rádiová mapa na vlnové délce 21 cm, kde se projevila spirální struktura naší Galaxie.
Během své práce Oort odhalil řadu zajímavých faktů a uskutečnil několik objevů. Například zjistil, že Mléčnou dráhu obklopuje tzv. galaktické halo, což je oblast vyplněná plynem, hvězdami a temnou hmotou. Dále objevil, že Krabí mlhovina (pozůstatek po výbuchu supernovy) vydává spojité a polarizované světlo.
Svou nejznámější hypotézu vyslovil roku 1950, kdy přišel s tím, že v okrajových částech Sluneční soustavy se nachází obrovský oblak zmrzlých těles, který slouží jako „zásobárna“ komet.
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.