Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na pozorování letošních Perseid budou dobré podmínky - nebude rušit Měsíc
Pavel Koten Vytisknout článek

Na pozorování letošních Perseid budou dobré podmínky - nebude rušit Měsíc

Maximum meteorického roje Perseid v roce 2004. Autor: Fred Bruenjes
Maximum meteorického roje Perseid v roce 2004.
Autor: Fred Bruenjes
Maximum meteorického roje Perseid nastane během dne 12. srpna. Nejvhodnějším obdobím pro jeho pozorování budou noci z 11. na 12. srpna a z 12. na 13. srpna.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 172 z 8. 8. 2012.

První polovina srpna na noční obloze je tradičně ve znamení aktivity meteorického roje Perseid. Roj začíná být aktivní sice již kolem 17. července, ale zpočátku se jedná jen o jednotlivé meteory. Aktivita výrazně vzrůstá až ve druhém srpnovém týdnu a tradičně vrcholí ve dnech kolem 12. srpna. Nejinak tomu bude i v letošním roce. Ačkoliv se různé zdroje ve stanovení přesnějšího maxima aktivity roje liší, můžeme z nich vyčíst, že s největší pravděpodobností nastane v odpoledních hodinách právě 12. srpna. Maximum totiž není výrazně ostré, ale je tvořeno řadou kratších maxim souvisejících s různými vlákny meteorického proudu. Perseidy patří mezi relativně staré roje, ve kterých se proplétají vlákna různého stáří, a tudíž struktura proudu není homogenní a roj se tak nevyznačuje jediným výrazným maximem. Letos astronomové neočekávají setkání s žádným výrazně hustším vláknem roje, a proto by jeho aktivita v maximu měla dosáhnout - v místech, kde bude radiant v zenitu - obvyklých 60 až 80 meteorů za hodinu. Překvapení v podobě většího nárůstu aktivity ovšem nemůžeme nikdy vyloučit. Po maximu zůstává aktivita ještě několik dnů vysoká, ale pak se postupně utlumuje a poslední Perseidy lze spatřit kolem 24. srpna.

Jasná Perseida pod
Jasná Perseida pod "Velkým vozem" v srpnu 2009.
Autor: Alan Dyer
Jak už bývá u meteorických rojů obvyklé, podmínky pozorovatelnosti závisí především na stáří Měsíce a také na poloze radiantu roje na obloze. Zatímco v loňském roce byl Měsíc v době maxima v úplňku a pozorování výrazně rušil, letošní vyhlídky jsou z tohoto pohledu lepší. Měsíc dosáhne poslední čtvrti 9. srpna a bude nadále ubývat. Jeho deklinace bude sice v tomto období vysoká a před svítáním bude Měsíc již vysoko nad obzorem, jeho rušivý efekt však bude vzhledem k pokročilé fázi malý.

Radiant meteorického roje, tedy bod na obloze, ze kterého příslušné meteory zdánlivě vylétají, bude ve dnech kolem maxima v dostatečné výšce nad obzorem již po 22:30 místního času. Tou dobou je již také noční obloha dostatečně tmavá. Období před východem Měsíce je pro pozorování meteorů nejvhodnější. Například 13. srpna Měsíc vychází kolem 1:20 LSEČ. I po východu Měsíce však bude možné spatřit řadu Perseid, zvláště proto, že poloha radiantu se bude nadále zvyšovat. Reálně lze z České republiky očekávat, že v případě příznivého počasí může jeden pozorovatel spatřit kolem 40 meteorů za hodinu.

Mateřským tělesem Perseid je kometa Swift-Tuttle, kterou v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Podle současných poznatků má kometární jádro průměr 26 km. Kometa se tím řadí mezi největší tělesa, která se pravidelně přibližují k naší planetě. Její oběžná doba však činí celých 130 let a proto tato přiblížení nejsou tak častá. Přesto se při posledním z nich, které nastalo v roce 1992, spekulovalo o potenciálním nebezpečí této komety pro Zemi. Přesné výpočty její dráhy ale ukázaly, že pro naši planetu není hrozbou ani do budoucnosti. Nejblíže by měla být Zemi v roce 3044, ale i tehdy ji bude dělit propastná vzdálenost 1,6 miliónu kilometrů. Kometa Swift-Tuttle patří mezi nejdéle pozorovaná tělesa v historii. Historické záznamy ukazují, že prokazatelně byla pozorována již v roce 188 našeho letopočtu. A existuje dokonce pravděpodobně ještě starší pozorování z roku 69 př. n. l.

Pro pozorování meteorů je vhodné vyhledat stanoviště s dostatečně tmavou noční oblohou, nejlépe mimo města či obce, protože veřejné osvětlení výrazně snižuje množství spatřených meteorů. Je doporučeno vhodně se obléknout, zaujmout pohodlnou polohu a trpělivě vyčkávat. Zkušení pozorovatelé radí dopřát lidskému zraku minimálně půl hodiny na přizpůsobení se nočním podmínkám. Poté bude schopen spatřit i slabší meteory.

Noční pozorování meteorů si v těchto dnech můžeme zpestřit i sledováním seskupení planet, Měsíce a dalších objektů na ranní obloze. Již 11. srpna v ranních hodinách lze spatřit Měsíc v blízkosti jasné planety Jupiter. Společnost jim budou dělat i další jasná planeta Venuše, hvězda Aldebaran či hvězdokupa Plejády. V dalších dnech můžeme sledovat, jak se poloha Měsíce vůči těmto objektům mění. V noci na 14. srpna Měsíc projde těsně kolem Venuše.

RNDr. Pavel Koten, PhD.

skupina fyziky meteorů
Astronomický ústav AV ČR
Ondřejov

Tiskové prohlášení ke stažení:
[1] Formát DOC
[2] Formát PDF




O autorovi

Štítky: Meteorický roj, Perseidy, Tiskové prohlášení


13. vesmírný týden 2025

13. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M53 a NGC 5053

Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy. Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty. Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi. NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“. Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 30.1.2025 až 22.3.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »