Fotografie polární záře 16.7.2012 ve 2:03 SELČ. Autor: Peter Scott, Anglie
Poté, co 14. července večer dorazil oblak nabitých částic z erupce X1,4, očekávala se větší geomagnetická bouře. Ta však zase tak silná nebyla a z našeho území nemohly být polární záře pozorovatelné. Zcela jiná situace ale nastala další noc, když už to asi málokdo očekával.
Aktualizováno 18. července 2012.
Fotografie polární záře 16.7.2012 v 1:56 SELČ. Autor: Vít Huspenina versus foto z webkamery v Německu v 1:53 SELČNoc z 15. na 16. července se už přehoupla do své druhé poloviny. Ale teprve kolem druhé hodiny ranní náhle magnetometry ukázaly velkou výchylku, která již stačí na pozorování slabé polární záře i z našeho území. Tato slabá polární záře se u nás projevila mírným začervenáním obzoru, což v kombinaci s ne úplně temnou oblohou dalo dohromady spíše nachové barvy. V okamžiku maximální výchylky magnetometru se navíc objevil jeden výrazný světelný sloup. Právě v tu chvíli fotografoval polární záři i náš čtenář Vít Huspenina. Díky jeho pohotovosti a hlavně připravenosti si tento ojedinělý zjev můžeme prohlédnout i my na fotografii. Shodou okolností se ve stejný čas zaměřil na polární záři i Peter Scott v anglickém Maldonu (hrabství Essex u Londýna). Díky tomu můžeme porovnat vzhled oné polární záře z oblasti trochu blíže magnetickému pólu a z České republiky
Animace pro porovnání, kde je vidět sloup polární záře ve 2:03 SELČ. Autor: Vít Huspenina, ČRNebyla to taková paráda, jako například koncem září loňského roku, ale už samotný fakt, že záře nastala a pozorný amatérský astronom ji zachytil svědčí o tom, že nikdy není radno situaci předem vzdávat, jakkoli se dal očekávat spíše další pokles aktivity po nárazu CME, který nastal o více než 24 hodin dříve.
V animaci vlevo je patrné, že po nejjasnější fázi bylo možné zaznamenat velmi slabé pruhy směrem víc a víc doprava od toho prvního, který naopak zmizel.
Komentář autora fotek:
Zdravím, dneska v noci jsem vyfotil malý náznak polární záře. Očima to vidět nebylo, jen při minutové expozici. Ani jsem si nemyslel že to záře je, ale na jiných fotkách se to neopakuje a zrovna v tu dobu byla vidět podobná i na kameře z Kuehlungsbornu.
Ale tak, pořád čekám na něco takového jako bylo roku 2003 :o)
Na snímku je u mého foťáku běžná modrá vinětace v levém horním rohu a není odfiltrován šum.
Za snímky ještě jednou děkujeme.
Snímky od různých autorů najdete obvykle v galerii Spaceweather.com. Pěkné snímky od našich šťastnějších amerických kolegů nám odkázal jeden z našich čtenářů z fotoblogu NBCnew.com nebo z Google+ od různých autorů: 1, 2, 3, 4.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 3. do 30. 3. 2025. Měsíc bude v novu a nastane částečné zatmění Slunce. Venuše a Merkur jsou v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze zůstal už jen Mars, Jupiter a Uran. Pozorovat můžeme také slabé zvířetníkové světlo. Aktivita Slunce není příliš vysoká, ale každá i střední erupce může znamenat jasné polární záře. Na konci týdne nám změní čas o hodinu dopředu na letní. Blue Ghost na Měsíci zaznamenal velkolepý západ Slunce. První stupeň rakety Falcon 9 startující z Kalifornie obsloužil dvě mise v devíti dnech. Na Zemi přistála posádka Crew-9 z ISS.
Messier 53 (známa aj ako M53 alebo NGC 5024) je guľová hviezdokopa v súhvezdí Vlasy Bereniky. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1775. M53 je jednou z odľahlejších guľových hviezdokôp, ktorá je od centra Galaxie vzdialená približne 60 000 svetelných rokov (18,4 kpc) a takmer v rovnakej vzdialenosti (približne 58 000 svetelných rokov (17,9 kpc)) od Slnečnej sústavy.
Táto hviezdokopa sa považuje za hviezdokopu chudobnú na kovy a svojho času sa predpokladalo, že je to najchudobnejšia hviezdokopa v Mliečnej ceste. Merania početnosti členov kopy na vetve červených obrov ukazujú, že väčšina z nich sú hviezdy prvej generácie. To znamená, že nevznikli z plynu recyklovaného z predchádzajúcich generácií hviezd. Tým sa líšia od väčšiny guľových hviezdokôp, v ktorých prevládajú hviezdy druhej generácie. Hviezdy druhej generácie v NGC 5024 sú viac koncentrované v oblasti jadra. Celkovo je hviezdne zloženie členov kopy podobné zloženiu členov hala Mliečnej cesty.
Hviezdokop sa vyznačuje rôznymi slapovými vlastnosťami vrátane zhlukov a vlnoviek okolo hviezdokop a chvostov pozdĺž dráhy hviezdokop v smere východ - západ. Zdá sa, že štruktúra podobná slapovému mostu spája M53 s blízkou, veľmi difúznou susednou NGC 5053, ako aj obálka obklopujúca obe zhluky. To môže naznačovať, že medzi oboma zhlukmi došlo k dynamickej slapovej interakcii, čo je v rámci Mliečnej dráhy pravdepodobne ojedinelý jav, keďže v galaxii nie sú známe žiadne binárne zhluky. Okrem toho je M53 kandidátom na člena slapového prúdu trpasličích galaxií v Strelcovi.
NGC 5053 je označenie guľovej hviezdokopy v severnom súhvezdí Vlasy Bereniky podľa Nového všeobecného katalógu. Objavil ju nemecko-britský astronóm William Herschel 14. marca 1784 a katalogizoval ju ako VI-7. Vo svojom skrátenom zápise ju opísal ako „extrémne slabú hviezdokopu s mimoriadne malými hviezdami s rozlíšiteľnou hmlovinou s priemerom 8 alebo 10′ ". Dánsko-írsky astronóm John Louis Emil Dreyer v roku 1888 uviedol, že hviezdokopa sa javí ako „veľmi slabá, dosť veľká, nepravidelného okrúhleho tvaru, v strede sa veľmi postupne zjasňuje“.
Ide o kopu chudobnú na kovy, čo znamená, že hviezdy majú nízke zastúpenie iných prvkov ako vodíka a hélia - čo astronómovia nazývajú metalicita. Ešte v roku 1995 bola považovaná za guľovú hviezdokopu v Mliečnej dráhe, ktorá je najchudobnejšia na kovy. Chemické zastúpenie hviezd v NGC 5053 sa viac podobá hviezdam v trpasličej galaxii Sagittarius Dwarf Spheroidal Galaxy ako v hale Mliečnej cesty. Spolu s kinematikou guľovej kopy to naznačuje, že NGC 5053 mohla byť vyčlenená z trpasličej galaxie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Starizona Nexus 0,75x komakorektor QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
75x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Starizona), 129x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C (Baader), master bias, 180 flats, master darks, master darkflats
30.1.2025 až 22.3.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
