Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Apollo 11: Nejdetailnější záběr

Apollo 11: Nejdetailnější záběr

Místo přistání Apolla 11 detailně. LROC / NASA
Místo přistání Apolla 11 detailně. LROC / NASA
Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter má možnost manévrovat, a proto se jí podařilo z výšky pouhých 24 km nad měsíčním povrchem pořídit dosud nejlepší záběr místa přistání prvních lidí, mise Apollo 11.

Na snímku pořízeném kamerou LROC (Lunar Reconnaissance Orbiter Camera) můžeme pozorovat neuvěřitelné detaily. Jsou to například stopy zanechané v prachu Armstrongem a Aldrinem z jejich krátkých vycházek. Jižně od přistávacího modulu vidíme experimenty Lunar Ranging RetroReflector (LRRR) s nedaleko odloženým krytem a Passive Seismic Experiment Package (PSEP). Nahoru a doleva od modulu jsou stopy vedoucí k místům, kde stojí videokamera a měla by tam být někde i vlajka (ta ale při startu nejspíš spadla vlivem proudění prachu kolem - dohlédá ji tam někdo?). Stopy vedoucí doprava k "Malému západnímu kráteru" jsou od neplánované Armstrongovy vycházky k tomuto kráteru, z níž pochází i pěkné panorama kráteru a přistávacího modulu v pozadí. Shoda všech detailů, jako jsou malé krátery v okolí a kameny, je naprosto neuvěřitelná. Ačkoli na Měsíci, kde není atmosféra, by nás to nemělo překvapit.

Místo přistání Apolla 11 v širším kontextu. LROC / NASA
Místo přistání Apolla 11 v širším kontextu. LROC / NASA
Zajímavé záběry najdeme i na jiných místech. Například Apollo 12 přistálo nedaleko kráteru, na jehož vnitřní stěně stojí sonda Surveyor 3. Ta je dobře rozlišitelná, včetně stop astronautů. Narozdíl od Apolla 11 měli již astronauti dvanáctky více volnosti a vyrazili i dále od místa přistání. Podobně delší vycházky byly k vidění také u Apolla 14.

Mise Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17 již měly k dispozici lunární vozítko a tak najdeme jejich stopy na velkém území a kromě toho je tam k vidění i vozítko samotné.

Výše uvedené záběry nelze chápat jen jako důkaz přítomnosti lidí na Měsíci. Takový úžasný výkon ani důkazy nepotřebuje, a když tak tyto snímky jsou jen střípkem do mozaiky, jakým je například přítomnost stovek kilogramů hornin z Měsíce u nás na Zemi nebo to, že Sověti vůbec neprotestovali, že tam nikdo neletěl a nepřistál. Je hloupé, že si dnes ještě někteří lidé myslí, že tam Apollo nepřistálo, ale i to je přece úkolem astronomického serveru. Ukázat, kam až dokáže lidská hloupost zajít, když podobné věci občas někde slýcháme.

Zdroj: web LROC.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



8. vesmírný týden 2025

8. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 2. do 23. 2. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se ráno s hvězdou Antares. Večer září vysoko nejjasnější ze šesti viditelných planet, Venuše. Ještě výše je jasný Jupiter a lehce načervenalý Mars. Slabý Saturn je vidět jen za soumraku, Uran a Neptun dalekohledem. Merkur se koncem týdne vynoří večer nízko nad obzorem. Aktivita Slunce zůstává spíše na nízké úrovni. Blue Ghost se dostal na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Před 100 lety se narodil objevitel planetek a komet Tom Gehrels.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB141LRGB

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2025 obdržel snímek „VdB141“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Pavol Kollarik   Již antický astronom Ptolemaios znal souhvězdí Cefea, představující krále bájné Etiopie a zároveň manžela královny Kasiopei a otce Andromedy. Po

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264

NGC 2264 (také známá jako hvězdokupa Vánoční stromeček) je jasná otevřená hvězdokupa vzdálená 2 180 světelných let v souhvězdí Jednorožce o hodnotě magnitudy 3,9. Objevil ji britský astronom William Herschel 18. ledna 1784. Hvězdokupu obklopuje soustava difúzních mlhovin, jejíž součástí je Kuželová mlhovina, kterou Herschel objevil 26. prosince 1785. Prvním rysem, který pozorovatele zaujme při prohlížení této části oblohy triedrem, je samotná hvězdokupa tvořená přibližně dvaceti modrými hvězdami, kterým vévodí S Monocerotis. Rozsah magnitud těchto hvězd je od 5 do 9 a tyto hvězdy tvoří trojúhelník, jehož ostrý vrchol míří na jih, takže při pozorování na jižní polokouli, kde tento vrchol míří nahoru, vypadá jako vánoční stromeček. Při pozorování větším dalekohledem je možné při použití mlhovinového filtru spatřit na tomto vrcholu mlhovinu, na jejímž okraji je temná mlhovina ve tvaru kužele, jejíž vrchol je namířen proti vrcholu Vánočního stromečku. Díky tomuto vzhledu se nazývá Kuželová mlhovina. Severozápadně od hvězdokupy se rozprostírá další rozlehlá a slabší mlhovina, která je dobře viditelná na fotografiích s dlouhou expozicí.

Další informace »