Kreutzova kometa Lovejoy
Objev
Terry Lovejoy toho středečního rána 27. listopadu určitě nemyslel, že by se mu mohl povést tak výjimečný objev. Není to ale žádný začátečník, na kontě měl už dvě jiné komety objevené pomocí srovnávání fotografií oblohy se zrcadlovkami a 200 mm objektivy. V dubnu 2007 takto objevil svoji první kometu C/2007 E2 (Lovejoy), kterou jsme měli možnost pozorovat i u nás. O měsíc později pak následovala slabší C/2007 K5 (Lovejoy). A to je vše až do onoho 27. listopadu 2011.
Terry toho rána prováděl rutinní snímkování, s cílem hledat zajímavé objekty za svítání, již s novým vybavením
- C8 Schmidt-Cassegrainem (se zkráceným ohniskem f2,1 pomocí
reduktoru Hyperstar),
k němuž byla připojena chlazená CCD kamera QHY9. To mu nyní
umožňuje používat zorné pole 4,5 čtvereční stupně, tedy asi jen 1/8 zorného pole 200 mm objektivu se zrcadlovkou.
Avšak citlivost zařízení je mnohem vyšší, což umožňuje prozkoumávat stejné oblasti oblohy, ale s dosahem o
magnitudu lepším.
Celkem nasnímal ráno 200 snímků, každé pole třikrát. Zpracování zabralo další 2 hodiny. Po zpracování Terry začal
hledat zajímavé objekty. V jednom poli nalezl rychle se pohybující mlhavý objekt. Protože si nebyl jistý, že by mělo
jít o reálný objekt, poznamenal si pozici a připsal si poznámku "pravděpodobně nějaký odlesk". Následující noci se
k objektu vrátil a vzhledem k tomu, že se mu to na odlesk nepozdávalo, rozhodl se jej pokusit dohledat na nových snímcích.
29. listopadu ráno začal snímat sekvenci snímků v předpokládané pozici objektu. Avšak pokud mělo jít o reálný objekt, potom putoval velmi rychle a za jediný den urazil na obloze tři obloukové stupně. Jakákoli nepřesnost mohla vést k jeho nenalezení. Oblaka a zákal toho rána znemožnily další snímání, ale přesto se Terrymu podařilo nasnímat slabý mlhavý objekt, jehož pohyb i vzhled se shodoval s tím, který vyfotografoval o dva dny dříve. Teď nastala ta správná chvíle rozeslat informaci o svém objevu několika kamarádům z oboru.
Radikální změna
30. listopadu veškeré pokusy nalézt objekt zhatilo počasí a nedostatečný dosah přístrojů. Nicméně pozorovatel komet
z Austrálie Michael Mattiazzo poznamenal zajímavou věc, že kometa se mu jeví, jakoby patřila do Kreutzovy rodiny
komet.
Konečně 1. prosince dostal Terry potvrzující mail od Alana Gilmora s tím, že on a Pam Kilmartin vyfotografovali
kometu jednometrovým dalekohledem na Mt. Johnu. Několik hodin nato sám Terry provedl další úspěšné snímkování své
třetí objevené komety. Poté byla umístěna na NEO Confirmation page, než byla definitivně ohlášena 2. prosince
Centrálou pro astronomické telegramy (CBAT) při Minor Planet Center (MPC) jako nově objevená kometa C/2011 W3 (Lovejoy).
Následující období bylo neméně zajímavé. Na diskuzním fóru Yahoo Comet-ml se intenzivně začal rozebírat fakt, že se jedná nejen o třetí Terryho kometu objevenou jeho vlastní technikou, ale i jiné souvislosti. Mezi nimi v první řadě stojí za to připomenout, že Terry Lovejoy je jeden z prvních, kdo začal hledat komety na snímcích korónografu LASCO sondy SOHO a že tam také svoji první kometu objevil již v roce 1999 (SOHO-74 (C/1999 O1)). A existence jeho poslední objevené komety byla oznámena 2. prosince, v den 16. narozenin SOHO. Právem je jí na stránkách o sebevražedných kometách věnována samostatná stránka o Velké narozeninové kometě 2011.
Jak už bylo řečeno ve stati o jejím objevu, jedná se o mimořádný objev, protože poslední kometu z Kreutzovy rodiny se podařilo objevit ze Země před více než 40 lety v roce 1970. Tyto sebevražedné komety podle teorií pochází původně z jedné obří komety, která se prosmýkla kolem Slunce a rozpadla se na několik částí. Toto se potom opakovalo v historii ještě několikrát a jsou o tom i záznamy v kronikách. Nyní díky sondě SOHO víme, že ke Slunci se takových malých úlomků řádově metrových rozměrů vrací desítky, ba stovky ročně. Jen naprosto výjimečný je návrat tak velké komety, že dokonce přežije průlet těsně nad povrchem Slunce. Ostatní se vypaří ještě než ke Slunci přiletí. Naposledy takový průlet přežila kometa C/1970 K1 (White-Ortiz-Bolelli), tedy ta Kreutzova kometa, která byla jako poslední objevena ze Země. Dále slavná kometa C/1965 S1 (Ikeya-Seki), kterou bylo možné u Slunce pozorovat i u nás, jak připoměl například Pavel Vála z Liberce, který ji z Ještědu pozoroval 21. 10. 1965 binarem 25x100 jen 30 úhlových minut od Slunce těsně před východem slunečního kotouče.
Česká stopa
Znalost dráhy Kreutzových komet je vždy velmi nejistá, protože je možné je pozorovat jen v blízkosti Slunce. Známe sice pozice mnoha komet z korónografů, ale na tak krátkém oblouku dráhy, mnohdy v trvání dnů, není šance přesně počítat dráhu. Poněkud lépe na tom jsme právě u poslední objevené komety, protože je její poloha přesně známa už od 27. listopadu.
Významnou roli zde sehráli čeští astronomové, když je počátkem prosince napadlo využít jihoamerický robotický dalekohled náležející k observatoři Pierra Augera v argentinské pampě. Dalekohled pod zkratkou FRAM využil tým pozorovatelů k vyfotografování komety a následně na těchto snímcích nadšení amatéři proměřovali jasnost a polohu komety (fotometrická a astrometrická měření). Výsledkem této astrometrie ještě před vstupem do korónografů kosmických sond je bezprecedentní zpřesnění dráhy komety i dokumentace jejího vývoje den po dni ve V a R filtru.
Možné scénáře
Jak se kometa nadále vyvine? Na to vypsal John Bortle čtyři různé scénáře:
1. kometa se rozplyne dříve, než stihne vstoupit do zorného pole korónografů. To je však velmi nepravděpodobný scénář s ohledem na fakt, že mnohem menší sebevraždné kometky pozorujeme prakticky neustále v korónografech a také se hned nerozpadají. Zde dodejme, že díky pozorováním českých astronomů lze říci, že toto scenário je již zcela vyloučeno.
2. kometa bude vidět v korónografech a bude zvolna zjasňovat, přičemž se začne před našima očima rozpadat dříve, než doletí do perihélia těsně nad povrchem Slunce.
3. a nejpravděpodobnější scénář. Kometa bude zjasňovat až dosáhne v blízkosti slunečního povrchu jasnosti kolem -5 mag, možná více a poté se rozpadne a oblak částic se vynoří na druhé straně a bude se vzdalovat zakrytému slunečnímu kotouči v korónografu.
4. scénář je málo pravděpodobný a sice, že kometa se sice rozpadne a zanechá po sobě jasný paprsek částic jako ohon komety z roku 1887. Ten se poté bude vzdalovat od Slunce a mohl by být viditelný na jižní obloze.
Možná zde hledáte klasický scénář, kdy kometa proletí kolem Slunce a rozpadlá na několik částí prudce zjasní a stane se velkou kometou na jižní obloze. Bohužel toto je tak nepravděpodobné, že to dodáváme jen pro úplnost.
Aktuální informace
10. 12.
Pokud bychom dráhu komety napasovali na elipsu, pak by její perioda byla někde kolem 350 +- 50 let, což by mohlo znamenat návrat komety C/1689 X1. Vzhledem k tomu, jak krátkou dobu je kometa sledována, je toto prolinkování stále velmi sporné, ale zajímavé.
11. 12.
Kometa v posledních dnech výrazně zjasňovala oproti očekávání. Na snímcích dalekohledu FRAM je vidět zjasňování i vývoj ohonu. Pokud vezmeme údaje z V filtru, pak 6. 12. měla 12,3 mag, zatímco o den později už 9,7 mag. Poté dále zjasňovala až 10. 12. dosáhla 7,7 mag a 11. 12. už 6,1 mag. Momentálně je kometa asi o dvě magnitudy jasnější, než uvádí oficiální efemerida. Doufejme jen, že kometa nezažívá nějakou agónii, díky které zjasnila, nýbrž že naopak půjde o větší jádro, které přeci jen by mohlo vydržet i průlet kolem Slunce.
12. 12.
Další informace a zdroje:
Web Sungrazing Comets
Článek na kommet.cz
Comet-ml Yahoogroups
O autorovi
Martin Gembec
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
