Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Víkendové Orionidy

Víkendové Orionidy

Meteor. Autor: NASA.
Meteor.
Autor: NASA.
Pro ty, kteří se ještě nevzpamatovali z překvapení jménem Drakonidy, máme jeden víkendový tip. Pravidelný meteorický roj Orionidy, jehož mateřským tělesem je mnohým generacím známá Halleyova kometa, bude vrcholit v průběhu následující noci ze 21. na 22. října. Meteorický déšť rozhodně nečekejte, ale těm nejotrlejším se nad ránem krom náhodných "padajících hvězd" vyjeví fotogenický útvar tvořený Měsícem, Marsem a hvězdou Regulus.

Meteorický roj Orionidy je tzv. říjnovou větví Halleovy komety. Proud částic, který za sebou slavná vlasatice zanechává, totiž dráhu naší mateřské planety křižuje dvakrát. Poněkud příjemnější - z hlediska nočních teplot - proto bývají květnové Eta Aquaridy. Částice komety hořící v atmosféře a způsobující tak úkaz notoricky známý jako meteor jsou poměrně svižné - do atmosféry vstupují rychlostí okolo 66 km/s. To z nich činí jedny s nejrychlejších v zoologické zahradě pravidelných meteorických rojů vůbec (nejrychleji létají Leonidy s rychlostí 72 km/s). Díky této rychlosti je pak nemalá šance spatřit nějaký skutečně jasný meteor. Třeba dodat, že název svůj roj nese podle toho, že meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají z bodu zvaného radiant, který u tohoto roje leží vysoko nad oranžovým hvězdným velebobrem Betelgeuze ze souhvězdí Orionu.

Malá historie Orionova "ohňostroje"

První zmínky o roji pochází z roku 1839, kdy americký astronom E. C. Herrick vysledoval jistou vyšší meteorickou aktivitu v první polovině října. Následující rok svá pozorování poopravil s tím, že maximum aktivity nastává mezi 8. a 25. říjnem. V roce 1864 na jeho pozorování poněkud precizněji navázal A. S. Herschel, který určil polohu radiantu i přibližnou frekvenci roje (20 meteorů v hodině). Od té doby o roj začala zajímat početná skupina dalších astronomů, až se z Orionid stal jeden z desítky nejsledovanějších rojů v roce.

Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008. Autor: Jens Hackmann.
Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008.
Autor: Jens Hackmann.
Zajímavá debata kolem roje se rozvířila mezi Britem W. F. Denningem a Američanem C. P. Olivierem. Olivier tvrdil, že radiant roje se ze dne na den pohybuje, s čímž Denning nesouhlasil. Debata to byla oprávněná, neboť i když k pohybu skutečně dochází, u Orionid je navíc znám fakt, že jeho radiant zabírá o něco větší plochu na obloze než u jiných známých rojů.

Zdaleka nejzajímavější však bylo pozorování proměnlivosti aktivity roje i doby jeho maxima. Obecně je maximum roje poměrně ploché, trvá několik hodin. Občas ale mohou nastat díky gravitačním poruchám v proudu částic i periodicitě návratů Halleyovy komety ke Slunci velké poklesky či naopak vysoká maxima v aktivitě. Díky tomu například v minulých letech aktivita vystoupala až ke stovkám meteorů v hodině.

Letos jen patnáct

Letos žádný nebeský ohňostroj astronomové neočekávají. Orionidy by se měly držet svých obvyklých přibližně 15 meteorů za hodinu, jeden meteor tak zazáří průměrně jednou za 4-6 minut. V závislosti na výšce radiantu nad obzorem i méně - okolo 5-7 minut. Není to ale fixní údaj, aktivita by mohla být i trochu vyšší. Meteory budou létat po celé obloze, netřeba proto žádného dalekohledu. Radiant vrcholí nad jižním obzorem zítra 22. října okolo páté hodiny ranní, kdy bude šance spatřit nejvíce meteorů. Pozorování bude mírně kazit měsíční svit a také nepříjemné ranní teploty. Dobře se proto oblečte.

Trojúhelník (nejen) pro fotografy

Jak bylo psáno, Měsíc ve fázi přibližně dva dny po poslední čtvrti bude rušit na ranní obloze. Nebude ale na obloze jediným výrazným objektem. Najdete jej nad východním obzorem ve společnosti zjasňující planety Mars a hvězdy Regulus v srdci souhvězdí Lva.

Radiant roje Orionid. Zdroj. Meteorshoweronline.com.
Radiant roje Orionid. Zdroj. Meteorshoweronline.com.
Pokud budete chtít nějakou "Orionidu" zachytit fotograficky, svůj foťák pevně ustavte a namiřte do libovolné části oblohy. Potom zaostřete na nekonečno, nastavte co nejdelší čas expozice a nějakou vhodnou citlivost, aby obloha na snímku vlivem svitu Měsíce nebyla takříkajíc přepálená. A pak jen náhodně fotografujte. Jasný meteor se vám na snímku zachytí jako dlouhá světelná stopa. Když se vám nezadaří, určitě nasnímejte aspoň ono neobvyklé ranní nebeské setkání.

A pro fajnšmekry tu máme ještě jeden žhavý tip. Jste-li vybaveni citlivou videokamerou a patřičným objektivem, určitě zamiřte na neosvětlenou část Měsíce. Při puštěném pohonu nechte videokameru konat svou práci a po pozorování si záznam prohlédněte (či lépe nechte analyzovat nějakým programem). Je totiž šance zachytit nějaký pád meteoritu z Orionid na měsíční povrch. Záznam takového úkazu, při němž se na neosvětlené měsíční polokouli objeví malý záblesk, je nesmírně vzácný, velmi krátký a také velmi cenný pro další výzkum. Příjemnou podívanou!

Pokud se vám podaří nějakou Orionidu nasnímat, určitě nám snímek pošlete do redakce na adresu info@astro.cz. Nezapomeňte uvést své Jméno, Datum a Čas, Místo pozorování, příp. Technické informace. Sejde-li se v redakci více snímků, vytvoříme fotogalerii. Zdařilé snímky můžete zaslat do ČAM.

Další informace:
[1] Článek na Science@NASA (anglicky)
[2] www.imo.net

Související:
[1] Prach z Halleyovy komety... (Eta Aquaridy 2011) (Petr Horálek)
[2] Orionidy 2008 (Roman Mikušinec)
[3] Fotogalerie Orionid 2009 na Spaceweather.com
[4] Fotogalerie Orionid 2008 na Spaceweather.com
[5] Fotogalerie Orionid 2006 na Spaceweather.com




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



51. vesmírný týden 2024

51. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 12. do 22. 12. 2024. Měsíc po úplňku je vidět v druhé polovině noci a bude koncem týdne v poslední čtvrti. Na večerní obloze září nejvýrazněji Venuše nad jihozápadem a Jupiter nad východem. Nad jihem je ještě slabší Saturn a později večer vychází Mars. Vidět jsou i slabší planety Uran a Neptun. A protože ráno je nyní jitřenkou Merkur, máme možnost vidět všechny planety. Byly vydány podrobnosti, jak přesně došlo k havárii vrtulníčku Ingenuity na Marsu. SpaceX letos láme rekordy na všech stranách. Před 40 lety započala mise sondy Vega 2, dvojice sond, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »